24. prosince 2009 9:10 Lidovky.cz > Relax > Vztahy

Slavnostní menu pro kojence aneb jak vám dítě změní Vánoce

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Miminko - ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Miminko - ilustrační foto. | foto: Shutterstock

Nezřízené pracovní i nepracovní večírky, dárky narychlo objednané přes internet, shánění posledních maličkostí v narvaných obchodních domech, balení na poslední chvíli a třiadvacátého prosince celý den v práci.

A pak konečně sváteční dny strávené u rodičů ve znamení obžerství a taky tak trochu nostalgie z toho, že mi je zase o rok víc. Právě na Vánoce jsem si to vždycky uvědomila.

Tyhle svátky pro mě v posledních letech nebyly moc pozitivní, ať jsem se jakkoliv snažila, atmosféru jsem nikdy pořádně nenasála, ani lidi v mém okolí mi nikdy nepřišli nijak zvlášť dobře naladění.

 Něco jako sváteční atmosféru jsem opravdu skoro nikdy nevnímala. A k tomu se na mne ze všech stran valily desítky obligátních článků a reportáží o tom, jak Vánoce ztratily svůj duchovní rozměr, jak jsou to svátky konzumu atd. Někteří mí známí a kamarádi dokonce přišli s tím, že "Vánoce letos teda rozhodně neslaví" nebo že by je nejradši zrušili. Každým rokem jsem v mnohém s odmítači těchto svátků víc a víc souhlasila.

"Počkej s dítětem, to bude změna! Začneš to prožívat víc než kdykoliv předtím," tvrdili mi všichni minulý rok. Právě tyhle svátky jsou totiž dle mého okolí něčím, co vám dítě v životě změní nejvíc. A tak jsem se zamyslela nad tím, jak mi dítě zatím změnilo Vánoce.

Na první pohled nic moc. Je fakt, že večírky se letos nekonaly (na jednom jsem se zdržela hodinu a pak rychle spěchala domů za plačícím chlapečkem), ale rituály s dárky proběhly naprosto stejně.

Sháněla jsem je opět přes internet a den před Štědrým dnem jsem opět dokupovala maličkosti. Balení nestíhám (na mateřské si totiž opravdu "nelakujete nehty" a občas mi dokonce přijde, že mám víc práce než v zaměstnání), nechávám to tedy taky na poslední chvíli.

Uklízení taky nezvládám a pečení cukroví teda už vůbec. Hospodyně se tedy ze mě nestala. Nicméně, zřejmě stále pod vlivem mateřských hormonů, mám poprvé v životě pocit, že bych měla doma vytvořit sváteční atmosféru.

Poprvé jsem si domů pořídila krásný adventní věnec a každou neděli obřadně zapalovala svíčky. V obýváku mám opravdovou velkou jedli (dříve pouze větve nebo minismrk, u kterého jsem jen přemýšlela o tom, jaký mi doma nadělá nepořádek a dokdy budu vymetat v bytě jeho jehličí). Poprvé jsem měla čas odeslat vánoční přání rodinným příslušníkům a odhodlala jsem se vyrobit svůj první domácí bramborový salát. A především poprvé budu slavit Vánoce se svou vlastní novou rodinou, tedy ne s rodiči jako vždy.

A co na to důvod všeho, tedy mé pětiměsíční miminko? Svátky synek prožívá zatím akorát tak prostřednictvím svého speciálního oblečku v barvách anglického vánočního pudinku, který dostal od babičky (divím se, co všechno obchodníci nevymyslí). A taky se mu moc líbí nové bačkory se sobem (dárek od kamarádky), díky nim má novou atraktivní hračku – vlastní nožičky.

Mou vánoční výzdobu ale rozhodně neocenil. Je mu to dost jedno, stejně jako adventní věnec, bramborový salát nebo obsah dárků. Proto mu mohu nadělit praktické dárky jako nový spací pytel nebo kombinézu. Už teď jsem si jistá, že ho nejvíc budou zajímat obaly, zvláště ty, co se třpytí a krásně šustí. Asi mu bude dost jedno i jeho sváteční menu – ozdobně naservírovaná mixovaná mrkev, kterou nedávno dostal jako dokrm.

Od téměř půlročního miminka žádné zvláštní reakce čekat nemůžu. Už teď mi ale stačí ty náznaky. Včera si totiž Kryštof všiml stromku a velmi ho zaujaly stříbrné ozdoby. Nekompromisně se dožadoval, abychom ho k němu nosili a on si je mohl pořádně osahat. Další vlna nadšení přišla s rozsvícením světelného řetězu. To na jeho tváři vyvolalo dokonce široký nefalšovaný úsměv. I když to lidem, kteří ještě rodiči nejsou, může přijít jako hloupost, věřte, že je to skvělý pocit! A taky příslib do budoucna. Díky miminku se mi tyhle Vánoce poprvé od vlastního dětství zase opravdu moc líbí. A jsem si skoro jistá, že ty příští mne díky němu budou bavit ještě víc.

Veronika Švihelová
  • 0Diskuse

Najdete na Lidovky.cz