LN: Jednou z priorit Evropské komise je boj s antibiotickou rezistencí, tedy s bakteriemi odolnými vůči antibiotikům. Jak vážná je to hrozba pro Evropu?
Vyložím to na reálném příkladu. Gen MCR-1, díky němuž si bakterie vytvářejí odolnost na kolistin, což je antibiotikum poslední záchrany pro některé extrémně rezistentní infekce, se nejprve objevil v Jižní Americe. Asi před 18 měsíci. Chvíli bylo ticho a pak se znovu vynořil v Asii, po asi šesti měsících. Zanedlouho se objevil v USA a teď už ho máme i v EU.
Velkou výzvou je hlavně prodej antibiotik na internetu, tedy bez kontroly a bez předpisu, říká Vytenis Andriukaitis.
LN: Jak je možné, že se bakterie šíří po světě tak rychle?
To je prosté. Svět se v posledních 20 letech výrazně proměnil, Evropská unie je velmi otevřená. Lidé, zboží, zvířata, rostliny a jídlo nyní velmi intenzivně cestují. Představte si, kolik lidí je v tuto chvíli na cestě mezi Finskem a Lisabonem. To je zcela jiná situace než před 40 lety – kdy všude byly hranice a hraniční kontroly – a vytváří mnoho příležitostí k šíření bakterií z jedné země do druhé.
VYTENIS POVILAS ANDRIUKAITIS■ Eurokomisař pro zdraví a bezpečnost potravin. ■ Bývalý ministr zdravotnictví. Původním povoláním chirurg. ■ Narodil se v Jakutsku ve východní Sibiři, kam byli jeho rodiče deportováni v roce 1941. Rodina se mohla vrátit do Litvy, když mu bylo sedm let. V 19 letech se zapojil do podzemního hnutí odporu proti Sovětskému svazu. |
LN: Je cestování jediný důvod, proč se dnes odolné bakterie stávají celosvětovou hrozbou?
Existují ještě další dvě příčiny. Jednou je environmentální situace. Klimatická změna dnes působí obrovské změny v mikrobiologické sféře. Nejen mezi bakteriemi, ale i viry a parazity, což vytváří spoustu nových problémů. Druhou je pak absolutně odlišná ekologická situace. Máme velmi vyvinuté zemědělské technologie, které nám umožňují chovat na jednom zemědělském statku desetitisíce prasat, slepic nebo krav. Pak je ovšem šíření bakterií a nemocí velmi snadné.
LN: Nakolik už odolné bakterie představují hrozbu pro Evropu?
Loni zemřelo v EU na antibiotickou rezistenci na 25 000 lidí. Ale v novinách se o nich nepíše palcovými titulky, třebaže je to mnohem víc obětí, než kolik si vyžádal konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem. Máme totiž problémy s nemocničními infekcemi. Jsou rovněž velké tlaky na předepisování antibiotik, i když má pacient pouze horečku nebo nachlazení.
LN: Jak na hrozbu EU reaguje?
Začali jsme proti tomu bojovat už asi před 15 lety. Především jsme zavedli v EU zákaz používání antibiotik v zemědělství jako stimulátorů růstu. Ten platí už více než 11 let. Nedávno jsme představili legislativu, ve které zavádíme další omezení pro použití antibiotik ve zvířecích chovech. Samozřejmě vidíme možnost i v tom, že se nedovolí používání některých antibiotik, která se budou moci předepisovat pouze lidem. Rovněž prosazujeme, aby nebylo možné koupit antibiotika bez předpisu, i když ne všechny země se tím řídí. A nyní, když hodnotíme současnou situaci, vidíme, že zase potřebujeme pokročit dále. Uvědomujeme si totiž, že musíme monitorovat environmentální situaci.
Řetězec se bojí, že antibiotika přestanou kvůli zemědělcům fungovat. Odhalí zákazníkům, co si kupují |
LN: Co si pod tím představit?
Dnes nikdo neví, jaké množství antibiotik se dostává močí do odpadních vod. Nikdo neví, co se děje rybám, mikroorganismům a životnímu prostředí, když vypouštíme odpadní vodu se zbytky antibiotik. Rozhodli jsme se proto vyzvat členské státy, ať monitorují situaci v okolí velkých měst, velkých zemědělských statků či velkých nemocnic. Potřebujeme sledovat změny v mikroorganismech. Nový antimikrobiální akční plán proto obsahuje tři pilíře: veterinární, humánní a environmentální. Vytvořili jsme už v minulosti doporučené postupy pro správné užívání antibiotik v humánní i veterinární medicíně. Nyní chceme získat indikátory a postupy pro vytvoření systému, který bude užívání antibiotik sledovat a mapovat jejich vliv na životní prostředí.
LN: Je známo, že lidé často užívají antibiotika nesprávně. Je to velký problém v zemích EU?
Velkou výzvou je hlavně prodej antibiotik na internetu, tedy bez kontroly a bez předpisu. Lidé si často sami ordinují antibiotika, aniž vědí, jak je používat. Mají horečku, tak si otevřou Google a antibiotika si koupí. Přitom není dobré je užívat, když má člověk virózu, protože na viry nezabírají. Špatné je také, když lidé antibiotika nedoberou. Vysadí je po pár dnech, protože se už cítí líp. Vinou toho se ale jejich bakterie stávají vůči antibiotikům odolnými.
Antibakteriální rezistence v číslech.
LN: Je známo, že v jižních státech EU, Itálii a Řecku, je víc rezistentních bakterií než v severních státech. Můžete tuto situaci v jednotlivých zemích porovnat?
To ale nejde srovnávat. Je to totiž velmi komplexní situace a závisí na mnoha faktorech. Vezměte si třeba produkci masa. Víte, kolik farem mají v Nizozemsku? Chovají desítku milionů krav na malém území. To se nedá srovnávat s jinými zeměmi. Navíc dnes moc nezáleží na tom, kde se tato bakterie konkrétně nachází. Každý může cestovat do Řecka, třeba na Rhodos, a přivést si odolnou bakterii jako nechtěný suvenýr.
LN: A jak tedy chce Evropská komise boj s antibiotickou rezistencí vlastně řídit?
Je třeba hledat rozumnou míru v užívání antibiotik. Racionální je znát zemědělský sektor v konkrétní zemi a sledovat, jak v něm vy užívají antibiotika. Pak můžeme hledat způsoby, jak jejich využití redukovat.
LN: Liší se hodně jednotlivé členské státy EU v přístupu k antibiotikům?
Ano, kulturní tradice hrají důležitou roli. V Rumunsku nebo Litvě lidé antibiotika užívají velmi rádi. V Nizozemsku nikoli, tam mají mnohem rozumnější přístup. A pak jde o technologie a vybavení. Některé země používají rychlé diagnostické testy, které praktickému lékaři pomohou rozlišit bakteriální a virovou infekci. Může pak pacientovi odůvodnit, proč mu antibiotika nepředepíše. V některých zemích to ale není snadná věc.
LN: Takže Evropská komise nechystá žádný společný závazek pro všechny země?
Obecný záměr je, že každá země musí mít svůj akční plán, založený na vlastních kritériích. Pak ale mohou použít společnou metodologii a společné indikátory. V této situaci musíme být velmi přesní. Jestliže nejsme připraveni používat reálné instrumenty, půjde pouze o populismus. Evropská komise bude proto členské státy žádat, aby do konce roku 2018 vyvinuly národní akční plány, které se budou týkat všech tří klíčových oblastí: veterinární, humánní a environmentální.
LN: Světová zdravotnická organizace (WHO) varovala, že se v laboratořích připravuje jen málo nových antibiotik. Uvažovali jste o tom, že by se EU zapojila do jejich klinického vývoje?
EU už to dělá. Farmaceutický průmysl pochopitelně čelí velkým obtížím, protože jde o velmi nákladnou věc. Pokud totiž vývoj nového antibiotika selže, firmě může hrozit bankrot. Potřebují ekonomický model, který by jim umožnil podstupovat tak velké riziko. Proto se EU rozhodla, že zavede finanční nástroje, které to riziko vyváží. Věnovali jsme na vývoj nových antibiotik miliardu eur. Zároveň se EU domluvila s evropskou asociací inovativního farmaceutického průmyslu, že i firmy vloží do tohoto výzkumu své peníze. Díky tomu je nyní ve vývoji pět nových typů antibiotik. Nikdo ovšem zatím neví, zda tato antibiotika budou účinná, nebo ne.
LN: Dává EU peníze i na jiné výzkumy, které se antibiotické rezistence týkají?
Věnovali jsme část peněz na vývoj nových vakcín, které mohou pomoci tomu, aby se užívání antibiotik snížilo. Třeba očkování proti tuberkulóze. Zároveň žádáme zástupce průmyslu, aby pracovali na vývoji nových typů rychlých diagnostických testů. Všichni praktičtí lékaři by je měli mít k dispozici. A chceme také, aby se výzkum věnoval novým typům léčby, která nevyužívají antibiotika. Například imunoterapii, buněčné terapii a nanotechnologiím. Na výzkum nových typů léčby se věnovalo více než čtyři mi liardy eur. Myslím, že jsme na správné cestě a že to může situaci změnit.
Antibiotika - grafika
LN: Co by se stalo, kdyby se tyto ohromné prostředky na boj s antibiotickou rezistencí nevynakládaly?
Kdybychom nebyli připraveni rázně zakročit, dočkáme se za deset či dvacet let toho, že bude zcela nemožné využívat moderní chirurgii nebo třeba transplantace. To by byla katastrofa. Dostali bychom se zpátky do 19. století, kdy antibiotika nebyla známa. Jde skutečně o globální hrozbu.
LN: Lidé si často neuvědomují, že bez funkčních antibiotik by nebyly možné zákroky jako císařské řezy a náhrady kyčelního kloubu. Podaří se tento černý scénář skutečně odvrátit?
Myslím, že antibiotika zůstanou vždycky důležitým nástrojem medicíny. Pokud jde o budoucnost, lze hlavně čekat rozvoj nových možností – buněčné terapie či nanorobotiky. Dnes potřebujeme změnit křivku vývoje rezistence u bakterií, to je náš úkol. Jsem ale v tomto bodě optimistický. Vědecká komunita si je dobře vědoma toho, co antibiotická rezistence obnáší. Jsme velmi aktivní a bojujeme s ní na všech úrovních.
