Běžné emoce představovaly pro exaktní vědy po dlouhou dobu jen těžko uchopitelný fenomén. Nedaly se objektivně měřit. Zásadní změnu přinesl až rozvoj metod pro sledování aktivity mozku pomocí magnetické rezonance. Najednou měli vědci v rukou „tvrdá data“ a mohli provádět regulérní experimenty.
Brian Knutson ze Stanfordovy university představil na konferenci pořádané v Londýně Královskou zeměpisnou společností výsledky studie, ve které sledoval reakce lidského mozku na různé typy krajiny. Snažil se zjistit, proč nám pobyt v přírodě přináší tolik pozitivních emocí.
ČTĚTE TAKÉ: |
Ukázalo se, že při pohledu na panenskou přírodu dochází u mnoha lidí k výrazné aktivaci mozkového centra nucleus accumbens, jež sehrává významnou roli při vzniku různých příjemných prožitků. Pohled na přírodu přináší podobné uspokojení jako zahnaný hlad, utišená žízeň, sex nebo výrazný finanční zisk. Naopak, pohled na poničenou krajinu aktivuje mozková centra podílející se na negativních emocích. Knutson je přesvědčen, že podobné studie mohou odhalit příčiny pohnutek, které vedou člověka k rozhodnutí chránit přírodu před devastací, nebo mu dovolí, aby zůstal k ničení přírody lhostejný.
Cit pro „dobré místo k životu“
Archeoložka Anastasia Steffenová z Novomexické university v Albuquerque se snažila účastníky téže konference přesvědčit, že silná pozitivní reakce lidského mozku na panenskou přírodu je dědictvím po předcích, kteří žili jako lovci a sběrači. Ti ještě nedokázali krajinu proměnit tak významně jako první zemědělci.
Pěstitelé plodin a chovatelé zvířat káceli lesy a měnili rozsáhlá území na pole a pastviny. Lovci a sběrači však žili v panenské přírodě a pátrali v ní po místech příhodných k životu. V nás vzbuzují silné pozitivní emoce právě takové typy krajiny, v jakých se našim předkům po tisíciletí dobře žilo.
Co se děje v mozku?
„Kojot pozná instinktivně jeskyni, která se dokonale hodí k tomu, aby v ní odchoval mláďata,“ říká Anastasia Steffenová. „Lidé reagují velmi podobně na krajinu, která dokáže uspokojit lidské nároky na úkryt, zdroje potravy a pitnou vodu.“
Podvědomě se nám líbí krajina, ve které by se naši předci cítili bezpečně. Máme rádi vyvýšená místa, odkud je dobrý výhled do krajiny a odkud pravěcí lidé zdaleka viděli jakékoli blížící se nebezpečí. Líbí se nám krajina s řekami a jezery, protože v ní naši předci netrpěli žízní. A máme slabost pro krajinu s vegetací, protože si v ní dávní obyvatelé mohli snáze opatřit něco k jídlu - ať už sběrem rostlin nebo lovem živočichů.
Pozitivní odezva lidského mozku na to, co považujeme za krásnou krajinu, není jen pouhý rozmar. Je to důsledek adaptace člověka. Lidé, kteří neupřednostňovali při výběru místa k životu podobné typy krajiny, riskovali, že se usídlí v nehostinných a nebezpečných končinách, kde budou těžce bojovat o přežití.
Síla moře
Volání moře zaznívá silně i v myslích lidí žijících daleko od nejbližších mas slané vody. Ročně ho poslechnou i statisíce českých turistů. Wallace Nichols z California Academy of Sciences se zabývá důvody naší slabosti pro moře a oceány a zkouší získané poznatky využít k ochraně přírody. Na svém kontě má nejeden úspěch.
Co se děje v mozku?Co se děje v mozku při pohledu na panenskou přírodu, moře nebo při poslechu hudby? Vědci zjistili, že se aktivuje mozkové centrum zvané nucleus accumbens, které se podílí na příjemných prožitcích. Pohled na přírodu tedy přináší podobné uspokojení jako zahnaný hlad, žízeň, sex nebo finanční zisk. |
Počátkem 90. let považovali odborníci populaci mořských želv karet obrovských v Kalifornském zálivu za odsouzenou k vyhubení. Místní obyvatelé želvy lovili a vybírali jim vejce z hnízd. Nicholsovi bylo jasné, že želvy může zachránit jen radikální změna v myslích lidí z lovecké komunity. S podporou mecenášů a vydatnou pomocí bezpočtu dobrovolníků vsadil na osvětu, která měla vyvolat změnu emocí. Nichols se snažil vysvětlit lovcům želv, že jejich kořist není jen hromada masa a vajec.
Odborníci ho považovali za idealistu a snílka. Jenže dneska jsou děti, kterým před dvaceti lety ukazoval krásu moře a jedinečnost želv, samy rodiči. Ze svých potomků nevychovávají lovce želv, nýbrž jejich zapálené ochránce.
„Bilance snůšky vajec karet obrovských v kalifornském zálivu v sezóně let 2012 a 2013 mluví sama za sebe. Na pobřeží připluly klást vejce více než čtyři tisíce samic a snůška je nejvyšší od roku 1978,“ bilancuje přírodovědec výsledek dvacetiletého snažení.
Oceán - ilustrační foto.
Nichols je přesvědčen, že se za úspěchem jeho záchranného projektu skrývá fakt, že si lidé moře podvědomě vysoce cení. Atraktivita moře je patrná například z mnohem vyšší hustoty osídlení na pobřeží. Ze třicítky největších měst světa jich plných třiadvacet leží na mořském břehu. Ekonomové dokážou lidskou slabost pro moře dokonce ocenit v penězích. Lze k tomu využít například zvýšení ceny, na jaké ještě turisté kývnou, aby získali pokoj s výhledem na moře.
Mozek a hudba
Zajímavé výsledky přináší i výzkum emocí navozených hudbou. Při poslechu hudby, která je nám příjemná, se v mozku uvolňují látky, které sice produkuje naše nervová tkáň, ale jejich účinek se podobá morfinu. Tyto tzv. endogenní opioidy stojí v pozadí celé řady příjemných prožitků.
Na hudbu reaguje mozek kromě jiného i aktivitou centra nucleus accumbens. Ukázalo se to v pokusu, v němž dobrovolníci poslouchali hudbu, kterou nikdy předtím neslyšeli. Vědci dokázali podle míry nabuzení mozkového centra celkem spolehlivě odhadnout, jak vysoko budou posluchači tu kterou skladbu hodnotit.
Hned několik studií prokázalo, že aktivní muzicírování má na mozek hráče podstatně silnější efekt než pasivní poslech téže skladby. Zvýšená aktivita mozku se pak může projevit třeba i posílením imunity. Odborníci se shodují v tom, že výzkum emocí je na samém počátku a jeho výsledky nám mohou pomoci k tomu, abychom i v dnešním uspěchaném světě plném stresu prožívali více pozitivních a méně negativních emocí.
