U starších lidí by mělo sportování předcházet lékařské vyšetření, které by mělo snížit riziko zdravotního postižení, uvádí profesorka Eliška Sovová, přednostka Kliniky tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace Fakultní nemocnice v Olomouci.
Pro sportovce, kteří se účastní organizovaných sportovních závodů, je roční lékařská prohlídka dokonce povinná. „Pokud začínáte sportovat ve vyšším věku a po delší pauze, je nejlepší objednat se na zátěžové vyšetření, které sice není stoprocentně spolehlivé, ale sníží případné riziko,“ upozorňuje profesorka Sovová.
Dvě kategorie nebezpečí
Když se rozhodneme sportovat bez přípravy, například bez porady s lékařem a člověkem, který vybranému sportu rozumí, nebo rovnou s atestovaným sportovním trenérem, mohou se stát dvě kategorie událostí. „Do té první patří nejhorší riziko – náhlá smrt při sportu. Nejčastěji umírají právě starší netrénovaní lidé. Do druhé pak náleží ostatní komplikace, nejčastější jsou postižení pohybového aparátu,“ říká Eliška Sovová. I když výskyt náhlé smrti při sportu není dramaticky vysoký, je to událost, o které se mluví. Všichni se také ptají, zda se jí nedalo předejít. „Někdy bohužel ne. Existují například skryté srdeční vady, jež nejsou odhaleny ani u špičkových sportovců, kteří procházejí pravidelným a důkladným lékařským vyšetřením. Těmi se sníží riziko, ale ani tak mu nelze stoprocentně předejít. Ostatní komplikace, kam patří převážně postižení pohybového aparátu, mohou způsobovat třeba dlouhodobou pracovní neschopnost nebo dlouhé zhoršení kvality života,“ líčí profesorka Sovová.
Příznaky rizika
Pokud na sportování „nevlétneme“ jako trénovaní špičkoví sportovci, ale začneme s ním v malých dávkách a pomalu, zdravotním rizikům bychom se měli vyhnout. Existují ale příznaky, které by nás měly varovat.
„Týká se to případů, kdy při pohybu cítíme bolesti na hrudi, přílišnou dušnost nebo potíže s klouby. Také se ale můžeme léčit s nějakou nemocí, která může být kontraindikací ke sportu. Tou je třeba těžká srdeční vada. Nevhodné pro lidi vyššího věku může být snaha začít dělat extrémní sporty, například skialpinismus, kulturistika, box nebo běžet maraton,“ líčí Eliška Sovová.
Bolest zad může značit kostní metastázy, varuje lékařka |
Kdo už někdy nějaký sport provozoval, dobře ví, že s cvičením přichází únava a bolest svalů. Jak ale poznat, že další cvičení by mohlo být nebezpečné?
„Pokud začnu cvičit s postupně zvyšujícími se dávkami, svalová únava bude přirozená a neměla by mi ublížit. Když je ale bolest neadekvátní, příliš palčivá a netišící se, měl bych navštívit trenéra vybraného sportu a poradit se, jestli dělám sport správně. Pokud jdu k lékaři, měl by v tomto případě úzce spolupracovat i s fyzioterapeutem a trenérem,“ říká profesorka Sovová.
Mezi příznaky, při nichž bychom měli s aktivitou skončit a vyhledat odborníka, patří bolesti na hrudi, pocit přeskakování srdce, neadekvátní, tedy velká dušnost nebo kašel při a po zátěži, mdloby, otoky dolních končetin či příznaky postižení pohybového aparátu.
Všeho s mírou
Začínající amatérští sportovci mnohdy nevědí, jestli si mají rovnou určit nějaký velký cíl, jako je třeba zdolání maratonu, nebo se jen mají denně pohybovat v rámci svých možností.
„Pohyb je nejlevnější lék, a to platí pro nejméně 26 chronických nemocí, například cukrovku, choroby srdce nebo nemoci kloubů. Přílišná zátěž může na druhé straně organismus poškodit. Může dojít k vyššímu vzniku srdečních arytmií, k výskytu změn srdečního svalu nebo poškození pohybového aparátu. Jako ve všem v životě, i zde platí – všeho s mírou. Pro prevenci a léčbu chronických onemocnění je doporučeno 150 minut pohybové aktivity střední intenzity nebo 75 minut vysoké intenzity za týden. Začínajícím sportovcům bych poradila, aby začali s radostí, postupně a snažili se vcítit do pocitů svého těla. To jim totiž nejlépe řekne, co a jak mají dělat. A pokud si nebudou jistí, mohou se obrátit na odborníky,“ vzkazuje profesorka Eliška Sovová.
