24. května 2018 6:29 Lidovky.cz > Relax > Domácí mazlíčci

PSÍ BLOG: S lovcem medvědů v Waterfalls Canyon

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Komu se ale máme nahlásit, když nikde nikdo. Být tu hromady turistů, jistě... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Komu se ale máme nahlásit, když nikde nikdo. Být tu hromady turistů, jistě... | foto: Miroslava Kohoutová

Výchozím bodem tohoto výletu je obec Smoljan v bulharských Rodopech. Čeká vás při něm přibližně šest kilometrů kolem 46 vodopádů. To již samo o sobě slibuje nevšední zážitek, když ho ale navíc podnikáte na podzim bez všudypřítomných turistů, je to zážitek k nezaplacení.

Být na místě sami má ale také své stinné stránky. U vstupu totiž narazíte na ukazatel, který vás informuje, že se máte před vstupem na eko trasu nahlásit správci parku. Zní to docela chytře, že se tu turisté počítají. Určitě proto, aby se vědělo, kolik jich snědli medvědi pohybující se v této oblasti.

Být na místě sami má ale také své stinné stránky. U vstupu totiž narazíte na ukazatel, který vás informuje, že se máte před vstupem na eko trasu nahlásit správci parku. Zní to docela chytře, že se tu turisté počítají. Určitě proto, aby se vědělo, kolik jich snědli medvědi pohybující se v této oblasti.
Výchozím bodem tohoto výletu je obec Smoljan v bulharských Rodopech. Čeká vás při něm přibližně šest kilometrů kolem 46 vodopádů. To již samo o sobě slibuje nevšední zážitek, když ho ale navíc podnikáte na podzim bez všudypřítomných turistů, je to zážitek k nezaplacení.

Komu se ale máme nahlásit, když nikde nikdo. Být tu hromady turistů, jistě bychom tu správnou frontu na ohlášení našli, takhle váháme, co dělat. Přítel jako vždy hlásá drze jít, zatímco já poctivec poctivý trvám na ohlášení. Vstupujeme proto na dvůr turistické chaty, která vypadá zcela opuštěně. S naším psem ale neumíme být úplně potichu, a tak na nás po chvíli vykoukne z okna správce. Rukama nohama mu vysvětlujeme, že se hlásíme, on na nás zamává a to je celé. Cestou zpět stejný rituál samozřejmě neuděláme, takže doteď nás tam možná ještě hledají.

Road trip se psem

Miroslava Kohoutová se živí jako copywriter. Již několik let píše psí blog, který dělá pro radost všem, kteří milují psy a chtějí se pravidelně zasmát. Píše o cestování se psem, svých zážitcích, ale i zážitcích z pohledu psa. Chce ukázat, že život se psem je jedna velká psina. 

Každopádně ještě před vstupem prohlídneme velkou výstražnou ceduli, na které je v bulharštině napsáno, jak se vyhnout kontaktu s medvědem. Jelikož kupodivu bulharsky neumíme, spokojíme se s obrázky. Stačí dělat kravál a je to v cajku. Navíc máme s sebou psí plemeno, které je vyhlášeným lovcem medvědů. I když přiznávám, že se mi zdála jako jistější varianta dělání kraválu.

Cesta kolem vodopádů je fajn. Mokré velké kameny občas výlet komplikují, ale jinak se jedná o nenáročnou trasu. Člověk musí v tu chvíli úplně žasnout, kolik vodopádů se nachází na jednom místě. Každý je jiný a každý si zaslouží alespoň krátkou zastávku na fotku.

Na tomto výletu ale Šejmi kupodivu moc kochací náladu neměla. Neustále chytala nějakou pachovou stopu a zvířátka jí přece jen zajímala více než nějaká padající voda. Určitě cítila vůni čerstvého medvědí a snažila se nám ukázat, že jsou shiby právem nazývány lovci medvědů.

Kochání si vynahradila až při cestě zpět. Opět nám totiž ukázala svůj nulový pud sebezáchovy, když přešla přes silný proud vody na kámen a pozorovala peřeje pěkně z blízka. Ne, opravdu jsme ji na ten kámen nevysazovali, takto bláznivé nápady má vážně jen ona. Naše Šejmi. Nejlepší parťák jakého jsme si mohli jen přát.

Článek vyšel na blogu Život se Shiba-inu.

Miroslava Kohoutová
  • 0Diskuse