Dítě je aspoň v naší školce na prvním místě, a to se všemi jeho názory. (A to dodávám, že jde o normální klasickou školku, nevyznává žádnou alternativní filosofii.)
Zpozorovala jsem to už první týden ve školce, kdy byl Kryštof takzvaně na "zvykačce" a já tam s ním trávila celý týden. Když jsem se chtěla jednou potají vypařit, když byl zabavený hrou a a nechat ho konečně samotného, narazila jsem. Učitelky mne poslaly zpět a já se musela zeptat: "Můžu na kafe?" Samozřejmě mi to nepovolil a navíc jsem si vyslechla přednášku, že se s dětmi jedná narovinu.
K TÉMATU: |
Špatně zvládám i přílišnou toleranci ve zdejších jídelních návycích. Jídlo se tu nosí v hrncích ke stolu a děti si samy říkají, co chtějí a co ne. "Chceš omáčku? A chceš salát? A chceš omáčku vedle nebo na těstoviny?" ptají se učitelky složitě každého školáčka. Výsledek je tento: těstoviny s omáčkou nejí nikdo, protože všichni raději suché těstoviny. Salát samozřejmě zůstává netknutý.
Ze suchých těstovin byl navíc můj Kryštof nadšený: "Mami, podívej, to musíš udělat i doma takový těstoviny." Další dny jedly děti jen suchou rýži a následně samotný řízek. (vyvážená to dětská strava) Nerada nutím děti do jídla, jak se to dělalo často v mém dětství. Ale tohle je na mne příliš.
Mám se ho ptát, zda nechce k jídlu místo oběda radši oblíbené kinder vajíčko? Nebo zda by si mrazu nevyrazil jen v triku (nerad se obléká)? V dospělosti se ho taky nikdo nebude ptát, zda se mu chce platit účty nebo, zda chodit do školy. Myslím, že je třeba si zvykat a jsou věci, do kterých navíc děti nemají co mluvit. Suché těstoviny u mě doma nikdy nedostane.
Názor dětské psycholožky:Dítě potřebuje hranice Existuje řada výchovných teorií. Na jedné straně direktivní směry, na opačné pak liberální. Dnes jsou populární tzv. "respektující" způsoby výchovy, které umožňují dítěti mít a projevit vlastní názor a vedou k rozvoji zdravého sebevědomí. To ale neznamená dát dítěti absolutní volnost. Naopak: dítě potřebuje hranice a důslednost. Můžeme ale podporovat jeho individualitu a přizvat jej ke spolupráci v rozhodování. Například mu při oblékání dáme možnost výběru ze dvou triček, neopravujeme výkres, i když se nám nelíbí. Marie Hlaváčková |
