Kontrast mezi norskou výpravou Roalda Amundsena a britskou Falcona Scotta bije do očí. Norové pojali dobytí pólu jako lyžařský závod. Pro Brity to byla křížová cesta plná utrpení. Přesto otevřeli cestu vědeckému výzkumu kontinentu.
Byl třináctý prosinec roku 1911. Uprostřed antarktické pustiny, daleko od sebe, si dva muži zapisovali do deníku události uplynulého dne. "Zatím náš nejlepší den. Bylo bezvětří a slunce pálilo,“ poznamenal si norský polárník Roald Amundsen, kterému chybělo k jižnímu pólu 31 námořních mil.
"Nejhnusnější a nejpochmurnější den. Předpokládám, že jsme neurazili víc jak čtyři míle. Doufám, že se dostaneme do příznivějších podmínek.´Nezbývá než dřít dál, ale je to bolestně skličující,“ píše si anglický badatel Robert Falcon Scott. K pólu mu zbývá ještě plných 350 námořních mil. O dva dny později si zapsal: "Opět jsme museli zastavit. Máme opravdu smůlu.“
Amundsenova výprava jako první dobyla jižní pól.
Roald Amundsen si o 14. prosinci 1911 do deníku zapsal: "Jsme tady a vztyčili jsme vlajku na zeměpisném jižním pólu. Díky Bohu! Dopřáli jsme si slavnostní jídlo – každý dostal kousek tuleního masa.“ Scott dorazil na jižní pól více než měsíc po Amundsenovi a zjištění, že ho Norové předešli, pro něj znamenalo naprostou katastrofu.
Byl psychicky na dně. Jasně o tom vypovídá ponurá nálada zápisu ze 17. ledna 1912: "Panebože! Je to hrozné místo… PÓL. Ano, ale za úplně jiných okolností, než v jaké jsme doufali. Prožili jsme strašný den. Teď rychle zpátky, bude to zoufalý boj. Jestlipak se nám to podaří.“ Scotta čekalo 1300 kilometrů cesty, jež se proměnila na marný boj o přežití. Amundsenovi zbýval v té chvíli jen týden cesty k dosažení základního tábora na břehu Velrybí zátoky.
Lehkost proti těžkopádnosti
Zatímco Norové se soustředili výhradně na dosažení pólu a nic jiného je nezajímalo, Scott prováděl cestou měření, sbíral vzorky. V době, kdy umíral, leželo na jeho saních 15 kilogramů kamení – geologických vzorků a zkamenělin nasbíraných cestou. Amundsen se nezajímal o nejnovější materiály, technologie a technické vymoženosti. Vsadil na to, co se naučil při výpravách do skandinávské přírody, Arktidy a co odkoukal od Eskymáků.
Norové byli oblečení do kožešin, jeli na lyžích, minimální výbavu vezli na saních tažených psy. Scottovi muži měli oblečení speciálního střihu, vlekli těžký náklad, který jim měly přepravit pásové traktory. Nic z toho nefungovalo, protože to nebylo odzkoušeno v mrazivém pekle Antarktidy. Scott se nechal slyšet, že "gentleman nikdy nic nezkouší“. Psy a kožešiny odmítl s tím, že "není divoch“. Jeho sázka na vědu a technologie nevyšla. Dnes přicházejí do Antarktidy jak dobrodruzi, kteří mají blíže k Amundsenovi, tak i badatelé, kteří hledají nové poznatky podobně jako Scott.
Nově objevené pohoří nebo jezera: více o současném výzkumu Antarktidy najdete ve víkendovém vydání Lidových novin.
