Od narození ovce Dolly v roce 1996 se v laboratořích celého světa podařilo naklonovat desítky druhů savců. Světlo světa spatřily klony koz, prasat, skotu, psů, koček, koní, myší, potkanů, králíků, fretek, muflonů, velbloudů či divokých turů bantengů. Klony opic zůstávaly pro biology nesplnitelným snem. Pokusy o klonování primátů končily fiaskem.
Číňané lidi klonovat nechtějí
Mnoho lidí přijímalo neúspěchy při klonování opic s úlevou, protože v klonech primátů viděli klíč ke klonování člověka. Postupem času se ale laboratorní techniky vylepšily natolik, že se klonování opic zdálo na spadnutí.
Významně k tomu přispěl americký tým pod vedením Shoukhrata Mitalipova. Biolog narozený ještě v sovětském Kazachstánu a od roku 1999 americký občan však nedotáhl své tažení do vítězného konce. Odhaduje, že se za posledních patnáct let pokusil o 15 000 opičích klonů. Nedočkal se narození jediného mláděte.
Čína se chystá klonovat miliony krav. Jejich maso je prý nejchutnější |
Nyní hlásí úspěch při klonování makaků biologové pod vedením Čchiang Suna z Neurobiologického ústavu Čínské akademie věd v Šanghaji. Jejich studii zveřejnil přední vědecký časopis Cell. Dostává se tím klonování člověka na pořad dne? „Po technické stránce tomu nic nebrání. My však chceme produkovat výhradně klony opic,“ ubezpečuje ředitel Neurobiologického ústavu Mu-ming Pcho-o.
Ošálené buňky
Klonování je „ošálením“ tělních buněk. Když spermie oplodní vajíčko a vznikne zárodek, nese stejnou dědičnou informaci, jaká se pak nachází v každé buňce těla dospělého jedince. Během vývoje se buňky množí a specializují. V jejich dědičné informaci se probouzejí a uspávají geny tak, jak to daný typ buněk vyžaduje.
Vědce vzrušovala představa, že odeberou z těla zvířete specializovanou buňku a změnou aktivity jejích genů ji „přemluví“, aby se začala chovat jako právě oplozené vajíčko. Z takové buňky by se pak vyvinul nový jedinec – klon tvora, který poskytl tělní buňku.
Už v první polovině minulého století napadlo německého přírodovědce Hanse Spemanna, že k proměně specializované tělní buňky v zárodek by stačilo vpravit jádro specializované buňky do vajíčka zbaveného vlastní dědičné informace. Ve vajíčku je vše připraveno pro zahájení vývoje nového jedince. Třeba by jádro specializované buňky v tomto prostředí upravilo aktivitu svých genů tak, že by vývoji v nového jedince nic nebránilo.
Tehdejší laboratoře takový experiment nezvládaly. Jako prvnímu se to povedlo až v roce 1963 anglickému biologovi Johnu Gurdonovi s africkými žábami drápatkami. Málokdo věřil, že stejný postup uspěje u savců.
Vědci se proto rozhodli „šidit“ buňky, které neměly k oplozenému vajíčku daleko. V roce 1986 „rozebral“ dánský biolog Steen Willadsen na jednotlivé buňky ovčí embrya stará jen pár dní a jádra těchto buněk vsouval do ovčích vajíček zbavených vlastní dědičné informace. Buňky se ochotně vracely na počátek vývoje. Z takto vzniklých embryí se rodila jehňata s totožnou dědičnou informací, tedy klony.
Lidé mě za klonování zvířat nenávidí, říká mladá vědkyně |
V USA a v Kanadě vznikly biotechnologické firmy, které si takto pořídily pro šlechtění několik tisíc kusů hovězího dobytka. Postup byl ale tak náročný, že klonovací boom skončil krachem.
V roce 1997 se podařilo z buněk embrya makaka pořídit dva klony americkému biologovi DonuWolfovi, poté však už nedokázal úspěch zopakovat.
To už však celý svět mluvil o britském týmu vedeném Ianem Wilmutem a Keithem Campbellem, který o rok dříve vytvořil Dolly, klon ovce z buněk odebraných dospělému zvířeti. Sami autoři byli svým úspěchem zaskočeni, protože pokus podnikli se záměrem dokázat, že z buněk dospělého zvířete klon vytvořit nelze.
Klony proti Parkinsonově chorobě
Opice se „metodou Dolly“ klonovat nedařilo, protože jádro opičí specializované tělní buňky se nenechalo vajíčkem „ošálit“. „Oklamání“ dědičné informace při klonování spočívá v obměně molekul navázaných na dvojitou šroubovici DNA. Právě tenhle „molekulární obal“ rozhoduje, které geny budou pracovat a které tvrdě usnou. Opičí vajíčko dědičnou informaci tělní buňky „přebaluje“ špatně.
Tým pod vedením Čchiang Suna se rozhodl při klonování vajíčku s „přebalením“ dědičné informace pomoci. Vědci přenesli jádro tělní buňky makaka jávského do „vykuchaného“ opičího vajíčka a pak vystavili vzniklé jednobuněčné embryo dvěma chemikáliím. Každá z nich posiluje jiný typ „přebalení“ dědičné informace. Společně uvádějí dědičnou informaci klonu do stavu, v jakém nic nebrání zdárnému vývoji.
Přesto nemají čínští vědci vyhráno. Uspěli jen s kožními buňkami z potracených opičích plodů. Pokud použili buňky dospělých opic, životaschopné mládě se nenarodilo. Receptu na „ošálení“ buněk tedy k dokonalosti něco chybí. Obavy z klonování člověka jsou nadále bezpředmětné. Do úvahy by připadalo především klonování z buněk dospělých lidí a tomu se do cesty staví stejný problém, na němž si vylámal zuby Čchiang Sunův tým.
Číňané zatím plánují cílenými zásahy upravovat dědičnou informaci opičích klonů tak, aby vznikly opice náchylné k Parkinsonově chorobě. Pomoci by měly při vývoji nových způsobů její léčby.
