LN Jak vnímáte tzv. syndrom nemocných budov (SBS) jako architekt? Proč vlastně tyto budovy existují, proč se navrhují?
Je třeba rozlišovat nemocné budovy dřívější a novostavby. U stávající budovy je třeba „nezdravé“ vlivy eliminovat pomocí všech dostupných prostředků. Novostavba by podle norem neměla s tímto syndromem vůbec vzniknout. Pokud ovšem všechny zúčastněné strany a profese odvedou svoji práci dobře, od stavebního průzkumu přes projektovou dokumentaci až po precizní realizaci. Jestliže některý krok obejdeme, záměrně nebo z neznalosti, potom se může SBS objevit.
LN Budova musí vyhovovat zadavateli. Může v ní ještě architekt něco změnit?
U nových budov by rozhodně nemělo dojít k chybnému řešení, které projektantovi vnutí třeba investor. Takovou práci může těžko obhájit při případném právním sporu a postihy mohou jít daleko nad rámec honoráře projektanta. Je na projektantovi, zda je to ochoten riskovat. Když dokáže zadání ovlivnit tak, že je akceptovatelné, může mluvit o osvíceném investorovi. Pokud změny neprosadí, je na jeho statečnosti, zda dokáže tuto práci odmítnout.
LN A povolování těchto staveb?
Pokud je někde zřejmá překážka, která brání povolení takto koncipované stavby, nemá být povolení vydáno. Pokud sporné body lze odstranit, povolení vydat lze. Variantou je, že povolení nebude vydáno vůbec. Opět je to o poctivosti a kvalitní práci úřadů a úředníků. Proč se tak občas neděje? Odpověď je prostá…
LN Může se proti zcela uzavřeným prostorám někdo postavit, nebo vítězí ekonomický faktor?
Základem je, zda je v prostorách pohyb lidí přechodný, nebo trvalý. Zcela uzavřené prostory jsou jen jedním z faktorů způsobujících SBS. Je otázka, jak je řešeno větrání, klimatizace, osvětlení, použité materiály, přítomnost radonu a další vlivy. Zcela uzavřené prostory při kvalitním řešení nemusí vždy znamenat SBS.
LN Jak by měl vypadat třeba supermarket nebo výrobní hala, aby se pracovníci necítili jako v uzavřeném kosmickém tělese?
Vždy záleží na účelu stavby. Supermarket může být vzdušný a prostorný, s dostatkem denního osvětlení, vhodnou výměnou vzduchu, správnou teplotou i vlhkostí. Nicméně supermarket potřebuje taky zóny, které jsou dány provozem a jsou nezbytné. Prostě v úseku chladicích boxů vám bude možná nechtěná zima, v úseku ohřívání potravin bude teplo, kde pečete chleby, voní prostě pečivo, u psího krmiva cítíte pach granulí… Je to většinou velmi pragmatická záležitost, zároveň respektující normy. Na pocity se moc nehraje ani ve výrobních halách. Většinou se zde řídíte provozními náležitostmi. Lidské hledisko by měly zajistit normy, které určují kvalitu prostředí podle daného provozu a množství lidí v něm.
LN Pro mnohé stavaře je asi jednodušší převzít už jednou vymyšlený model než vymýšlet lepší řešení...
Nelze to takto zjednodušit. Znám spoustu architektů, kteří touží vytvořit něco skvělého, netradičního, zajímavého, neotřelého. Mimo profesní schopnosti jde o invenci a kreativitu. A to i za cenu práce navíc, probdělých nocí, nezaplacených nápadů. Je to otázkou peněz, osvíceného investora, týmu, který chce dokázat, že daný rébus má smysluplné řešení. Nazvěme to třeba stavovská čest, touha něco ve své profesi dokázat. Nebo dotyčný nebude vymýšlet nic krkolomného, „opráší“ řešení stokrát použité, o invenci a kreativitě zde nebude řeči. Je to jednodušší, možná i finančně zajímavější. Takto odvedená práce je ale taky práce. Nezainteresovaný člověk nemůže tušit, jaké bylo zadání, kolik bylo a nebylo peněz, co šlo ovlivnit a co ne. Takovéto počínání nemusí být ani neetické. Pokud řešení splňuje potřebnou legislativu, normy a vyhlášky, není zde co soudit…
LN Dá se s tím něco dělat?
Ano, dá. Dělat můžete „pouze“ svoji práci, a to nejlépe, jak je to možné. Platí to pro investory, projektanty, schvalující úředníky. A taky pro ty, kdo zpracovávají normy a vyhlášky, zapracovávají novely a podobně. Pokud budete mít jasný rámec, který mimo jiné zamezí nedostatky způsobující SBS a povede vás bez zbytečných slepých uliček, budete mít dozajista zaděláno na smysluplné „zdravé“ řešení.
LN Co je podle vás v podobné budově z hlediska architekta nejdůležitější?
Pokud bude prioritou vzhled a budou pokulhávat další aspekty komplexního řešení budovy, potom máte krásnou skořápku, ve které bude život nemožný nebo obtížný. Kdo po tom touží? Architekt, investor, dodavatel, uživatel? Dobrá stavba by měla být komplexním počinem. Zdánlivě se nabízí například možnost ušetřit na vzhledu. No ale ten dům zde bude dlouho. Slyšíte otázky: „Kdo to postavil? Kdo to projektoval? Co to je za hrůzu? Kdo se má na to dívat?“ Zažil jsem architekta, který mi ukazoval svoji realizaci, obrovský komplex, a ironicky svůj počin glosoval: „To je pěkně hnusný, co na to říkáte?“ Měl pravdu.
