Knihu Líný rodič jsem napsal, abych pomohl rodičům. Ne dětem,“ zdůrazňuje třiačtyřicetiletý Tom Hodgkinson, který si každý den po obědě na hodinku zdřímne. „Vždyť každý, kdo má malé děti, se musí především vyspat,“ říká.
Jeho kniha Líný rodič s podtitulem Lenošením a nečinností k lepšímu rodičovství byla pokřtěna v Británii na jaře 2009 a rychle se rozšířila do dalších zemí – ve stejném roce vyšla v češtině (a minulý týden v dalším, už několikátém dotisku), loni se prosadila na americkém trhu. Je tedy evidentní, že Tom Hodgkinson, renomovaný odborník na lenost, nabízí rodičům na celém světě něco, co potřebovali – úlevu.
„Líný rodič nabízí ve výchově dětí hodně svobody, nemusíte se do ničeho nutit. Děti si hrají samy a vy koukáte, co z toho bude. Striktně se snažím jen o to, aby chodily brzy spát a já si mohl po osmé otevřít pivko,“ říká.
Chci zábavu!
Byly doby, kdy měl Tom jen syna Arthura, kterého se neustále snažil „rozvíjet“. Když zaplakal, Tom a jeho žena Victoria přiskočili. Když zakňoural, že se nudí, rychle ho někam přihlásili. Kupovali mu nejrůznější pomůcky, chodítka, hry, hračky. Až jednoho dne syn zařval: „Já... potřebuju... nějakou... ZÁBAVU!“ To Toma vyděsilo. „A když nám ve čtyřech letech řekl, že chce laptop, bylo mi definitivně jasné, že děláme něco špatně,“ vzpomíná dnes. „Byli jsme vystresovaní a vyčerpaní, hodně jsme pracovali a málo spali. Líného rodiče jsem začal psát vlastně proto, abych přežil dětství svých dětí.“
Tehdy se ponořil do klasických knih o výchově – a zašel daleko. Přeskočil moderní dětskou psychologii a přečetl naopak knihu Emil čili o výchově J. J. Rousseaua, studoval středověké prameny. Po detailním historickém výzkumu našel citát svého slavného krajana, spisovatele D. H. Lawrence. Ten v roce 1918 napsal, že nejlepší, co můžeme pro svoje děti udělat, je nechat je na pokoji.
Mezitím se Tomovi narodili další syn a dcera: Arthurovi, pokusnému králíkovi Hodgkinsonova evangelia, je dnes jedenáct, dceři Delilah devět a Henrymu šest. „Musím říct, že už teď pozoruji výsledky líného rodičovství. Nejen že si děti samy hrají, ale umějí taky umývat nádobí a dobře vaří,“ chlubí se autor bestselleru. Ne nadarmo je na obalu anglického vydání Líného rodiče fotka dospělých popíjejících martini a batolete, které jim jejich drink míchá.
Ale vážně: novinář Hodgkinson tady lehkým perem a přesně popisuje koloběh moderního rodičovství: čím víc pracujeme, tím méně se dětem věnujeme. O to víc jim chceme dopřát. O to víc musíme pracovat, abychom všechny jejich kroužky zaplatili. Pak ovšem musíme jejich výchovu svěřit jiným. Když dětem pořád organizujeme čas, odvyknou si hrát samy, tráví většinu času někde zavřené a skoro nás nevidí. A když si zvyknou, že jim čas organizuje někdo jiný, těžko si pak jednou najdou svoje nezaměnitelné místo ve společnosti. „Úrodné zanedbávání je podle mne pro děti dobré. Když jim moc zasahujete do života, netroufnou si nic zkusit samy,“ říká Hodgkinson a přidává zásadní detail: „Snažím se pracovat málo. Píšu každý den od devíti do jedné, zbytek času trávím s dětmi nebo se starám o dům.“
Rychlokurz líného rodičeZáklady Hodgkinsonova evangelia, kvitovaného s povděkem například v Americe, Finsku, Belgii či Německu, vám osvětlí následující dvacatero, volně převzaté z knihy Líný rodič. 1. Odmítáme myšlenku, že rodičovství vyžaduje těžkou dřinu. |
Ano, tušíte správně. Líné rodičovství může být, navzdory Hodgkinsonově programové lenosti, totiž pěkná dřina. Líný rodič je totiž s dětmi často doma. Sleduje je a důvěřuje jim, že si samy vyberou tu nejlepší cestu. Nepustí je sice moc často k počítači, ale hraje s nimi karty, přetahuje se na laně, učí je jezdit na kole. Hodgkinson a jeho žena opustili v roce 2002 dům v západním Londýně a pronajali si farmu v hrabství Devon na jihozápadě Anglie. „Můžeme se tady o děti míň starat, hrají si venku a dají pokoj. Až trochu vyrostou, asi se vrátíme do Londýna,“ říká autor líné strategie dnes.
Ani na vesnici to ale britský kazatel lenosti nemá lehké: „Uplatnit moji filozofii v dnešní společnosti, která miluje workoholiky a je zneurotizovaná koloběhem práce, stres, únava, nedostatek peněz, je dost těžké,“ říká.
TOM HODGKINSON (43)Je mimo jiné také anarchista a humorista, hraje na ukulele – proto si v Brně neplánovaně zahrál s formací Ukulele Orchestra jako Brno. |
„Nikdo na mě neházel rajčata, tak snad dobré,“ zhodnotil při našem rozhovoru svou hodinu a půl trvající přednášku v plné aule brněnské fakulty sociálních studií, která skončila potleskem.
Redakčně kráceno. Text vyšel v sobotní příloze Lidových novin Relax 22. října.