Zemřela před 90 000 lety, bylo jí asi třináct a do historie vstoupila minulý týden ve studii publikované vědeckým týdeníkem Nature. Její pomyslný rodný list nese místo jména jen přezdívku Denny, kterou jí obdařili vědci z lipského Institutu Maxe Plancka. Do rubriky „matka“ mohli vepsat: neandertálka. V kolonce „otec“ mohl figurovat denisovan. Jako místo narození uvedli: Denisova jeskyně, Altaj, Sibiř.
V čem je Denny výjimečná? Nevíme ani, jak vypadala. Zbyl po ní jen dvoucentimetrový úlomek kosti a v něm dostatek DNA pro detailní analýzy. Když vědci vedení Viviane Slonovou poprvé přednesli výsledky čtení DNA z úlomku kosti svému šéfovi Svantemu Pääbovi, odmítl jim uvěřit. „Myslel jsem si, že někde něco zpackali,“ přiznal Pääbo v rozhovoru pro Nature.
Viviane Slonová analýzy několikrát zopakovala a byla ochotná dát za šokující závěr ruku do ohně.
Máme v žilách krev jiných druhů lidí
Dlouho brali vědci jako fakt, že v Evropě a Asii žili před 40 000 lety vedle sebe dva druhy člověka. Pravěcí lidé druhu Homo sapiens přišli ze své africké evoluční kolébky. Neandertálci čili Homo neanderthalensis, dokonale přizpůsobení drsným podmínkám ledových dob, byli v Evropě a na západě Asie doma. Zásluhou Svanteho Pääba a jeho spolupracovníků se podařilo z kostí neandertálců izolovat DNA a kompletně ji přečíst. Přitom se ukázalo, že dnešním Evropanům kolují v žilách zhruba tři procenta neandertálské krve a že pravěcí lidé Homo sapiens se s neandertálci křížili.
Jednoduchý obraz se notně zkomplikoval v roce 2011, když Pääbo s kolegy zveřejnili výsledky čtení DNA izolované z malého úlomku kosti nalezeného ruskými archeology v Denisově jeskyni na sibiřském Altaji. Kůstka měla patřit neandertálci, ale její DNA říkala něco jiného. Lišila se od dědičné informace pravěkých Homo sapiens i neandertálců natolik, že ji vědci připsali dalšímu druhu člověka.
Archeologové zatím nenarazili v Denisově jeskyni ani nikde jinde na kompletněji zachovanou kostru či lebku a netuší, jak tito lidé vypadali. Nedali jim proto ani vědecké jméno a podle místa nálezu je nazývají denisovany. Z DNA současného lidstva vyplývá, že se pravěcí lidé Homo sapiens křížili také s denisovany. Některá asijská etnika si dodnes nesou kolem pěti procent denisovanské DNA. Další analýzy dokazují, že se vzájemně křížili i neandertálci a denisované. Přímý důkaz našli ruští archeologové už v roce 2012, když v Denisově jeskyni našli malý kousek kosti. Označili ho kódem „Denisova 11“, ale známější je dnes po celém světě jako Denny.
Přistiženi při činu
Nynější analýzy Dennyiny DNA přichystaly Viviane Slonové a jejím spolupracovníkům velké překvapení. Dědičná informace denisovanů a neandertálců se v ní vyskytovala v poměru půl na půl. Mitochondriální dědičná informace, kterou lidé dědí výhradně po matce, vykazovala jasné neandertálské rysy. Rozložení neandertálských a denisovanských úseků DNA nepřipouští jiné vysvětlení, než že Denny měla za matku neandertálskou ženu a za otce denisovanského muže. Jde o jasný důkaz křížení neandertálců s denisovany, který navíc odpovídá na otázku, kdy a kde k takovým mezidruhovým svazkům docházelo.
„Přistihli jsme je bezmála při činu,“ říká Svante Pääbo. „Zatím se poněkud zdráháme označit tu dívku za hybrida,“ dodává genetik. „Tím bychom se přiklonili k názoru, že neandertálci a denisované jsou dva jasně vyhraněné druhy. Jak ale ukazuje náš výzkum, hranice mezi nimi není úplně jasná.“
Ať už se vědci rozhodnou označit Denny jakkoli, neubere jí to nic na jedinečnosti. „Je to zřejmě nejúžasnější osoba, jaké jsme kdy přečetli genom,“ uvedl pro Nature genetik Pontus Skoglund z londýnského Institutu Francise Cricka.
Úskalí a výhody mesaliance
Známé ostatky denisovanů bychom spočítali na prstech jedné ruky. V této situaci se zdálo prakticky nemožné, že bychom narazili na člověka počatého denisovany a neandertálci. Proto se vědci nyní ptají, zda taková křížení nebyla běžnější, než jsme si doposud mysleli. Zvláště když denisovanský otec předal Denny dědičnou informaci se stopami neandertálských genů, které dokazují, že se jeho předci s neandertálci už v minulosti zkřížili.
Pokud bylo křížení opravdu časté, pak stojíme před otázkou, jak mohli žít neandertálci a denisované vedle sebe po statisíce let a přitom nesplynout v jeden druh. Genetička Kelley Harrisová z Washingtonské univerzity v Seattlu se domnívá, že děti zplozené neandrtálci a denisovany mohly být neplodné nebo si přinášely na svět jiné vážné handicapy. Podle Svanteho Pääba žili neandertálci převážně v Evropě, zatímco denisované obývali Asii. Areály výskytu obou druhů člověka se překrývaly jen na několika málo místech, k nimž patřil i sibiřský Altaj. Když se tu neandertálci a denisované potkali, neměli mezi sebou zřejmě žádné zábrany. Podle Pääba však k takovým setkáním docházelo jen vzácně.
