Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Psychosomatika má v medicíně své místo, říká psycholožka

Zdraví

  6:17
Snažíme se přesvědčit o psychosomatickém přístupu lékaře, kteří se na něj dívají skepticky, říká Hana Neudertová, vedoucí klinická psycholožka Fakultní nemocnice Brno.

Deprese (ilustrační foto) foto: Shutterstock

LN Používáte psychosomatiku ve své praxi?
Od roku 2013 je psychosomatika sice zařazena jako vědecký obor pod Společnost psychosomatické medicíny České lékařské společnosti, ale chci zdůraznit, že psychosomatika reprezentuje spíše změnu v myšlenkovém schématu ve vztahu k přístupu k pacientovi. Ten, kdo psychosomatiku praktikuje, vlastně říká, jakým způsobem k nemocnému člověku přistupuje. Zástupce klasické medicíny je zaměřen na diagnózu, kterou léčí. Psychosomaticky smýšlející lékař přistupuje k nemocnému člověku jako k jedinci s konkrétním životním příběhem, s aktuální situací, ve které se s diagnózou ocitl, snaží se rozpoznat psychologické faktory mající vliv na nemoc a hledá osobitý způsob, jak pomoci nemocnému stát se opět zdravým a spokojeným s ohledem na možnosti. Možná se zdá, že je to slovíčkaření, ale mění to celkový léčebný kontext medicíny. A teď k vaší k otázce. Psychosomatický přístup uplatňuji neustále, ale zda více převažují psychologické faktory u dané nemoci a já jako klinický psycholog mohu něco pacientovi nabídnout, vyplývá z konkrétního případu.

LN Jste šéfpsycholožka celé nemocnice. Snažíte se říkat lékařům, aby uplatňovali na pacienty psychosomatický pohled?
Samozřejmě, že se snažíme přinést psychosomatiku do povědomí našich lékařů. Děláme to hlavně tak, že lékaři vidí konkrétně v naší intervenci přínos nejen pro pacienta, ale i pro ně samotné. Díky pochopení celkového kontextu o pacientovi a jeho stonání se mohou efektivněji rozhodnout o průběhu léčby a získat pocit, že opět mnohdy beznadějnou situaci mají více pod kontrolou a více rozumí tomu, co se s daným nemocným děje. A to je ten moment, kdy jsou lékaři více motivováni nás opakovaně přizvat ke společné léčbě. My, kliničtí psychologové, ale i psychiatři či fyzioterapeuti, kteří vycházejí z psychosomatického základu, musíme dělat dobrou práci a servis, abychom lékaře přesvědčili o tom, že psychosomatika má v medicíně své místo, i když se na ni někteří lékaři zpočátku dívají skepticky.

LN Které obory se tomuto pohledu nejvíce vyhýbají a proč?
Neřekla bych, že je to o oboru, ale o lidech, jejich založení a otevřenosti vůči novým přístupům. V naší nemocnici máme výbornou spolupráci s chirurgy či ortopedy, v což by asi nikdo nedoufal. To ale neznamená, že bychom nespolupracovali s lékaři z interních oborů. Ale tam se to přece jen více předpokládá. Také je jistou výhodou, když sám lékař má osobní zkušenost o tom, jak mocně psychika může ovlivňovat další průběh nemoci.

LN Dá se u psychosomatické léčby nějak dokázat, že funguje?
V naší nemocnici se snažíme pomocí výzkumných projektů, které začínáme spolu s lékaři realizovat, předložit ověřená data. To je ale dlouhodobý cíl a je zapotřebí mnohem více kolegů, kteří by se primárně výzkumu věnovali.

LN Je jiný pohled na psychosomatiku u mladších a starších lékařů?
To není jednoznačné. Jistě, mladší lékaři více psychosomatiku přijímají, ale je to dáno možná také tím, že na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně mají už patnáct let předmět, který se lékařské psychologii a psychosomatice věnuje. U starších kolegů vnímám jejich otevřenost vůči psychosomatickým souvislostem právě díky jejich zkušenosti. A to buď osobní či profesní.

LN Co se s tím dá ještě dělat?
Více o psychosomatice exaktně hovořit na odborných kongresech a sympoziích. Zároveň je důležité, aby psychosomaticky orientovaní odborníci používali odborný jazyk, kterému lékař porozumí, a tím pádem je nebude považovat za poloviční šarlatány či pohádkáře. Je nutné, aby léčebné strategie, které psychosomatik přináší do vzájemné spolupráce, byly pro lékaře srozumitelné a funkční.

LN Pokud lékař nepomůže, nenajde objektivní nález, může se pacient v nouzi obrátit i na léčitelepodvodníka. Měl by vyhledat psychosomatickou ordinaci? Nebo co by měl dělat?
To záleží na individuálním rozhodnutí každého z nás. V případě, že se obrátíme na léčitele, protože klasická medicína nenabízí úlevu, měli bychom si být vědomi zvýšeného rizika poškození stávajícího zdraví, možné manipulace a stírání pravdy o nemoci a jejích symptomech. Pokud se přesto pacient rozhodne pro léčitele, je to jeho právo a já to plně respektuji. Snažím se pacienty, kteří chtějí rozšířit svoji léčbu za hranice současné medicíny, směřovat alespoň k odborníkům takzvané komplementární medicíny, kam patří například akupunktura či čínská medicína. Mám za to, že studium těchto oborů má své odborné nároky a absolventi jsou pod kontrolou dané odborné společnosti. Zároveň i v České republice začíná trend zřizování psychosomatických pracovišť, která by měla nabízet i péči psychiatrickou, psychologickou, fyzioterapeutickou.

LN Neměli by se lidé učit, jak ovládat psychikou své tělo? Třeba by mnohým chorobám předešli…
Rozhodně je velikou výhodou, pokud máme kontrolu nad svým životem, tělem a emocemi. K tomu slouží jistě mnoho postupů, jako jsou relaxace, meditace, metody mindfulness, ale i pohyb, sport či zdravá životospráva. Domnívám se, že úspěch spokojeného života je v rovnováze. V životě bychom měli mít kousek od každého. Není žádoucí, aby něco chybělo či bylo něčeho příliš. Není také žádoucí mít v životě příliš smutku, ale ani příliš bezstarostnosti. Moudrost je v rovnováze.

Autor: