Výzkumníci ukázali dobrovolníkům fotografie dospělých psů a štěňat a požádali je, aby řekli: „Ahoj fešáku! Ty jsi ale zlatíčko. Pojď sem. Hodný! Ano! Hodný!“ Vědci přitom dobrovolníky nahrávali a zjistili, že účastníci pokusu na dospělé psy mluví pomaleji a o něco vyšším hlasem než normálně, zatímco k psí drobotině hovořili ještě vyšším a odlišnějším hlasem, podobným, jako když se obracejí k malým dětem.
Když potom vědci nahrávky přehráli dospělým psům i štěňatům, zaznamenali, že mláďata do krajnosti dovedená dětská mluva zvlášť zaujala a reagovala na ni výrazněji. Štěňata například častěji pozorovala reproduktor a déle setrvávala v jeho blízkosti. Naproti tomu dospělí psi reagovali stejně na oba typy nahrávek.
