Spolu s Rakouskem a některými spolkovými zeměmi Německa jsme byli poslední v Evropské unii, kdo takový zákon neměl, konstatuje profesorka Eva Králíková, vedoucí Centra pro závislé na tabáku 3. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Ve vyspělých zemích, jako jsou Kanada nebo Austrálie, se dnes už navíc nesmí kouřit ani venku v parcích nebo na plážích. Podle nejnovějších studií taková opatření přispívají k tomu, že mnozí kuřáci kouřit přestanou. A ti, kteří s cigaretami zatím jen koketovali, si s nimi ani nezačnou.
Pochopení pro kuřáky
„Řada lidí si myslí, že jsem bojovnice, která nenávidí kuřáky,“ říká profesorka Králíková. „A jsou pak velmi překvapeni, když se dozvědí, že závislost na tabáku je regulérní nemoc s diagnózou F 17, jež se léčí skutečnými léky, a že pro jejich obtížné odvykání máme naopak v našem centru velké pochopení.“
Mnohým z těch, kteří se rozhodnou skoncovat s cigaretami, se díky tomu možná trochu paradoxně zvedne sebevědomí. Přestanou totiž sami sebe považovat za slabocha neschopného skoncovat s nepříjemným zlozvykem. Podle současných průzkumů by s kouřením chtělo přestat asi sedm z deseti dospělých kuřáků. Pokud se rozhodnou přestat bez pomoci, mají jen asi čtyřprocentní naději na úspěch. Jestliže vyhledají odborníka, jsou jejich šance zhruba desetkrát větší.
Chudoba zabíjí stejně jako kouření či cukrovka |
V Centru pro závislé na tabáku, které vzniklo před dvanácti lety jako první v České republice, mají v databázi téměř 6000 pacientů. Za úspěšně vyléčeného kuřáka považují toho, kdo si během roku nezapálí ani jednu cigaretu. Vrátit se k nim sice může i po letech, ale to se stává spíše výjimečně. Klasickým důvodem, proč začne bývalý kuřák znovu kouřit, je posezení s přáteli v zakouřené restauraci. Mnozí pacienti, kteří přicházejí do centra, už proto dnes netrpělivě očekávají, až vstoupí v platnost zákon, který zakazuje kouření ve veřejných prostorách.
Právě proto, že se vyhnou zbytečnému pokušení. Mnozí lidé mají s kouřením spojené také různé rituály – zapálí si u kávy, ale třeba také, když jsou ve stresu. „Během několika sekund se u kuřáka vyplaví hormon štěstí, dopamin, proto také většina z nich kouří,“ vysvětluje profesorka Eva Králíková. „Ale trvá to pouze chvíli, pak se začnou vyplavovat stresové hormony.“ Jinak řečeno v konečném efektu tabák stres netlumí, ale naopak podporuje. U lidí silně závislých na tabáku se navíc v mozku vytvoří větší počet receptorů, které citlivě reagují na nikotin.
Pokud si třeba i po letech bývalý kuřák opět zapálí, uspané receptory se probudí a on se nejspíš opět vrátí k cigaretám.
Zázraky se nedějí
Zbavit se závislosti na tabáku není vůbec snadné a ne každému se to povede. Profesorka Králíková varuje před „zázračnými“ metodami, které slibují téměř stoprocentní úspěšnost v krátké době. „Jednou z těchto metod je biorezonance (metoda, která údajně pracuje na jakémsi biofyzikálním principu – pozn. red.). Na otázku, jak mohou prokázat její vysokou účinnost, vám její příznivci odpovědí, že většina klientů už se k nim podruhé nevrací,“ kroutí hlavou Eva Králíková.
V jejím centru úspěšně abstinuje asi 39 procent pacientů, což v současné době představuje světovou špičku. Pokud užívají některý z léků, je to kolem 45 procent, pokud léky užívají půl roku, nekouří po roce 60 až 70 procent léčených. Většina z nich se k návštěvě centra rozhodne kvůli zdravotním problémům, poměrně časté jsou však i ekonomické nebo společenské důvody. Při úvodních dvou návštěvách, které jsou časově dost náročné, lékaři například zjišťují celkový zdravotní stav kuřáka, ale i míru jeho závislosti na nikotinu nebo sklony k depresím. Společně zde s pacienty řeší také postup léčby a možné abstinenční příznaky.
„Paradoxně se mnozí obávají nežádoucích účinků léků, které jim pomohou překonat závislost,“ zmíní se profesorka Králíková. „To, že při kouření vdechují nikotin z cigaretového kouře spolu s několika tisíci látek, vesměs toxických, jim kupodivu nevadí.“ Velké obavy mívají také z toho, aby nepřibrali, když přestanou kouřit. V prvních měsících se to opravdu poměrně často stává už proto, že mnozí místo po cigaretě sáhnou po sladkosti. Pro takové případy je proto lepší mít při ruce misku se zeleninou nebo sklenici vody. V centru se také kuřák naučí, jak čelit nejrůznějším krizovým situacím, kdy dostane chuť si znovu zapálit. V takovou chvíli se mu mohou třeba hodit relaxační techniky nebo dechová cvičení, která se dají provozovat doma, v práci i v tramvaji.
V ohrožení je celé tělo
Poměrně dlouho panoval názor, že současná léčba závislosti na tabáku a další návykové látce není vhodná. V současnosti se však kombinovaná léčba naopak doporučuje. „Pokud pacient přestane kouřit, má asi o 25 procent vyšší šanci na úspěšnou léčbu závislosti na alkoholu či další droze,“ uvádí profesorka Králíková. Proto zdejší centrum také dlouhodobě spolupracuje s klinikou adiktologie. Bez týmové spolupráce se ostatně léčba závislosti na tabáku neobejde už proto, že kouření zasahuje do řady medicínských oborů.
„Nejčastěji bývá spojováno onkologickými nemocemi, ve skutečnosti však zasahuje organismus jako celek,“ konstatuje proděkanka 1. lékařské fakulty profesorka Jana Dušková. „Promítá se do kardiologie, psychiatrie, ale i stomatologie, která je mým oborem.“ V ohrožení nejsou pouze aktivní, ale i pasivní kuřáci. Obzvlášť riskantní je kouření u nastávajících maminek, které může velmi negativně poznamenat vývoj plodu. Pokud tedy nový zákon ponoukne další kuřáky, aby navštívili lékaře a závislosti se zbavili, prospěje to jak jejich zdraví, tak zdraví lidí kolem nich.
