Šampioni v prodejích obytňáků. Jaké jsou výhody polointegrovaných vozů a na co si při jejich koupi dát pozor

V dílně na okraji Prahy stojí obytné auto. Technici jej dostrojují doplňky podle přání nového majitele. Polointegrované Carado T 447 (více čtěte ZDE) si pořídila Jana Lenková. „Vlastně to akceleroval covid. Nevlastníme nemovitost na horách ani u vody. S manželem se shodujeme, že by nás jezdit na jedno místo nebavilo. V obytňáku jsme utekli do Podyjí na pět dní minulé Velikonoce. To už jsme jako rodina kvůli uzávěře neměli šest týdnů víkendový program mimo domov,” popisuje šéfka marketingu firmy Bushman.

Do obytného auta se i s rodinou vrátila znovu v říjnu, když odjeli do Chorvatska před dalším lockdownem. „Dodržujete nařízení, a přesto můžete zůstat svobodní. Před třemi týdny jsme si na jarňáky půjčili obytňák, abychom vyzkoušeli, jestli to jde i s tříletým dítětem v zimních podmínkách. A jde. A to rozhodlo,” dodává Jana Lenková, která má tři děti a s novým autem plánuje o víkendech cestovat po Česku. Pokud to situace dovolí, ráda by vyrazila i na delší výpravy: třeba na delší cestu za surfováním do Portugalska a kratší výlet v podobě kombinace slovinských hor a chorvatského moře.

„Uživatelé polointergrovaných aut jsou často rodiny s více dětmi, které preferují aktivní životní styl. Sportují, vyrážejí do přírody a potřebují převést hodně vybavení a oblečení,” potvrzuje Klára Hájek Velinská, která provozuje server All4camper.com (více ZDE).

Polointegrované obytné vozy, suveréni v prodejních statistikách obytňáků, mívají obvykle čtyři až pět míst na sezení, stejný počet lůžek a v zadní částí obří garáž. Prostor, kam bez problémů vmáčknete jízdní kola pro celou rodinu, paddleboard, kempovací židličky a stůl, gril a ještě tam dost místa zbývá. Za nepříznivého počasí je obytný prostor dost velký, aby se rodina “rozprostřela” uvnitř bez rizika, že do patnácti minut se u cestovatelů rozvine akutní a obzvlášť agresivní mutace “ponorkové nemoci”.

Jako obytná zóna slouží přední část, kam se dají otočit kapitánské sedačky řidiče a spolujezdce. „Zajímavou variantou, která se objevuje v posledních sezónách, je sezení na protilehlých lavicích. Ale možností je mnohem víc: tradiční dvojsedadlo, sezení do L... Stále častěji se také prosazuje oddělená toaleta od koupelny se sprchovým koutem,” popisuje trendy u polointegrovaných obytňáků Vladimír Horký z pražské společnosti Hykro. V zadní části vozu bývá velká manželská postel. Děti spávají na rozložené sedací soupravě, někteří výrobci využívají dražší, ale uživatelsky pohodlnější spouštěcí postel nad přední částí vozu. Tady si pohlídejte, jak moc blokuje spuštěná přední postel přístup do vozu bočními dveřmi. Neomezený přístup umožňuje například Carado T 448 (o modelu více čtěte ZDE).

Ptejte se, co je vevnitř

V létě 2020 vyšla v časopise Camping, Cars a Caravans (4/2020) pod titulkem „Velké a výhodné” rozsáhlá recenze dvou polointergovaných vozů s velmi podobnou DNA. Podvozek Fiat Ducato, stejný motor o síle 120 koní a šestistupňová manuální převodovka, délka 740 centimetrů, vyrobeno v Itálii. Pro laika na první pohled téměř totožné obytňáky.

„Forster T 741 QB sjíždí z výrobního pásu s plně sklolaminátovou sendvičovou konstrukcí karoserie, zcela bez použití dřeva, odolnou vůči koupám (platí pro střechu, stěny i podlahu) a rovněž s izolací pěnovým polystyrenem XPS odpuzujícím vodu,” uvádí recenze a pokračuje: „Cenově výhodnější Etrusco T 7400 QBC opouští výrobní halu se střechou ze sklolaminátového sendviče a stejně tak provedenou zadní stěnou. Boční stěny jsou ale vyrobeny jako hliníkový sendvič zesílený konstrukcí z dřevěných latí, podlaha je vyrobená ze sendvičových dřevěných desek ošetřených proti pronikání vlhkosti a opatřených několika krycími vrstvami. O izolaci se stará expandovaná pěna EPS, která ovšem v případě poškození může přijímat vodu.” Startovací cena forsteru začínala podle časopisu od 1 350 000 korun, konkurenční etrusco se loni dalo pořídit od 1 270 000 korun. Zjednodušeně řečeno: tvůrci levnějšího vozu šli cestou použití starších technologii.

Pokud si chcete před koupí vozu vytvořit check list věcí, které si pohlídat, rozhodně by na něm neměly chybět tyto položky: celková délka záruky, délka záruky na těsnost nástavby (výrobci se většinou pohybují v intervalu 5 až 10 let), dostupnost náhradních dílů. Dobrým vodítkem jsou detaily zpracování: snadnost zavírání skříněk, způsob a kvalita vedení kabelů pro osvětlení (je nastříleno sponkovačkou, vedeno v lištách či schováno v sendviči nástavby), lícování plastů, síla polstrování, zpasování venkovních dílů – nárazníku, lemů, rohů. Dalším důležitým znak je všudypřítomný silikon, který se snaží „zamaskovat“ nepřesnosti dílů.

Naprosto klíčovým údajem je doložnost, neboli užitečné zatížení. Tohle číslo uvádí, kolik nákladu může přijít na palubu (posádka, voda, atd.), aby nebyla překročena celková povolená hmotnost vozu. Drtivá většina obytných aut má výrobcem určený hmotnostní limit 3,5 tuny a díky tomu je můžete řídit s „papíry na osobák”. Obvykle se doložnost pohybuje mezi 400 až 600 kilogramy. Podrobný článek o doložnosti najdete ZDE

„Zákazníkům doporučujeme, aby si pečlivě promysleli, kdy a jak budou obytný vůz používat. Aby si nejlépe půjčili několik modelů od různých výrobců. Aby si ujasnili, jestli třeba budou jezdit i v zimě. A podle toho si zvolili konkrétní model,” vysvětluje Vladimír Horký ze společnosti Hykro. Podle něj jsou zajímavou variantu polointegrovaná vozidla typu VAN. Je to jakýsi mezistupeň mezi obytnou vestavbou v dodávce a “plnotučným” polointegrovaným autem. „Vany se nabízejí většinou v délkách od 6 do 7 metrů. Nástavba bývá užší, nejběžněji má 2,20 metru, a také mívají lehce nižší výšku. Vany jsou primárně určeny pro starší manželský pár, kterým nabízí větší jistota pří řízení, při manipulaci. Nebo je doporučujeme pro samostatného cestovatele, který poptává více úložných prostorů, garáž, větší koupelnu či delší lůžko,” dodává Horký.

Za volantem

Zatímco obytné vestavby jsou řečeno fotbalovou terminologií „mrštní štírci” (více čtěte v první díle seriálu Lidovky.cz ZDE), polointegrované vozy od řidiče vyžadují jistou dávku obezřetnosti a předvídavosti. Autora těchto řádků několikrát za volantem „vyškolily” obrubníky ve slovinských vesničkách, které se bolestivě protnuly se zadní nápravou poloingegrovaného obytňáku při nepromyšleném pokusu říznout zatáčku. To rozhodně nedoporučujeme. Naopak doporučujeme couvací kameru a respekt k rozměrům vozu. Na silnici už totiž nenápadně překročíte, ač řídíte oficiálně osobní auto ve skupině B, hranici dělící šoféry osobáků a nákladních aut. Alespoň co se týká prostoru, který zabíráte. Co se týká provozních nákladů, vždy záleží na stylu jízdy. Rozumný šofér se v dálničním provozu bude pohybovat kolem deseti litrů nafty na sto kilometrů. Když ale autu „naložíte” a ženete jej k maximálním povoleným rychlostem, spravedlivý trest vás nemine.