Téměř 400 metrů dlouhé, 11 metrů široké a šest metrů vysoké stavbařské dílo vděčilo za vznik nezdolné snaze známých inženýrů, otce a syna Brunelových. Během stavby byl tunel několikrát zatopen vodou, zahynulo při tom několik dělníků a Brunel mladší vyvázl jen se štěstím.
Prokopat tunel pod řekou - natožpak Temží, jejíž dno tvoří bahnité sedimenty a tekuté písky - se přitom dlouho zdálo nemožné a řada projektů zkrachovala. Pomohl až vynález Brunela staršího, razicí štít, díky kterému dělníci mohli kopat tunel a zařízení zároveň chránilo před zhroucením stěny, dokud je stavbaři nezpevnili.
Budování začalo v únoru 1825, po dvou zatopeních a nedostatku peněz ale v srpnu 1828 dělníci staveniště opustili, a to na dlouhých sedm let. Ani po jejich návratu, kdy pod řekou sestavili nový vylepšený razicí štít, ale nešlo všechno hladce. Znovu úřadovala příroda a tunel byl opakovaně zaplaven vodou. Nakonec se ale projekt - i za cenu výrazného překročení rozpočtu - podařilo dotáhnout do konce. Oproti plánům se ale nezačaly tunelem jezdit kočáry, a tak přes 20 let sloužil jen pěším a byl oblíbenou turistickou atrakcí. Až v prosinci 1869 jím začaly jezdit vlaky a později se stal součástí londýnského metra, které jej využívá i dnes.
