Paní Anna už pár let nebyla v divadle, v kině ani na koncertě. Také autobusem jezdí nanejvýš pár stanic, a když musí cestovat, tak jedině vlakem, kde má jistotu blízkého záchodku. Tuto místnost potřebuje k životu skoro stejně nutně jako kyslík – vydrží bez ní maximálně půl hodiny, ale ani to není to jisté. V nedlouhých intervalech totiž pociťuje neodbytné nutkání na močení, takže jí nezbývá než neustále běhat na toaletu a vždy se jen trochu vyčurat.
Zkoušela už maximálně omezit tekutiny, relaxovat, nucení překonat, ale všechno marné. Postupně se smiřuje s tím, že příjemný společenský život skončil a teď už bude jen trápení, protože na to má skoro v sedmdesáti letech už prostě věk. Podobné příběhy slýchá profesor Alois Martan, přednosta Gynekologickoporodnické kliniky pražské Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, poměrně často. „To, co paní Anna prožívá, se nazývá urgence. O ní hovoříme tehdy, když žena trpí náhlým nutkavým pocitem nutnosti se vymočit, který je obtížné oddálit,“ vysvětluje lékař a upřesňuje, že se jedná o jeden z příznaků, který spolu s dalšími vytváří tzv. syndrom hyperaktivního močového měchýře, zkráceně označovaný OAB podle anglického názvu „overactive bladder“.
Nejen problém seniorů
O syndromu hyperaktivního močového měchýře panuje představa, že se jedná o soubor příznaků trápících staré ženy a této představě také paní Anna mylně podlehla. Ve skutečnosti jde o poměrně rozšířený zdravotní problém, který se vyskytuje u obou pohlaví v každé věkové kategorii včetně dětí. Pravdou je, že postihuje do šedesátky častěji ženy, poté se ale poměr žen a mužů vyrovnává a později převládá u mužů.
Onemocnění trápí jen 4,8 procenta žen mladších 25 let, ale ve skupině žen nad 65 let se rozšiřuje až na 31 procent. V průměru hyperaktivní močový měchýř potrápí někdy během života pětinu žen.
Syndrom hyperaktivního močového měchýřeNěkdy onemocnění způsobí, že lidé musejí opustit zaměstnání nebo mají rodinné problémy. Ženy mívají potíže v sexuálním životě. Syndrom hyperaktivního močového měchýře trápí asi 20%žen. Ženy mladší 25 let postihuje přibližně v5%, ale ženy starší 65 let až ve 30 %. Vmladším věku se vyskytuje častěji u žen, ale po 60. roce věku začne být častější u mužů. Celosvětově se odhaduje, že tento problém se týká přibližně 100milionů lidí, z nich však nejméně 40 až 70% nikdy lékaře nevyhledá. Nykturie způsobuje pokles produktivity práce o čtvrtinu Nykturie neboli probuzení jednou nebo vícekrát za noc s pocitem neodbytného nucení namočení je jedním z příznaků hyperaktivního močového měchýře. Poslední průzkum, prezentovaný na loňském kongresu Evropské urologické asociacev Miláně, přinesl nová zjištění. Ukazují, že nykturie má za následek pokles produktivity v pracovních i mimo pracovních aktivitách. Z dotazníků 646 respondentů trpících nykturií vyplynulo, že: Produktivita práce klesá až o 25%. Respondenty nejvíce obtěžuje narušený spánek (57% mužů, 42%žen). Neschopnost znovu usnout přiznává 32% mužů a 28% žen. Unaveno je následující ráno 17%mužů a 15% žen. Menší podskupina starších pacientů uváděla obavu z pádu následkem závratě. Samostatným problémem je inkontinence. Trápí více žen než mužů, počet diagnóz ale přibývá i u mužů. Inkontinenci není radno podceňovat, protože může souviset s vážným onemocněním. Mezi opomíjená témata patří problém inkontinence u dětí. Různými formami dětské inkontinence trpí ve věku od 4 do 6 let 10–15% předškoláků. Ve 12 letech trápí inkontinence 4% dětí a v 15 letech se vyskytuje ještě u 2% adolescentů. Další informace najdetena příklad na: www.incoforum.cz – stránky sdružení odborníků z oborů zabývajících se inkontinencí, cílem Incofora je vzdělávání široké veřejnosti www.musimcasto.cz – laické stránky o problematice syndromu hyperaktivního močového měchýře www.moliklub.cz – na těchto stránkách lze zdarma objednat DVD s cviky na posílení svalů pánevního dna www.infinity-method.com– stránky o nové rehabilitační metodě, která pomáhá i při prevenci inkontinence www.nykturie.cz – informace o neodbytném nočním nucení namočení |
Proč se o hyperaktivním močovém měchýři mluví jako o syndromu? Nejde o přesně definovanou chorobu, ale o soubor příznaků. Postižený obvykle trpí třemi, někdy čtyřmi hlavními příznaky. Prvním je naprosto neodkladné nucení na močení, které prostě nelze oddálit, a musí se mu vyhovět – odborně se tomu říká urgence. Druhým příznakem je hodně časté močení. Za normální se pokládá maximálně sedm močení za den, osm a více návštěv toalety je už zvýšená frekvence. Na třetímmístě je pravidelné noční vstávání na močení, odborně zvané nykturie. Čtvrtým příznakem je nechtěný únik moči, kterému předchází silné neodbytné nucení.
Syndrom hyperaktivního močového měchýře lékaři u pacienta diagnostikují, pokud u něj objeví první tři zmíněné příznaky. Část pacientek navíc prožívá to, že ve chvíli, kdy ucítí nucení na močení, vyběhnou směrem k toaletě, chytnou za kliku, a v tom momentě se již počurají. „Vše se stane během deseti až patnácti sekund. To je čtvrtý z vyjmenovaných příznaků, takzvaná urgentní inkontinence,“ vysvětluje profesor Martan. Její přítomnost je pak označována za mokrou formu syndromu hyperaktivního močového měchýře; když není provázen únikem moči, mluvíme o formě suché.
Paradox pitného režimu
Diagnóza se dělí také podle příčin vzniku úniku moči. Syndrom OAB patří do skupiny urgentní inkontinence, která je druhou nejčastější formou této poruchy, hned za inkontinencí stresovou.
„Obě skupiny mají jednu příčinu společnou a to je nezdravý životní styl,“ konstatuje Lukáš Horčička, předseda Urogynekologické společnosti ČR. Kromě toho je významnou příčinou stresové inkontinence, která trápí převážně ženy, nadměrná fyzická práce a prodělání obtížného porodu – tedy faktory, při nichž může dojít k poškození svalů pánevního dna.
„Stresovou inkontinenci tedy léčíme buď cvičením a fyzioterapií svalů pánevního dna, nebo operací,“ říká Lukáš Horčička. „Naproti tomu k rozvoji hyperaktivního močového měchýře vedou opakované záněty močových cest, nesprávný pitný režim a špatný režim močení,“ dodává lékař. Mohlo by se zdát, že časté nutkání na močení souvisí s nadměrnou konzumací tekutin. Paradoxně je tomu právě naopak. Nesprávným pitným režimem v tomto případě nebývá nadbytek tekutin, ale naopak jejich nedostatečný příjem.
Lidé trpící syndromem OAB téměř nepijí ve snaze vyhnout se častým návštěvám toalety. Jenže to je špatně, protože jejich močový měchýř si tak pouze zvykne udržet ještě menší množství moči, než zvládal dříve. Navzdory velkému omezení tekutin pak tito lidé běhají na toaletu každou chvíli.
Život nasměrovaný k toaletě
Uroložka Jeannette Brownová z Kalifornské univerzity prohlásila: „Hyperaktivní močovýměchýř vás nezabije, pouze vám ukradne život.“ Lidé trpící tímto onemocněním mu opravdu často podřizují osobní i profesní život, omezí cestování i koníčky a plánují své činnosti pouze s ohledem na možnost se vymočit. „V některých případech onemocnění způsobí, že lidé musejí opustit zaměstnání nebo mají rodinné problémy. Ženy mívají často problém v sexuálním životě nebo s hledáním partnera,“ doplňuje profesor Martan.
Syndrom OAB mohou provázet i další zdravotní problémy, například zvýšená frekvence infekcí močových cest a kožních infekcí. V některých případech onemocnění vede k rozvoji depresivního syndromu. A u starších osob se přidává ještě jedno riziko: „Hyperaktivní močovýměchýř nebo i jiný druh inkontinence nutí k velkému spěchu na toaletu. Senior běží, snadno upadne a zlomí si třeba krček stehenní kosti,“ připomíná důsledky neřešeného zdravotního problému profesorka Eva Topinková, přednostka Geriatrické kliniky pražské Všeobecné fakultní nemocnice.
Problémy s inkontinencí nejsou záležitostí moderní doby. „Naše babičky či prababičky obvykle prodělaly několik potratů a porodily tři až čtyři děti, takže s pozdějším nechtěným únikem moči měly pravděpodobně dost zkušeností,“ říká profesor Martan. Jenže tehdy se o tom nemluvilo, zřejmě i proto, že ženy mívaly jiný životní styl. Když celý den pracujete na poli či v lese a pak se staráte o domácnost a hospodářství, určitě není časté nucení na močení takovým problémem, jako když jste v pozici manažerky, často cestujete nebo chcete žít intenzivním společenským životem.
Dnešní lidé jsou přesto někdy kvůli své neinformovanosti nebo studu ochotni raději snášet nejrůznější omezení, která jim syndrom přináší. Nejen zhoršená kvalita života by ale měla pacienty přivést do ordinací lékařů. Příznaky hyperaktivního močového měchýře totiž nejsou spojeny výlučně s ním, ale mohly by znamenat i závažné onemocnění, například rakovinu močového měchýře, které by lékař měl vyšetřením vyloučit.
Se svými potížemi se pacienti mohou obrátit na praktického lékaře, na urologa, ženy pak také na gynekologa. Lékař při vyšetření kromě jiného k posouzení příznaků použije takzvaný mikční deník. Do něj si pacienti zaznamenávají množství vypitých tekutin, frekvenci močení a množství moči po dobu nejméně tří po sobě jdoucích dnů.
Provádí se i vyšetření moči, aby se zjistil případný zánět nebo přítomnost krve a nádorových buněk. U mužů lékař vyšetřuje také prostatu, u žen se provádí gynekologické vyšetření. Pokud je třeba, odesílají lékaři pacienty do specializovaných center, kde je možné doplnit další vyšetření, například ultrazvuk, cystoskopii neboli zavedení nástroje s optikou do močového měchýře nebo urodynamické vyšetření, hodnotící tlakové poměry a tok moči v močovém měchýři a močové trubici.
Bez alkoholu, kávy a citrusů
Hyperaktivní močový měchýř se v 80 procentech případů léčí konzervativně a jen ve 20 procentech je potřebná operace. Postup léčby se odvíjí od toho, co syndrom zapříčinilo. „Někdy problémy způsobují anatomické změny, například pokles přední stěny poševní zapříčiní nedostatečné vyprazdňování močového měchýře. Kvůli tomu vznikají opakované záněty měchýře, jež provází urgence a další příznaky syndromu,“ říká profesor Martan.
Příznaky mohou být vyvolány i rakovinou nebo přítomností cizího tělesa v měchýři. V takových případech je nutné nejprve anatomické změny či jiné příčiny řešit operačně a až poté doléčovat syndrom pomocí léků. Nekontrolovatelné stahy močového měchýře, a tím i příznaky OAB syndromu, bývají často způsobeny buď poruchou nervového řízení močového měchýře, nebo jeho špatně fungující svalovinou, případně se jedná o následek opakovaných zánětů měchýře.
Ne vždy se ale lékařům podaří příčinu odhalit: pak nezbývá než pouze řešit příznaky. Nejdůležitější metodou léčby syndromu je každopádně úprava životního stylu. To znamená například omezení nebo úplné vyškrtnutí kořeněných jídel z jídelníčku. Totéž platí pro citrusové plody, alkohol a kávu. Nemocný by měl vypít alespoň dva litry tekutin během dne, ale omezit pití po 18. hodině a nepít tři hodiny před usnutím.
Jelikož syndrom hyperaktivního močového měchýře leckdy doprovází obezitu, měli by pacienti také dbát na dostatečný příjem vlákniny, aby se jim upravila stolice a snížila tělesná hmotnost. Lékaři při terapii doporučují trénink močového měchýře, tedy postupné prodlužování intervalů mezi močením. A dobré je i cvičení svalů pánevního dna. Známé jsou tzv. Kegelovy cviky na posílení pánevního dna a objevují se i další postupy.
„Ne všechna cvičení jsou pro posílení svalů pánevního dna vhodná. Byť by se mohlo zdát, že v posilovně při zvedání těžkých závaží automaticky posilujeme všechny svaly, není tomu tak. Svaly pánevního dna mohou v důsledku nesprávného cvičení i špatně fungovat,“ vysvětluje Michaela Tomanová, ředitelka a primářka Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí. Sama vymyslela novou rehabilitační metodu Infinity, která umožňuje cvičení v takzvaném mikro pohybu, tedy sotva znatelném pohybu, s jehož pomocí lze účinně aktivovat právě svaly pánevního dna. Metoda je vhodná i jako prevence.
„Při tomto cvičení pracujeme také s dýcháním. S funkcí pánevního dna je spojena funkce bránice, dále břišních a zádových svalů. Svůj význam má i celková stabilizace a centrace celého těla, které díky metodě dosáhnete,“ uvádí Michaela Tomanová. V některých případech nemusí být u žen jakékoliv posilování dostatečně účinné. Jak upozorňuje profesor Martan, v průběhu gynekologického vyšetření lékaři zjišťují i kvalitu svalů pánevního dna a jejich inervace.
K poruše inervace, a tím ik nedostatečnému fungování těchto svalů může dojít následkem dlouhého, těžkého porodu, což se stává například u větších plodů. Hlavička plodu při průchodu malou pánví delší dobu tlačí na nerv, který tento sval inervuje, a tím způsobí poruchu jeho funkce. U těchto žen pak bývá léčebný efekt cvičení svalů pánevního dna leckdy nedostatečný.
Nový a lepší lék
V řadě případů terapie syndromu OAB lékaři sahají po lécích. „Cílem léčby není jen snížení nadměrné aktivity svaloviny močového měchýře, ale hlavně zvýšení jeho celkové kapacity, a to včetně zvětšení jeho objemu při prvním nucení na močení,“ vysvětluje Lukáš Horčička. K dispozici jsou kromě jiných léky s takzvaně spasmolytickým účinkem. Ty uvolňují močový měchýř při jeho plnění a tím zvyšují jeho kapacitu. Pocit nucení na močení se pak objevuje v delších časových intervalech.
„Užívání léku prodlouží čas, který pacientka potřebuje, aby se od začátku pocitu urgence dostala na toaletu. Pokud se interval zvýší z deseti vteřin na tři minuty, je to významná pomoc,“ vysvětluje profesor Martan, že léčba nemusí syndrom zcela vyřešit, ale dostane jej do mezí, které jsou už lépe kontrolovatelné. Problémem je, že tyto léky mívají řadu nežádoucích účinků. Kupříkladu snižují činnost slinných žláz, takže ženy trpí suchem v ústech, rovněž ovlivňují zrak a pacientky mohou vidět mlhavě. Dalším nežádoucím účinkem může být porucha peristaltiky střev, což vyvolá zácpu, někdy léky neblaze působí na kognitivní funkce čili zhoršují paměť.
„Nyní však přichází na trh nový lék s účinnou látkou mirabegron, který působí na jiný receptor ve svalstvu močového měchýře, má dobrý léčebný efekt na toto onemocnění a má méně nežádoucích účinků,“ dodává profesor Alois Martan. Tím se podle jeho slov otvírají nové možnosti pro pacientky, které dosavadní léčbu nesnášely nebo u nichž byl efekt léčby nedostatečný, případně ji ze zdravotních důvodů nemohly užívat. „Naše léčebné možnosti u tohoto onemocnění se tak posouvají zase o kousek dál,“ uzavírá Alois Martan.
