Téměř tolik nakažených černým kašlem jako v polovině minulého století, kdy se v bývalém Československu začínalo s plošným očkováním dětí, hlásí letos čeští lékaři. Čtyři děti v posledních letech nemoci podlehly.
Většina z nás se přitom mylně domnívá, že je proti zákeřné bakterii doživotně chráněna.
Když se před časem v jedné anketě ptali chodců na pražském Václavském náměstí, zda nemají obavy z černého kašle, většina bezstarostně odpověděla ve smyslu: „Kdepak, proti tomu jsem byl už jako dítě očkovaný.“ Jeden z dotázaných mužů dokonce s nadhledem prohodil, že je to nejspíš nějaká nemoc 18. nebo 19. století. Asi netušil, jak daleko je od pravdy.
Řada z nás o své nemoci neví
Podle průzkumů prodělá mírnou formu černého kašle každý dospělý člověk průměrně dvakrát až třikrát za život, aniž by rozpoznal, jakou nemocí trpí. Rostoucí statistika pacientů s touto nemocí se dá tedy částečně vysvětlit i tím, že se na něj lékaři v poslední době víc zaměřují a odhalí více případů než dřív.
PSALI JSME: |
Svými příznaky totiž připomíná běžnou virózu nebo chřipku. „V počáteční fázi onemocnění mívá pacient zánět horních cest dýchacích, který ani zkušení lékaři nedokážou odlišit od podobných infekcí jiného původu, pokud se černý kašel přímo nevyskytl v jeho rodině,“ upozorňuje doktorka Zuzana Blechová z Kliniky infekčních nemocí 2. LF UK a Nemocnice Na Bulovce v Praze.
Černý kašel
|
Černý kašel lze odhalit laboratorním vyšetřením krve a výtěrem z krku. Pokud se ho podaří zachytit v počátečním stadiu, má pacient téměř vyhráno. Stačí ho přeléčit antibiotiky a zanedlouho je v pořádku. Bohužel se většina pacientů v takovou chvíli spolehne spíš na samoléčbu a k doktorovi vůbec nejde. Mezitímse intenzita kašle stupňuje, někdy může dojít i k samovolnému úniku moči nebo různým vnitřním poraněním.
V době od šesti do osmi týdnů může být přitom pacient nakažlivý pro své okolí. „Onemocnění se šíří kapénkovou infekcí z člověka na člověka například při polibku, ale i při mluvení, kýchání a kašlání,“ varuje Kateřina Fabiánová z oddělení epidemiologie infekčních nemocí Státního zdravotního ústavu v Praze. Dobrou živnou půdu mívá podle jejích slov v dětských kolektivech nebo v kancelářských sálech, takzvaných open space, kde je hodně lidí pohromadě.
Obzvlášť závažný průběh má u nejmenších dětí a u lidí v pokročilém věku. Nemoc mohou doprovázet zápaly plic, selhání krevního oběhu, centrálního nervového systému i těžká celková onemocnění, která někdy mívají smrtelné následky. Onemocnění způsobuje komplikace také u neočkovaných lidí trpícím astmatem nebo chronickou obstrukční plicní chorobou (CHOPN). Tito lidé totiž již mají poškozenou sliznici dýchacích cest, takže bývají vůči černému kašli náchylnější. Podle průzkumů každý třetí astmatik nebo pacient s CHOPN opravdu onemocní černým kašlem, který zároveň zhorší jeho základní nemoc.
Pomocí antibiotik je naštěstí možné i u těžších pacientů dosáhnout toho, že přestanou být pro své okolí nakažliví, ale svých vlastních obtíží se hned tak nezbaví.
Bakterie způsobující černý kašel je totiž záludná v tom, že vylučuje toxin, který v pacientově těle zůstává i poté, kdy už má antibiotickou léčbu za sebou. Tato jedovatá látka dokáže přitom nejen zlikvidovat povrchovou řasinkovou výstelku na sliznicích dýchacích cest, ale zároveň negativně ovlivňuje také čidla zodpovědná za kašel. Záchvaty kašle tak mohou pacienta pronásledovat třeba ještě dalšího půl roku, obzvlášť pokud je vystavený větší fyzické zátěži nebo zápolí se stresem.
Vakcína není na celý život
Původce černého kašle, bakterii Bordetella pertusis, se podařilo objevit dvojici lékařů, Julesovi Bordetovi a Octavemu Gengouovi, až začátkem minulého století – v roce 1906. Pod mikroskopem vypadá tato bakterie jako krátká nepohyblivá tyčinka, dokáže ale způsobit mnohé zdravotní obtíže. Přestože se zpočátku tváří neškodně.
Od té doby se vědci snažili vyvinout účinnou vakcínu, která by dokázala na nebezpečnou bakterii vyzrát. Podařilo se jim to ale až v polovině 20. století, kdy se začala masově využívat, s očkováním se tehdy začínalo i u nás. Do té doby patřil černý kašel mezi hlavní příčiny úmrtí dětí na celém světě.
„V té době se ale očkovalo celobuněčnou vakcínou, která měla v některých případech poměrně závažné vedlejší účinky,“ uvádí doktorka Kateřina Fabiánová.
V 70. letech minulého století se proto zvedla v některých zemích obrovská antivakcinační kampaň. Proočkovanost proti černému kašli klesla tehdy například v Anglii a Walesu z původních 90 procent na pouhých 30.
Černý kašel (grafika)
Zpočátku se sice nic nedělo, ale během tří let došlo ke dvěma obrovským epidemiím, při nichž ve Velké Británii onemocnělo asi 200 tisíc lidí a potvrzeno bylo sto úmrtí. Podle slov české epidemioložky to byl jasný signál, že pokud znatelně poklesne počet očkovaných lidí, nemoc se zase s plnou silou vrátí a opět budou umírat lidé.
Naštěstí se vědcům podařilo v té době vyvinout bezpečnější očkovací látku, kterou v současné době využívá asi čtvrtina rozvinutých evropských států. Jednou z jejích výhod je také to, že se s ní mohou očkovat nejen děti, ale i dospívající a dospělí lidé.
„V průběhu let navíc došlo k drobným genetickým změnám původce černého kašle, které současná očkovací látka nedokáže podchytit,“ uvádí Kateřina Fabiánová. „I tato skutečnost může přispívat k nárůstu počtu pacientů,“ říká.
Novou vakcínu, která by s těmito změnami již počítala, se sice snaží zahraniční vědci vyvinout, ale než se u nás objeví, nejspíš ještě nějakou dobu potrvá. Abychom zvýšili účinnost té současné, měli bychom se podle slov epidemioložky v dospělosti nechat alespoň jednou, lépe však dvakrát, přeočkovat.
Obzvlášť vhodná je opakovaná vakcinace pro seniory a lidi s chronickými nemocemi, kterým může černý kašel způsobit řadu nepříjemných komplikací. Přeočkovat bychom se měli podle lékařů nejen kvůli sobě, ale i kvůli svému okolí. Systematicky se přeočkovávají jen předškoláci a děti ve věku 10 až 11 let. Ostatní si musí vakcínu sami hradit, stojí přibližně 700 až 800 korun.
„Často se ve své ordinaci setkávám s dospívajícími, kteří vůbec netuší, že by se měli nechat přeočkovat,“ povzdechne si doktorka Zuzana Blechová. „Přitom právě mezi nimi máme nejvíce pacientů,“ dodává. Černý kašel nás ale může zaskočit v jakémkoliv věku. U dospělých nemívá sice obvykle nemoc tak bouřlivý průběh jako u malých dětí, ovšem tito pacienti se mohou stát nebezpečným zdrojem nákazy.
Nedávno Zuzana Blechová řešila případ muže středního věku, který se už dva týdny před tím, než ji navštívil, potýkal s úporným kašlem. Záchvaty kašle byly tak silné, že si způsobil brániční kýlu a skončil na chirurgickém oddělení, kde se musel podrobit operaci.
Nepříjemnou komplikací bylo i to, že v průběhu svého onemocnění přišel do styku s dvěma těhotnými ženami, které měly velké obavy z toho, zda je nenakazil. Naštěstí se v tomto případě jejich obavy nepotvrdily, ale mohly si ušetřit i zbytečný stres. Stačilo nechat se ve správnou chvíli přeočkovat.
Děti se nakazí od blízkých
Ve světě si v poslední době stále více získává své příznivce takzvaná cocoon strategie, jejímž cílem je ochrana nejzranitelnějších členů rodiny, tedy novorozenců. Nakažená osoba totiž na sebe v rodinném i pracovním prostředí nabaluje další ohrožené jako „kokon“, takže i oni by se měli chránit očkováním.
„Podle této strategie by se měli nechat přeočkovat nejen nastávající maminky, ale i tatínkové, starší sourozenci, prarodiče nebo chůvy a zdravotníci, kteří přijdou s kojencem do styku,“ uvádí Kateřina Fabiánová. „Těhotné ženy nejlépe ve třetím měsíci těhotenství a rodinní příslušníci alespoň čtyři týdny před očekávaným porodem.“ Až 75 procent nejmenších dětí se totiž nakazí v domácím prostředí, od svých nejbližších. A to nejen u nás, ale i v řadě dalších zemí.
Na alarmující zvýšení úmrtnosti u dětí do jednoho roku poukazují nejen lékaři v Česku, ale i v USA, Kanadě, Austrálii a Velké Británii. Možnost cestovat po celém světě, včetně zemí s menší proočkovaností a vyšším výskytem této nemoci, přispěla podle odborníků k tomu, že jí přibývá i u nás.
V některých zemích už zavedli různá opatření, jak nárůst onemocnění zabránit. V sousedním Německu a Rakousku se například rozhodli plošně přeočkovávat všechny dospělé a ve Spojených státech, Velké Británii, Izraeli, Islandu a Kanadě zavedli dokonce i plošné očkování pro budoucí maminky.
Také v některých českých porodnicích začali už zdravotníci ženám před porodem nabízet očkování proti černému kašli a některé porodnice zavádějí povinné očkování i pro své zaměstnance. Také naši lékaři si totiž uvědomují, jak zranitelné bývají právě tyto nejmenší děti.
„Kojenci nemají ještě vyvinutý klasický kašlací reflex,“ vysvětluje doktorka Zuzana Blechová. Pokud onemocní, nebudou mít záchvaty kašle, které jsou s tímto onemocněním spojovány, ale velmi často rovnou přejdou do stadia dechové nedostatečnosti.“ Během poměrně dlouhých intervalů, kdy nemohou popadnout dech, se jim hůře prokrvuje centrální nervový systém.
A právě kvůli tomu může dojít k úmrtí či závažným zdravotním komplikacím. Z toho důvodu se také snažili lékaři prosadit co nejčasnější očkování proti černému kašli, které je součástí tak zvané hexavakcíny.
O tom, že mají k tomuto rozhodnutí opravdu pádné důvody, svědčí i čísla statistik. Podle nich je ve skupině dvouměsíčních, ještě neočkovaných, dětí až šestkrát vyšší úmrtnost než u sedmiměsíčních, kteří už mají vakcinaci za sebou.
Na štěstí se nespoléhejte
Situaci však v poslední době stále častěji komplikují rodiče, kteří z různých důvodů odmítají vakcinaci svých ratolestí. Ve své ordinaci se s nimi poměrně často setkává také Zuzana Blechová.
Snad nejdramatičtější byl případ sedmitýdenní holčičky, která měla ještě dalších šest sourozenců. Nejstarší, čtrnáctiletý bratr trpěl několik týdnů dráždivým kašlem, než se s ním maminka vypravila k lékaři, který mu předepsal antibiotika.
Vyšetření krve poměrně rychle potvrdilo, že právě prodělal černý kašel. Chlapec nebyl očkovaný, stejně tak jako další dvě děti z této rodiny, a tím pádem mohl s velkou pravděpodobností nakazit ostatní.
V největším ohrožení byla přitom zmíněná sedmitýdenní holčička. „Mamince jsme nabídli její léčbu u nás na klinice a také to, že doočkujeme ostatní děti, ale ona naši nabídku odmítla,“ říká Zuzana Blechová. „Vidíte, nakonec to dítě neumřelo, řekla mi maminka na rozloučenou, když se holčička přece jen uzdravila,“ vzpomíná lékařka.
Malá pacientka měla podle jejích slov nejspíš velké štěstí v tom, že spolu s mateřským mlékem dostávala alespoň zbytkové protilátky, které ji ochránily před nejhorším. Ale spoléhat na štěstí se v podobných případech nevyplácí.
