Při rakovině slinivky rozhoduje rychlost. Léčba musí začít do dvou týdnů

Na specializovaném pracovišti se nemocný vyhne zbytečným vyšetřením a především nevhodně zvolené léčbě, konstatuje profesor Miroslav Ryska, chirurg z Ústřední vojenské nemocnice v Praze.

Ačkoli není nádor slinivky zdaleka nejčastějším zhoubným onemocněním, mezi příčinami úmrtí na nádory je celosvětově na čtvrtém místě. Karcinom slinivky neboli pankreatu představuje v České republice po rakovině tlustého střeva a konečníku druhé nejčastější nádorové onemocnění zažívací trubice. „To ukazuje jednak na velice agresivní biologickou povahu rakoviny slinivky, ale také na velmi omezené možnosti prevence a časného vyhledávání,“ říká profesor Ryska.

Jinými slovy lidé, kteří onemocní rakovinou slinivky, bohužel často nepřežívají dlouho. Vysvětlením neuspokojivých výsledků nynější léčby je pravděpodobně skutečnost, že rakovina slinivky se pomalu vyvíjí celé roky, a to víceméně bez příznaků, rozhodně bez takových, které by člověka mohly nějak varovat. Léčba tak začíná, až když se nemoc odhalí, a to je většinou v hodně pokročilé fázi. Pacientů, kterým mohou lékaři nějak výrazně pomoci, je menšina.

Nejúčinnější je operace

Lékaři sice vědí, jaké chování zvyšuje riziko, že člověk onemocní – třeba kouření, stejně jako jsou známy některé příznaky, typicky nechutenství a hubnutí, ale nestačí to. Nic z toho totiž není typické pouze pro rakovinu slinivky.

Na druhou stranu zatím odborníci nestanovili typické látky, které nádor vylučuje do krve, tedy markery, podle nichž by šlo jednoznačně poznat, že člověk onemocněl nádorem pankreatu. Nejpřesnější je použití zobrazovacích vyšetření. „Ta však lze provádět pouze u vysoce rizikových skupin, nikoliv široce k odhalení časných stadií,“ vysvětluje profesor Ryska.

Jedinou šancí na dlouhodobé přežívání pacientů s rakovinou slinivky je podle něj léčba, ve které hraje zásadní roli radikální chirurgické odstranění nádoru. Bohužel, takhle se dá léčit jen dvacet procent ze všech nemocných. Pro většinu z nich už bývá na zákrok pozdě.

V nespecializovaném zdravotnickém zařízení se obvykle stanovuje podezření na rakovinu slinivky pomocí počítačové tomografie (CT).

Pacient by však měl co nejdříve zamířit do specializovaného onkologického centra, kde lékaři nález z CT zhodnotí. Pak se případně provede ještě jedno přesnější vyšetření a u části nemocných je potřeba doplnit vyšetření slinivky pomocí endoskopického ultrazvuku (EUS) spolu s odebráním vzorku z nádorem postižené tkáně. Vyšetření pomocí magnetické rezonance nebývá potřeba, je co do přesnosti srovnatelné s tomografií.

Na rychlosti záleží

„Celé období vyšetřování se stanovením léčebného postupu je nutné provést co nejrychleji. Nemělo by být delší než dva týdny,“ zdůrazňuje profesor Ryska. Podle výsledků se lékaři rozhodnou pro jeden ze tří postupů. Za prvé, mohou pacienta rovnou operovat. U další skupiny připadá v úvahu chemoterapie, jejímž cílem je zlepšit stav během dvou až tří měsíců natolik, aby nemocný mohl pak jít na operaci.

U velké část nemocných bohužel nádor odstranit nejde, pak se ordinuje chemoterapie a zároveň léčba zmírňující příznaky nemoci, jako jsou bolesti.

„Při radikálním operačním výkonu odstraníme postiženou část slinivky s okolní potencionálně postiženou tkání. Většinou se zdaří ponechat část zdravé žlázy a pacient po operaci nepociťuje zhoršení cukrovky nebo její nový vznik,“ popisuje zákrok profesor Miroslav Ryska.

Rekonvalescence trvá tři týdny, po jejich uplynutí může člověk normálně jíst a pít s některými omezeními. Neměl by pít alkohol, jíst dráždivá a tučná jídla či si dopřávat velké množství jídla najednou. Pacientům s neodstranitelnou rakovinou slinivky lékaři doporučují chemoterapii, eventuálně v kombinaci s ozářením, aby se zpomalil další růst nádoru. Kromě toho je v případě žloutenky nutné zavést do žlučových cest endoskopicky trubičku, která umožní volný průtok žluče do střeva.