Takové jsou v kostce moje vzpomínky na lyžařské začátky. Odehrálo se to v Karlově Studánce a učila mne moje maminka. Bohužel jsem měla hory pak dlouho spojené s nutným zlem - že se to prostě sluší jet jednou ročně na lyže a že se to nějak vydrží.
Je neuvěřitelné, jak moc se tohle změnilo a jaké možnosti má dnešní generace dětí.
Letos jsme se na konci sezóny poprvé vypravili na lyže do Rakouska a nestačili jsme se divit. Vše bylo jako pohádka. Dali jsme dítě do lyžařské školky, kde se mu věnovala milá učitelka. Na závěr kurzu všem udělali závody. Kvůli skupince pěti mrňousů na vyhlašování přijel dokonce člověk se sněžnou vrtačkou a postavil jim tribunu. Pomy a kotvy naštěstí už náš Kryštof nikdy nezažije. Vlekaři se usmívají a sjezdovky jsou upravené. Není divu, že Kryštof chce pořád lyžovat a nemůžeme ho dostat domů.
Deník matkyVeronika Jonášová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poté přešla do České televize, kde působí doteď jako reportérka a moderátorka. Ve volném čase se věnuje psaní a synovi Kryštofovi. |
Rozdíl mezi lyžováním dnes a za mého dětství je obrovský a není to jen v penězích.
Změnil se i lidský přístup. I na takové maličkosti jako lyžování je vidět, v jak zvráceném systému jsme za minulého režimu vyrůstali. Tehdy jsme byli jen součástí masy, dnes je už můj malý syn zákazník, kterého si váží a přistupují k němu individuálně. Samozřejmě nemluvě o tom, že mě se v jeho věku mohlo o lyžování v Alpách tak leda zdát. A tak si zase jednou uvědomuju, jak moc jsem ráda, že můj syn vyrůstá v téhle době a o kolik lépe se má než my.
