Jsou muži na bolest citlivější, nebo je to právě naopak? Evolučně vzato se dá předpokládat, že muž – lovec a bojovník – musí vydržet víc. Odpověď však není zcela jednoznačná: „Ženy mají podle klinických studií nižší práh bolesti než muži, jsou tedy na ni obecně řečeno citlivější,“ říká docent Jiří Kozák z Centra pro léčení a výzkum bolestivých stavů při Klinice rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FN v Motole v Praze. „Pokud však akutní bolest přejde v chronickou, pak jsou vůči ní dlouhodobě odolnější.“
Podle slov lékaře to souvisí nejen s genderovou odlišností mužů a žen, ale i jejich rozdílným hormonálním vybavením. Vyplavování ženských hormonů estrogenů dokáže tak například při porodu prokazatelně ovlivnit vnímání bolesti.
Rozhodující je psychika
Zvládají tedy muži běžnou nemoc jinak než ženy? Primář interního oddělení pražské Nemocnice Na Homolce Milan Čech je přesvědčený, že tomu tak není. „Víc než na pohlaví záleží na psychickém vybavení pacienta, což platí nejen u banálních, ale i u závažných onemocnění,“ říká. „Ovšem pohled lékaře v ambulanci bývá jiný než pohled manželky.“
Dokaží se muži vyrovnat
|
Podle něj se klidně může stát, že muž, který působí v ordinaci zcela vyrovnaně, může doma sehrát roli těžkého pacienta jen proto, aby se vyhnul neoblíbeným domácím pracem. Zatímco žena, která bývá dost často nucena zvládat víc činností najednou, si podobný luxus dovolí jen málokdy.
Také psycholožka Zdeňka Sládečková z Prahy se s podobnými „těžkými marody“, které ve skutečnosti trápí jen drobná bolístka, čas od času setkává. „Obvykle to jsou mamánci, které jejich matka v dětství opečovávala natolik, že nestačili včas dospět a naučit se samostatnosti,“ míní psycholožka.
Někteří z dětské závislosti vyrostou, někdy si však i v dospělosti vyhledávají ochranitelské typy partnerek. Právě s těmito muži pak doktorka Sládečková ve své psychologické praxi řeší problémy spojené s těžkou úzkostností, hysterií a hypochondrií.
Psychické potíže však nemají pouze mamánci, ale i muži, kteří se až přespříliš vžijí do klasické mužské role. V jejich pojetí je správný chlap pouze ten, kdo je silný a mocný, ochraňuje svoji ženu a své děti a za žádných okolností nedává najevo slabost. Ať už bojuje s divokým kancem, nebo s jinými, méně hmatatelnými, překážkami.
Takový muž pak od sebe podvědomě odhání cokoliv, co ohrožuje jeho identitu dokonalého chlapa. Na první pohled je podobný partner pro ženu hotový poklad, ve skutečnosti tomu tak ale vždycky nebývá. „Tito muži mívají velice často problém přijmout zprávu, že jsou nemocní,“ říká psycholožka. „Preventivní prohlídky pro ně bývají pouhá zbytečnost a pokud už se u nich začne hlásit nemoc, návštěvu lékaře odkládají na neurčito.“ Nejednou tak prošvihnou pravý okamžik, kdy se ještě závažná nemoc dala řešit.
Psychicky silných mužů, kteří se dovedou s nemocí správně vypořádat, nezavírají před ní oči, ale ani nepřehánějí každou drobnou bolístku, podle slov psycholožky neustále ubývá.
Skutečnost, že na preventivní prohlídky chodí častěji ženy, potvrzuje i doktor Čech. „Muži musí zajistit obživu pro rodinu a jsou také více orientovaní na výkon, proto častěji ignorují první signály vážných chorob,“ uvádí. „Mnohdy přijdou k lékaři pozdě, protože dají přednost důležitým pracovním povinnostem.“ Ženy se přece jenom musí vedle práce ještě postarat o děti a domácnost, a tak se o své zdraví starají o něco lépe.
Prubířský kámen partnerských vztahů
Lékaři se shodují na tom, že nemoc vždycky zasáhne nejen samotného pacienta, ale i celou jeho rodinu. Dovede citelně poznamenat i partnerské vztahy. Vědět, jak se náš partner zachová ve chvíli, kdy se přihlásí zdravotní obtíže, je proto velmi důležité.
Psycholožka Zdeňka Sládečková se už setkala s muži, kteří odmítají navštívit svoji ženu v nemocnici, přestože ji velice milují. A to jen proto, že mají velký strach z bílých plášťů, nemocí a vlastní bezmocnosti. V psychologické poradně by se s největší pravděpodobností mohli svých fobií zbavit, ale bohužel psychologa často vůbec nenavštíví a riskují, že tímvočích své ženy ztratí na ceně.
Existují ale naopak i muži, kteří až do poslední vteřiny před svými partnerkami tají vážnou diagnózu jen proto, aby ji co nejdéle chránili před špatnými zprávami. Stejně tak se už Zdeňka Sládečková setkala s věčnými trpitelkami, které si od manžela rády nechají pofoukat i sebemenší bebíčko, ale i se skutečně silnými ženami. S takovými, které dokážou dodat sílu i manželovi, který patří ke striktním vyznavačům klasické mužské role. Dovedou ho totiž přesvědčit o tom, že ani vážná nemoc mu na síle ani na přitažlivosti v žádném případě neubírá a vždycky u ní najde potřebnou oporu.
Veselá mysl – půl zdraví
Podle slov psycholožky existují ve vztahu k nemoci mezi muži stejně tak jako mezi ženami osobnosti slabé, silnější, ale i obdivuhodně statečné. V každém případě je vždy výhodou, pokud na souboj s nemocí není pacient sám a může se spolehnout na podporu ošetřovatelů i svých blízkých.
„Vždy mě potěší, když se v ordinaci objeví staří manželé, kteří se vedou za ruku, k lékaři chodí zásadně společně, navzájem se podporují a svoje choroby díky tomu velmi dobře snášejí,“ říká doktor Čech. „Už na první pohled je na nich vidět, že společný život prožili šťastně a budou se i v nemocnici navštěvovat a pomáhat si.“
Nakolik může vzájemná podpora a pozitivní přístup k řešení problémů ovlivnit průběh nemoci, dokazují i nedávné výzkumy. Jednoznačně potvrzují, že lidé s pozitivním přístupem k životu se nejen rychleji uzdravují, ale mívají i větší šanci dožít se delšího věku. Potíže spojené s nemocí pak zvládají mnohem lépe než mrzouti a škarohlídi. Stresu se sice ani oni nevyhnou, ale jeho následky bývají méně ničivé než u negativně naladěných lidí.
