Vstupujeme do nové, vzrušující fáze, komentovala výsledky svého týmu Catherine Wuová z bostonského ústavu pro výzkum nádorů Dana-Farber na nedávném výročním zasedání Americké asociace pro rakovinný výzkum. Wuová představila jednu z prvních studií, při které lékaři mobilizovali imunitní systém pacientů s rakovinou proti molekulám, jež jsou zcela specifické pro jejich vlastní nádorové buňky.
Vědci se zatím soustřeďují přednostně na bezpečnost celé procedury. Léčebný efekt očkovacích látek je však nepřehlédnutelný.
Jak probudit imunitu
Snahy o nabuzení imunitního systému proti nádoru mají více než staletou historii. Již na sklonku 19. století si americký chirurg William Coley všiml, že se beznadějně nemocnýmuž se zhoubným nádorem uzdravil poté, co prodělal těžkou bakteriální infekci. Coley usoudil, že bakterie mobilizovaly pacientův imunitní systém a ten následně zaútočil i na nádor.
Genové zbrojení proti rakovině. Číňané zkouší experiment s upravenými buňkami |
V roce 1891 nakazil Coley pacienta s neoperovatelným zhoubným nádorem zcela cíleně bakterií Streptococcus pyogenes a stal se svědkem zázraku, když se nemocný uzdravil. Další Coleyovy pokusy už tak slavně nedopadaly. Mnohé z jeho pacientů zabila rakovina, nejednoho připravila o život i uměle vyvolaná infekce. Bakterie či jejich toxiny nenabudily imunitní systém přímo proti nádoru a občasný úspěch byl jen šťastným vedlejším efektem zápasu organismu s infekcí.
Takzvaná Coleyova vakcína vyráběná z toxinů bakterií Streptococcus pyogenes a Serratia martescens se zkoušela ještě v šedesátých letech minulého století, kdy se kapitola boje s rakovinou prostřednictvím uměle navozené infekce uzavřela.
Nové cíle na rakovinných buňkách
Snahy o nabuzení imunitního systému proti zhoubným nádorům neskončily. Hlubším studiem nádorů odhalili vědci proteiny typické pro rakovinné buňky, které je produkují ve velkém množství.
Vědci se pokusili vybranou bílkovinu typickou pro určitý typ nádoru použít jako vakcínu. Sázka na jednu bílkovinu společnou většímu počtu pacientů s podobnými nádory ale nevyšla. Výsledná odezva imunitního systému k likvidaci nádoru obvykle nestačila. Catherine Wuová a její spolupracovníci tedy nyní přicházejí s metodou, která burcuje imunitní systém větším počtem bílkovin zcela specifických pro nádor konkrétního pacienta.
Kuřáci mají čtyřikrát větší šanci, že dostanou rakovinu močového měchýře |
Využili skutečnosti, že buňky nádoru mají na mnoha místech poškozenou DNA. Podle zmutovaných genů nádoru se pak vytvářejí pozměněné molekuly bílkovin. Ty se liší od bílkovin produkovaných zdravými buňkami pacientova těla podle nenarušených genů. Rozdíly jsou tak velké, že organismus může vnímat pozměněné bílkoviny nádoru jako cizí. Vědci tyto pozměněné bílkoviny označují jako neoantigeny, protože představují zcela nové cíle pro imunitní systém pacienta.
Imunitní systém zlikviduje většinu nově se tvořících nádorů, protože je včas odhalí a mobilizuje proti nim arzenál svých zbraní. Zhoubné nádory vděčí za své smrticí vlastnosti tomu, že je imunitní systém nerozezná a toleruje je, jako kdyby byly tělu vlastní. Ani neoantigeny pro něj pak nepředstavují dostatečně silný impulz k mobilizaci.
Catherine Wuová burcuje imunitní systém pacientů s rakovinou. Předkládá jejich imunitnímu systému neoantigeny způsobem, který nedovolí nádor ignorovat.
Nadějné vyhlídky
Využila k tomu nejmodernější metody molekulární genetiky a biologie. U dvanácti pacientů se zhoubným melanomem v pokročilém stádiu analyzovali vědci dědičnou informaci buněk z tohoto chirurgicky odstraněného kožního nádoru. V buňkách přečetli všechny geny a pátrali v nich po „překlepech“. Zvlášť je zajímaly geny, podle kterých se tvoří defektní neoantigenové proteiny. Zhruba dvacítku nejnadějnějších neoantigenů z nádoru každého nemocného vyrobili v laboratoři a připravili z nich očkovací látku.
Protože se už melanom u všech pacientů nebezpečně rozrostl, očekávali lékaři, že jeho odstranění postup choroby nezastaví a nádor naroste znovu. Pacienti Catherine Wuové dostávali pět měsíců po operaci opakovaně podkožní injekce vakcíny vyrobené z jejich vlastních neoantigenů.
Žádný si nestěžoval na významnější nežádoucí vedlejší účinky očkování. U všech však lékaři zaznamenali neklamné známky mobilizace imunitního systému.
Bílé krvinky označované jako T-lymfocyty vehementně útočily na nádorové buňky nesoucí neoantigeny. U dvou pacientů v nejpokročilejším stadiu choroby se melanom po nějaké době vrátil. Jejich nádorové buňky opět našly způsob, jak se před imunitním systémem v těle maskovat za zdravou tkáň. Lékaři proto podali těmto pacientům speciální protilátku a ta obsadila na povrchu T-lymfocytů molekuly, jejichž prostřednictvím nádor tyto bílé krvinky „konejší“. Po tomto zákroku se imunitní systém nabuzený vakcínou opět probral z letargie a nádor zlikvidoval.
Překážky na cestě
Pacienti Catherine Wuové žijí bez zhoubného melanomu už déle než dva a půl roku. Účastníci výročního zasedání Americké asociace pro rakovinný výzkum přesto zůstávali k výsledkům studie poněkud rezervovaní. Studie proběhla na malém počtu nemocných a zatím není jasné, zda a nakolik jim prodlouží život. Ze světa však přicházejí další podobně optimistické zprávy. V mezinárodní studii testující neoantigenovou vakcínu vyvinutou Ugurem Sahinem z mohučské Univerzity Johannese Gutenberga se podařilo uchránit jedenáct z třinácti očkovaných pacientů před návratem zhoubného melanomu na déle než dva roky.
Než se dostanou nové, na míru šité vakcíny do praxe, bude nutné provést rozsáhlejší klinické testy a zvládnout technické problémy. Zatím není vyřešen spolehlivý způsob pro vpravení vakcíny na místo, kde bude mít nejvyšší účinnost. Velkou překážkou je i zdlouhavá příprava očkovací látky. Zabere několik měsíců a řada pacientů s pokročilým nádorem tolik času nemá. V neposlední řadě brání masovějšímu uplatnění i vysoká cena vakcíny, která je připravována pokaždé znovu na míru konkrétnímu pacientovi.
