Sarah Churmanové je 35 let, se svým manželem Sloanem má dvě dcery. Kvůli kombinaci genů se Sarah narodila se sluchovou vadou klasifikovanou jako těžká, až velmi těžká sluchová vada. Aby slyšela, musela nosit naslouchátka. I tak však měly sluchové vjemy, které Sarah znala, daleko ke klasickému sluchu.
„Když jsem měla naslouchátka, neustále slyšíte nějaké hučení, bílý šum. Lidé mluví, pes štěká, děti si hrají, ptáci zpívají. A všechny tyto zvuky se nabalí do jedné velké koule ruchu,“ popisuje Sarah svou zkušenost s naslouchátky. Díky naslouchátkům se ovšem naučila velice době mluvit. Svůj hlas ale nikdy pořádně neslyšela.
Sarah si během výchovy dětí začala uvědomovat, o co vše přichází kvůli sluchové vadě. Stále však doufala, že se jednoho dne dočká možnosti slyšet téměř stejně jako její dvě dcery. „Věda a technika se neustále vyvíjí a já jsem si byla jistá, že během mého života se objeví něco, co mi pomůže,“ říká Sarah. Její manžel pak v rádiu zaslechl reklamu na implantáty a rozhodl se jednat.
Když Sarah mluvila s lidmi, kteří implantáty zajišťovali, zjistila, že její pojištění takovou operaci nepokryje. Jeden kochleární implantát stál třicet tisíc dolarů, což si manželé nemohli dovolit. „Zlomilo mi to srdce,“ vzpomíná na těžké chvíle Sarah. Nakonec se do záležitosti vložila její tchýně. Ta se rozhodla vzdát se části důchodu, nechat se od státu vyplatit a implantát Sarah zaplatit.
V roce 2009 se Sarah dočkala. V knize, ve které celou zkušenost s implantátem popisuje, líčí, jak jí myšlenky běžely hlavou zběsilým tempem. Jedna její část se bála, že jí doktoři oznámí, že bude prvním pacientem, u kterého implantát nefunguje. Bála se, že nemalé peníze vyjdou vniveč. Také se bála, že zvuky světa se jí nebudou líbit.
Její jiná část se ale na zážitek velice těšila. Chtěla zažít svět tak, jak ho zažívají její blízcí, chtěla každého poznat v jeho běžném životě. Chtěla se také zbavit strachu ze ztrapnění a nejistoty, které její sluchová vada vyvolávala.
Když doktorka implantát aktivovala, první, co Sarah uslyšela, bylo pípnutí. „Bylo to to nejkrásnější, nejhlasitější, nejčistší pípnutí, jaké jsem kdy slyšela. To pípnutí signalizovalo nový život a spustilo pramen emocí, které se ve mně po dvacet devět let hromadily,“ píše Sarah, která po zapnutí implantátu propukla v pláč.
Díky videu, které zachytilo moment, kdy se Sarah navždy změnil život, si můžeme udělat alespoň vzdálenou představu o tom, jaký pocit to pro Sarah musel být.
Video se Sarah následně obletělo svět a vzbudilo neskutečně ohlasy. Sarah si pak do svého pořadu pozvala i známá americká moderátorka Ellen DeGeneresová, kde se Sarah objevila jen osm dní poté, co si implantát poprvé vyzkoušela. Ve studiu s ní byl i manžel a tchýně.
Moderátorka Ellen si pro ně připravila překvapení. Spojila se se společností, která implantáty vyrábí, aby vyjednala možnost přidat Sarah implantát i do druhého ucha. Výsledkem bylo nejen to, že Sarah obdržela zdarma druhý implantát, ale zároveň se společnost rozhodla vrátit třicet tisíc dolarů zpět tchýni.
V Česku by to měla zdarma
Kdyby Sarah žila v Česku, problém s penězi by jí pravděpodobně z velké části odpadl. V českých podmínkách totiž stačí, aby lékař takovou sluchovou poruchu indikoval a zbytek platí pojišťovna.
„Platí se hlavně za provozní náklady - zevní část, baterie plus drobné opravy, když něco zastará. Pro pacienta to znamená výdaje okolo deseti tisíc na rok,“ říká Karol Zeleník z Fakultní nemocnice Ostrava s tím, že cena implantátu se pohybuje mezi 500-600 tisíci korunami.
Podle Zeleníka se kochleární implantáty obecně voperovávají dvou skupinám lidí - dětem, které se narodily hluché nebo s vadou, a pak lidem, kteří dříve slyšeli, ale o sluch časem přišli. Upozorňuje ale, že ve většině případů se situace řeší sluchadlem. „V současnosti dokáží sluchadla zesílit zvuk i pro lidi, kteří mají ztrátu až 90 procent schopnosti slyšet. Navíc už dokážou vyprodukovat lepší zvuk než implantát,“ vysvětluje Zeleník. Dodává, že dospělí lidé s implantátem neslyší poprvé, přesto dokáží mnohem lépe určovat například zdroj zvuku.
Ve videu níže se můžete poslechnout, jak lidé s kochleárním implantátem skutečně slyší. Jak říká Karol Zeleník, zvuk se od našeho liší především proto, že implantáty jsou navrženy tak, aby jejich nositel rozuměl mluvené řeči. Ze začátku tak třeba neslyší projíždějící sanitku a podobně. Časem se však implantáty přenastavují a slyšení se zostřuje.
Umístění kochleárního implantátu je však nejčastější u dětí do tří let, nejpozději by podle Zeleníka měly být děti operovány do šesti let. U dospělých je to pak spojené s případy, kdy se člověku postupně sluch zhoršuje. Kochlérání implantát jim může výrazně zkvalitnit život.
Podle Zeleníkových slov není o emocionální momenty při jeho práci nouze. „Byl jsem svědkem emotivních momentů u dospělých i u dětí. Měli jsme tu pána, kterému bylo sedmdesát pět let a několik let žil kvůli hluchotě téměř v izolaci. Po zapnutí implantátu to bylo ze strany jeho manželky i jeho samotného hodně emotivní, přišly i slzy. Nejdůležitější ale je, že se lidé vrátí do běžného života. Podobné momenty máme spojené i s dětmi, které se najednou otočí za nějakým zvukem, což rodiče dřív nikdy neviděli. O takové momenty tu zkrátka není nouze, je to velmi emotivní,“ vykládá Zeleník.
První implantáty byly u nás voperovány v roce 1987, klasické modely implantátů v titanovém pouzdře se začaly používat o dva roky později. Lidí s kochleárním implantátem jsou u nás stovky. Díky tomuto zázraku techniky si už mnoho lidí prožilo stejné pocity jako Sarah.
