Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Školní šok pro děti. Na změnu režimu si děti musí zvykat pomalu

Zdraví

  6:02aktualizováno  10:02
Strach z neznámého a vysoké požadavky rodičů mohou dětem školu znechutit, připomínají psychologové. I školáci potřebují mít čas pro sebe, porozumění a možnost hrát si.

Děti (ilustrační foto). foto: SHUTTERSTOCK

Některé rodiny s dětmi využívají prázdnin do poslední chvíle a vracejí se domů až v neděli večer. Z návratu do školy nemají rodiče ani děti žádnou obavu, vždyť první den ve škole jen dostanou rozvrh, povypráví si o zážitcích a rychle dokoupí chybějící pomůcky. 

Jiní rodiče naopak musejí zavádět určitý režim už několik dní předem, aby si jejich děti na změnu pomalu, ale jistě zvykly. Ostatně takhle to doporučují i psychologové. „Nejméně poslední týden prázdnin zavádíme dřívější budíček i večerku pro všechny děti, a to bez ohledu na to, že nejstarší syn je středoškolák. Paradoxně právě on má největší potřebu spánku a chodí z nich spát nejdřív. Je pro mě jednodušší srovnat režim takhle dopředu než to řešit až se začátkem školního roku s dalšími povinnostmi. První dny jim chvíli usínání trvá. Mohou si ale ještě půl hodiny číst,“ popisuje osvědčenou praxi maminka tří dětí Klára Pavlíková z Prahy.

Co budeš vyprávět?

I když si jsou rodiče jisti, že jejich potomci patří k prvnímu zmíněnému případu, je dobré se o škole alespoň nějak zmínit, třeba se zeptat, co budou děti ve škole vyprávět jako nejhezčí zážitek z prázdnin. Řada rodičů však musí řešit začátek školy rázněji. 

„Jen týden předem na zvykání by nestačil. Syn nesnáší změny, takže o deset minut každý den posouváme vstávání. Poslední týden už cvičně chodíme ke škole. Pak jdeme ale do oblíbené cukrárny, kde si o škole povídáme. Vyprávím mu, co jsem měla v daném ročníku ráda. Nechci to podcenit, což jsem bohužel udělala, když nastupoval do první třídy,“ vzpomíná na nepříjemné období Jaroslava Tlustá ze Zlínska. 

Jak se připravit na začátek školního roku:

  • Alespoň týden před začátkem školního roku upravte režim – dřívější budíček, dřívější večerka.
  • Rodiče vybírají pomůcky do školy společně s dětmi a berou to jako významnou součást přípravy na výuku.
  • Úklid pokojíčku a příprava stolu v pokoji tak, aby se u něj žák mohl doma připravovat.
  • Rodiče si povídají s dětmi o jejich představách, co je v následujícím školním roce čeká, a povyprávějí o svých školních letech.
  • Ještě i jedenáctileté děti potřebují u školní přípravy cítit podporu rodičů, nabízejte jim pomoc a zajímejte se, co ve škole probírají.
  • Prvňáčci by se měli do školy připravovat nejvýše 20 minut denně a nejlépe formou her.

Chlapec nastupoval do jiné školy než děti z jeho školky. „Plakal, že už nikdy neuvidí svoji učitelku Marušku, že nebude mít žádné kamarády, že se cestou ze školy ztratí. Se smíchem jsem ho vždy odbyla, že si oblíbí novou učitelku a hned bude mít nové kamarády. A ze školy že bude jezdit přece se mnou. Jenže to tak lehce nešlo,“ vypráví čtyřicetiletá žena. 

Syn měl problém mezi děti zapadnout, protože jeho spolužáci se všichni znali, on byl jediný z jiné části města. První dva měsíce několikrát chyběl, protože mu nebylo dobře, čímž začal zaostávat v učení. „Nakonec nás zachránila maminka holčičky, která seděla vedle něj. Nabídla mi, že můžeme přijet na návštěvu na chatu, kde se David něco doučí a více se poznají. Pak se vše postupně zlepšilo, ale jakýkoliv výpadek ze školní docházky či zásadní změna se na něm bohužel projeví,“ vysvětluje Jaroslava Tlustá.

Čtvrt až půl roku na zvykání

Podle školní psycholožky Kateřiny Fořtové, která působí také v Pedagogicko-psychologické poradně pro Prahu 1, 2 a 4, si prvňáčci zvykají přibližně tři měsíce až půl roku a rodiče by si měli uvědomit, jak je přechod ze školky na základní školu náročný. 

„Jen z hlediska koncentrace pozornosti to znamená dokázat se soustředit čtyři hodiny s krátkými přestávkami. Zvládnout čtení a psaní je náročný proces, kdy musí dobře fungovat koordinace více psychických funkcí. K tomu musí být dítě natolik vyzrálé, aby se dokázalo sžít s poměrně velkým kolektivem,“ vyjmenovává psycholožka Fořtová. 

Rodiče by však neměli zapomínat, že dítě potřebuje poměrně dost prostoru pro volnou, neorganizovanou hru. „Nemůžeme přetěžovat nastupující prvňáčky již od prvního pololetí množstvím mimoškolních aktivit. Zájmové kroužky je vhodné přidávat postupně, podle toho, jak dítě zvládá přechod na školní prostředí. Domácí příprava by rozhodně neměla u dítěte v prvním ročníku přesahovat dvacet minut. A opět pokud možno hravou formou,“ zdůrazňuje Fořtová a dává příklad: „Dítě, které si například obtížně zapamatovává tvary písmen, bude výrazně více těžit z nenásilné formy procvičování jako kreslení písmenek do mouky, vytrhávání z papíru, použití modelíny, psaní tvarů písmen na záda než z drilu.“ 

To, jak často bude v první třídě dítě zažívat pocit úspěchu, bude výrazně formovat jeho vztah k dalšímu vzdělávání.

Hlavně školou nestrašit

S velkým napětím vyhlížejí podzim rodiče osmiletého Lukáše Šrámka z Prahy. První třídou proplul Lukáš s nadšením. V půlce prázdnin ale řekl rodičům, že do školy už nechce, protože čím bude starší, tím ošklivější věci se tam budou dít. 

„Dopátrali jsme se, že na prázdninách u babičky ho nepěknými historkami strašil jeho bratranec. Popisoval mu, jak se děti šikanují, jak je učivo těžké a učitelé jsou zlí,“ zlobí se Ivana Šrámková. 

Ať by se dospělým mohly zdát tyto obavy přehnané, odborníci radí nezlehčovat je. „Takovéto situace příliš nevyřeší chlácholení typu,uvidíš, to bude dobrý‘. Dítě se obává, ale příliš netuší, čeho konkrétně – jen z doslechu ví, že škola je strašná. Doporučuji následující: Zkuste s dítětem pojmenovat, čeho konkrétně se bojí. Následně můžete vyzkoušet s dítětem techniku,strom očekávání a obav‘ – opět jde o formu hry, ale s hlubším obsahem. Požádejte dítě, ať nakreslí dva stromy. Na ně si dítě vystříhá z papíru tvar jablíček a na strom obav zavěsí konkrétní věci, jichž se bojí. Na strom očekávání nalepí jablka, v kterých je napsáno, na co by se mohlo ve škole těšit. Po období adaptace zkuste s dítětem probírat, co převažuje. Dítě tak může samo získat zpětnou vazbu, zda převládají věci negativní, či pozitiva. Obavy, jež se nevyplnily, ze stromu sundejte. Ty, které reálně přetrvávají, s dítětem, případně s učitelem řešte – mají už ale reálnou podobu,“ radí psycholožka Kateřina Fořtová.

Autor: