Faktory, které zde vstupují do hry, jsou známé: věk, vzdělání, kultura, pohlaví, životní styl, hormony, zdravotní stav, neurotransmitery, společenské a náboženské zákazy... Otázky však zůstávají: proč ji někdo má a jiný nikoli? Proč tady jsou rozdíly v závislosti na pohlaví?
Intenzita sexuální touhy žen je zřejmě méně silná, než je tomu u mužů. Vytváří se tak představa muže, který je vždy připraven k sexuální aktivitě, a ženy, u níž je tato touha složitější: nejprve musí mít pocit, že je žádoucí, touží po touze druhého.
Sexuální anorexií trpí čím dál více lidí, podle průzkumu hlavně ženy |
Sexuální uspokojení žen je spojeno s city, intimitou a komunikací s partnerem. Žena potřebuje city, aby mohla milovat, zatímco muž má často potřebu sexu bez citů.
Trvalá úroveň testosteronu u muže, který není závislý jako žena na cyklickém přísunu hormonů zodpovědných za sexuální touhu, může vysvětlovat relativní trvalost jeho touhy: úroveň testosteronu se jen velmi postupně snižuje s věkem. Muži vylučují dvacetkrát více testosteronu než ženy a ženy musejí, aby reagovaly na očekávání partnera, být velmi zamilované a vzrušené. To v různých obdobích jejich života nepřichází samo od sebe: těhotenství, porod, kojení, menstruace...
Dnes se u ženy hovoří o „reaktivní touze“ a o „faktorech vnímavosti“. Žena má základní, spontánní touhu, která je indikátorem citové vřelosti, a reaktivní touhu, která přichází v odpověď na sexuální stimulaci. Citový zájem ženy je reakcí na stimulaci odpovídající jejímu očekávání a osobní vnímavosti.
Roli v emotivním a psychosociálním životě hrají neurotransmitery. Reagují na stimuly, které již měly v životě jednotlivce nějaký význam. Každá událost v životě jednotlivce je začleněna do zón, které se aktivují či znehybňují podle situace. Sexuální touha tak osciluje mezi vzrušením a znehybněním, jako váha, která se vychyluje pozitivně či negativně.
Sexuální touha je osobní a jedinečnou zkušeností. Můžeme však uvést faktory, které usnadňují nebo blokují mechanismy ženské sexuální touhy.
Fáze života
Jsou to postoje a zákazy rodičů týkající se sexuality, přikázání náboženství, jejichž porušení vzbuzuje pocit viny, mýty a iracionální strach z masturbace a z některých poloh a sexuálních praktik, představy, že žena má tělo, které neodpovídá kulturním ideálům.
Některá období jsou zvláště riskantní: dospívání u žen, těhotenství a porod, menopauza a fáze života, kdy je žena ve své sexuální touze obzvláště zranitelná. Traumatizující sexuální zkušenosti či zneužívání mohou znamenat snížení sexuální touhy a vést někdy až k sexuální averzi. Je rovněž třeba vzít v úvahu osobnostní charakteristiky, chronické nemoci a podávání léků, které ovlivňují sexuální zdraví. Všechny studie ukazují souvislost mezi ženskou sexuální touhou a nefunkčností páru.