Keith McVey už není jen obyčejný pošťák, troubí na něj motoristé a někdy se za ním táhnou obdivovatelé. Stalo se mu třikrát, že svou pochůzku přerušil, aby pomohl bližnímu, jehož život byl na vlásku, napsala agentura AP.
"Pro nás je to rocková hvězda," říká recepční v bytovém domě King Tina Starostová. Na zdi její recepce se skví heslo Náš hrdina Keith.
Tři lidé pošťákovi vděčí za život
Sportovně vyhlížejícímu třiapadesátiletému McVeyovi vděčí za své životy už tři lidé. Naposledy minulý týden odhodil brašnu s dopisy, protože na krajnici ležel muž v bezvědomí. Před dvěma lety vytáhl z jezera topící se dívku a byl taky svědkem skoku mladíka z mostu. Nestihl mu v tom sice zabránit, ale do příjezdu sanitky ho dokázal udržet v teple.
Obdiv a ocenění jeho činů ho uvádí do rozpaků. Vždycky to začíná voláním o pomoc. Minulý týden se ozvalo zpoza dodávky. Panice propadnuvší muž se tam pokoušel pomoci svému příteli, který upadl do bezvědomí. "Říkal, že jeho kamarád přestal dýchat. Řekl jsem si, že se podívám, co se tam děje. Někdy je třeba reagovat," vysvětluje McVey.
Prodělal sice kurz kardiopulmonální resuscitace, ale dosud svou znalost nepoužil. Začal muži stlačovat hrudník, zatímco náhodná chodkyně kontrolovala puls. Po několika minutách se kolem nich shlukli zvědavci.
McVey věděl, že musí vytrvat, dokud nepřijede záchranka. Za chvíli žena řekla, že cítí puls. "A zakrátko už ten člověk dýchal sám," popisuje McVey a jeho kurz mezi spoluobčany znovu stoupl. Na poštu vstoupil jeden z jeho kolegů a jakoby nic prohlásil: "Keith zase někomu zachránil život."
Zachránil topící se dívku a v mokrém oblečení roznášel dál
Tato resuscitační příhoda je ale nic ve srovnání s hrůzou, kterou McVey zažil jednoho dne v létě před dvěma lety. Tenkrát o pomoc volala třináctiletá dívka, která se zmítala v jezeře s vodou hlubokou 21 metrů a najednou zmizela pod hladinou. "Vydrž, vydrž, jdu za tebou," volal statečný muž. Stihl z nohou skopnout těžké kožené boty, zahodit brašnu a skočil. Pečovatelka a mladší sestra topící se dívky mezitím začaly povykovat na břehu.
McVey není zrovna nejlepší plavec, takže dívka ho hned, když se k ní dostal, strhla a táhla za sebou do hlubin. "Tak to je trochu nebezpečné. Vytrhl jsem se jí a snažil jsem se vyzdvihnout ji tak vysoko, jak to jenom šlo. Jenomže ona po mně hmátla znovu. Nebyla to záchrana podle učebnice, ale nakonec se to podařilo," vzpomíná pošťák. Dívka se nakonec dostala nad hladinu a nadechla se.
McVey počkal, dokud se jí neujali dobrovolní zdravotníci, vyždímal si ponožky, nazul si boty, přehodil brašnu přes rameno a v mokrých šatech pokračoval v obchůzce. Možnost, že by si vzhledem k mimořádným okolnostem mohl vzít půldenní volno, mu nepřišla na mysl. "Kdybych roznášku nedokončil, museli by ji odnést zpátky a já nechtěl, aby se s těmi dopisy něco stalo," vysvětlil McVey.
Zásah shůry?
Ošívá se kvůli cenění, jichž se mu nedávno za jeho činy dostalo. Chápe, že je středem pozornosti, protože přese všechno díky němu stále žijí tři lidé.
Ale proč se lidi topí, upadají do bezvědomí a skáčou z mostu zrovna ve chvíli, když je na blízku Keith? "Tím si nejsem jist, ale stalo se to už potřetí. Začínám připouštět, že je v tom nějaký zásah shůry." sva kš
