Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Psychogynekoložka vypráví o škodlivosti antikoncepce, udřených ženách a neplodnosti

Zdraví

  9:30
PRAHA - Lékařka Helena Máslová v rozhovoru pro Lidové noviny tvrdí, že dnešní muži jsou dětinští a dívkám chybí rodiče, kteří by jim předvybírali vhodné kandidáty na partnerský vztah. Neplodnost je podle ní civilizační choroba způsobená špatným nastavením společnosti.

Psychogynekoložka Helena Máslová foto:  Petr Kozlík, MAFRA

LN: Na konferenci TEDxBrno jste vystoupila s tématem plodnosti. Mělo to velký ohlas. Jak jsou na tom tedy ženy s neplodností?
Je tu hrozivá epidemie neplodnosti. Je to známka ztráty vitality populace. Mám hodně pacientek, trápících se poruchou plodnosti a přibývá jich. Neplodnost je přesný příklad civilizační choroby, která nemá jednoduché řešení – stejně jako rakovina, cukrovka nebo kardiovaskulární choroby. Málo se při nich zdůrazňuje, co je příčinou. Na neplodnost, stejně jako na infarkt, si člověk připravuje tělo deset patnáct let dopředu.

LN: Jak tedy ženy dojdou až ke své neplodnosti?
Aby se žena dostala do takového stadia, muselo se přihodit několik věcí. Neměla úplně v pořádku kosterněsvalový korzet, což znamená, že od šesti let seděla ve škole a učila se, tělocvik měla jednou týdně, do školy jezdila metrem nebo tramvají, kde zase seděla. Odcházela i přicházela domů za tmy, což znamená minimum pobytu venku a nedostatek vitaminu D. Žena se ještě k tomu vystaví vlivu hormonální antikoncepce v kritickém věku, kdy dozrává její plodnost.

Psychogynekoložka Helena Máslová
Psychogynekoložka Helena Máslová
Psychogynekoložka Helena Máslová
Psychogynekoložka Helena Máslová

LN: Mění se tedy postoj žen vůči hormonální antikoncepci?
Poprvé jsem zaznamenala pokles uživatelek hormonální antikoncepce v roce 2013. Dříve jsem často slýchávala od svých klientek, že když řekly svému partnerovi, že vysazují antikoncepci, tak se s nimi rozešel. V současné době mám dojem, že se trend obrací. Že se mnohem více kluků a mužů dívá kriticky na ženy, které hormonální antikoncepci berou. Že to vnímají téměř stejně kriticky, jako by třeba kouřily. Slyšela jsem dokonce říci jednoho muže, že „ty slepice to zobou“. My také vůbec nevíme, kolik nám v Česku chodí mužů, jejichž spermiogram je pod hranicí normality.

K TÉMATU:

LN: Není to také třeba tím, že je mezi lidmi méně intimity a sexu?
Mladí lidé jsou zdrženlivější. Je tam jistá biologická a psychologická retardace, což znamená, že v dnešní generaci dvacetiletých mužů, kteří se mohli před dvaceti lety v tomto věku stát otci, jich je v současné době většina více dítětem než mužem, a často ještě ani nemají holku. Čím to je? Je to tím extrémně nevhodným, prodlouženým systémem vzdělávání a nezdravým životním stylem, kdy chybí testosteronová stimulace, například fyzickou prací. A úplným rozpadem rámce vhodného pro námluvy.

LN: Námluvy?
Ano. Námluvy byly nejdůležitější životní fází, kterou bylo třeba zvládnout. Uspět v námluvách znamenalo uspět ve zbytku života. A společnost tomu hodně pomáhala, aby se to zdařilo. Plesová sezona, na vesnicích tancovačky, korza... Rodiče do toho aktivně zasahovali, často dělali předvýběr vhodných kandidátů a byly i profese, které to zprostředkovávaly, viz Kecal z Prodané nevěsty. Dnes to rodiče vůbec nezajímá a naopak jsou hrdí na to, jak do výběru dětem vůbec nezasahují. Takže dívky často procházejí šílenými životními karamboly. A když se zeptám, co tomu říkal tatínek, tak prý nic. Dříve se otcové cítili za dcery odpovědní, hráli v jejich životech roli ochránců, dohlížitelů, včetně výběru manžela. Dnes holky zůstaly samy v prostředí, kde se načítají reprodukční strategie z televizních seriálů a z filmů, v nichž je snůška nesmyslů. Kluci ale zůstali ve stejné síti, protože světy kluků a holek se doplňují. A teď se pokoušejí neobratně se potkat, většinou si vyrobí nějaké emocionální zranění, z kterého se půl roku sbírají. Nemá to jednoduché ani jedna ze stran.

LN Kde by se mohli tedy potkat?
Když se mně zapalovala lýtka, nutilo mě to courat po venku. Většinou za sportovními aktivitami, protože za socialismu se společenský život proměnil ve sportovní. Já se seznamovala na bazénu, na bruslení, v létě u jezera, na veslování. Holky, které nesportovaly, s nikým nechodily. My, co jsme něco dělaly, jsme s tím problém neměly. Ale i sport je dnes individuálnější, holky se sejdou v tělocvičně, kde cvičí pilates. Vytratilo se komunitní sportování. Takže pokud se dnes neseznámí lidé ve škole, tak mají problém. Tohle ale dívky mohou změnit. Často ke mně přijde svobodná klientka a hned ve dveřích prohlásí: „Je mi pětatřicet a jsem v pohodě.“ Ještě slyším, že se vlastně ani vdávat nechtěla a dítě nechtěla, ale když odkryjeme společně pár slupek, zjistíme, že už od třiadvaceti si přála dítě. Jen se její vztah nedostal do fáze, kdy by to bylo aktuální. Jde o neschopnost svést muže do té míry, že si mě vezme a udělá mi dítě, a z toho plyne reprodukční prokrastinace, která se může stát fatální ve smyslu neplodnosti.

Autor: