V zemi s největší muslimskou většinou na světě, má islámský punk ve městech Jakarta, Surabaya a Bandung mnoho fanoušků. Vyznavači tohoto hudebního směru mají na hlavě často charakteristická „číra“ a nosí kožené bundy a volné džíny. Stejně tak jako původní punk-rockeři z Británie prý brojí proti establishmentu a vyznávají jistý druh rebelství. Vyjadřují to však hudbou, v níž odkazují na islámské hodnoty, zpívají o osvobození Palestiny a o sociálních tématech, které se týkají světové populace muslimů.
Mladí se v Indonésii nesmí večer scházet. Když je třikrát chytí, sezdají je |
Ahmad Zaki, který je jedním ze zakladatelů hnutí, věří, že si lidé žánr punku často spojují se špatným chováním, a chce to změnit. „Můžeme se soustředit na jiné, více pozitivní věci,“ říká.
Mnoho členů islámského punkového hnutí hrálo dříve na ulici a jsou přesvědčení, že jim vstup do hnutí změnil život. Jiní členové je prý přesvědčují, aby si založili vlastní hudební skupiny a psali si vlastní texty.
Člen islámského punkového hnutí a bývalý alkoholik Reza Purnama tvrdí, že v hnutí jsou další lidé jako on. Ti prý pomalu přestávají pít alkohol a začínají psát pozitivnější hudební texty. „Lidé se na nás už nekoukají skrz prsty,“ říká Purnama. Vysvětluje, že členové hnutí byli dříve v konzervativní indonéské společnosti stigmatizováni.
Návštěvníci po každém koncertu skloní hlavy k modlitbě a poslouchají kázaní. Zakladatelé hnutí doufají, že to mnohé přiměje k větší zbožnosti.
Až 90 procent z 250 milionů obyvatel Indonésie je muslimského vyznání. Naprostá většina z nich přitom praktikuje umírněnou formu islámu.
