Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Přejídání dědíme po babičce

Věda

  9:43
Obezitou nepoškozujeme zdraví jen sami sobě, ale i dětem a vnukům. Tento závěr přinesl výzkum týmu vedeného Tracy Baleovou z University of Pennsylvania ve Filadelfii. Vědci seznámili s jeho výsledky účastníky 38. výročního zasedání americké Society for Neuroscience konaného ve Washingtonu.

Pizza foto: ČTK

Tracy Baleová a její vědečtí kolegové zkoumali osudy myší, které se narodily matkám krmeným během březosti a kojení mláďat vysokokalorickou tučnou dietou. Myším se rodila větší mláďata se silnějšími sklony k obezitě. Tyto dispozice k tloustnutí byly patrné také u další generace myší, a to i v případě, že jejich matky byly v březosti i během kojení krmeny střídmě.

Baleová se zabývá problematikou obezity už delší dobu. „Chceme vědět, jestli současný prudký vzestup obezity, jenž je patrný ve Spojených státech, může mít na obyvatelstvo dlouhodobý dopad,“ vysvětlovala své záměry Baleová v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature.
Mláďata narozená matkám krmeným vysokotučnou dietou se rodila těžší a delší. Při narození nebyla tlustší. Měla však silný sklon k přejídání a jejich tělo nereagovalo dostatečně svižně na inzulin, což je předzvěstí cukrovky druhého typu, často provázející obezitu u lidí. Potomci těchto myší - tedy vnoučata samic držených na vysokotučné dietě - se už nepřejídali.
Přesto byli větší a měli sklony k cukrovce druhého typu. Tyto dispozice přenášely na vnuky nejen dcery, ale i synové matek držených na vysokotučné dietě.

Baleovou zajímalo, co stojí v pozadí dědičných změn. Ukázalo se, že potomci myší konzumujících potravu s vysokým obsahem tuku měli změněnou aktivitu genů v centrech mozku, které řídí pocity hladu a sytosti. Změnu v aktivitě těchto genů přenášeli na své potomky. Není jednoduché vyvozovat z výsledků pokusů na myších závěry, které by platily i pro člověka. Baleová je nicméně přesvědčena, že v lidské populaci můžou podobné jevy sehrávat významnou roli, protože člověk je k obezitě a cukrovce druhého typu podstatně náchylnější než hlodavci.

„V podobné situaci bychom u lidí asi viděli mnohem výraznější následky,“ říká Tracy Baleová. „A pokud by se ukázalo, že lidé dědí jak tendenci k přejídání, tak i sníženou reakci těla na inzulin, bylo by s obezitou a dalšími chorobami, jež ji provázejí, skutečně těžké bojovat.“
Zatím není tak úplně jasné, které konkrétní geny mění aktivitu v mozku mláďat narozených matkám krmeným vysokotučnou potravou. To je úkol, na kterém tým Tracy Baleové pilně pracuje. Vědci doufají, že by pak mohli analýzami DNA určit, které děti jsou vystaveny zvýšenému riziku obezity a nakolik je tomuto riziku vystavena i další generace.

Zjištění, že vlivy vnějšího prostředí, jako je například výživa, mohou zásadním způsobem změnit aktivitu genů řídících činnost mozku, je obecně považováno za jeden z největších objevů ve výzkumu mozku za posledních deset let.
Autor: