Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Stévie, agáve, xylitol, fruktóza. Náhražky za zavrhovaný bílý cukr nemusí být nejlepší volba

Zdraví

  13:56
Bílý cukr se v posledních letech propracoval na špici žebříčku hlavních nepřátel zdravého stravování. Nejenže bývá označován za viníka mnoha civilizačních chorob, ale také je mu vyčítáno, že nám zkracuje život. Hledáme tudíž sladké alternativy. Saháme po stévii, fruktóze a různých sirupech. Ani přírodní produkty ale nemusejí být tou nejlepší volbou.
Cukrované koblihy - ilustrační foto

Cukrované koblihy - ilustrační foto foto: Shutterstock

Dát si limonádu oslazenou stévií, žvýkačky sladké díky xylitolu nebo třeba sušenky s třtinovým cukrem už není výsadou vyznavačů zdravého životního stylu. Tyto potraviny se staly celkem běžnou součástí našeho jídelníčku. Saháme po nich pokaždé, když chceme udělat něco pro své zdraví a myslíme na svou (budoucí) štíhlou linii. Jenže zaručeně zdravé poživatiny bez „špatného“ bílého cukru vůbec nemusí být lepší volbou a cesta k nižšímu číslu na váze dokonce může vést i přes jídla slazená obyčejným bílým cukrem.

Nepřítel číslo jedna

Rafinovaný bílý cukr bývá svou škodlivostí a návykovostí přirovnáván k nikotinu či alkoholu. Každý Čech ho spotřebuje zhruba 40 kilogramů ročně, z výživových doporučení vyplývá, že by jeho množství měli lidé zredukovat zhruba na polovinu. Mnozí se o to snaží a trh se přizpůsobuje. Dlouhou dobu je k mání řada umělých sladidel, ale v regálech obchodů jsou stále běžněji k dostání alternativní přírodní sladidla, výtažky z rostlin, sirupy. Sáhnout můžeme po agáve, kokosovém a datlovém cukru, melase, rýžovém sirupu či čisté fruktóze. A nabídka se stále rozšiřuje. V dobré víře, že uděláme něco pro své zdraví, už neřešíme, jakým způsobem byly tyto sladké poživatiny vyprodukovány. Ještě méně se zajímáme o to, zda jejich zvýšená spotřeba nemůže mít na náš organismus také nepříznivý dopad.

„Přírodní“ sladidla povětšinou ještě předtím, než se dostanou do obchodu se zdravou výživou, procházejí průmyslovým zpracováním. Týká se to i momentálně populární jihoamerické rostliny stévie. Ta zažila doslova raketový nástup, kdy se její produkce mezi lety 2008 a 2012 zvýšila o 400 procent. V Evropské unii byla schválena v roce 2011. V očích veřejnosti má hned několik výhod. Neobsahuje kalorie, je sladká, a navíc dobře dostupná. A také jí jsou přisuzovány údajně zdraví prospěšné účinky, které měli znát už indiáni před tisíci lety. Tuto romantickou představu kazí jen skutečnost, že ze zelených lístků této rostliny se průmyslově získávají sladidla, která používají i nadnárodní potravinářští giganti, včetně symbolu globalizace Coca-Coly. To ale není všechno. Používání stévie může vést k interakcím s některými běžnými léky, například léky proti vysokému cholesterolu, léky užívanými při onkologické léčbě, léčbě neplodnosti nebo třeba antivirotiky. Proto by se nemocní lidé, kteří dlouhodobě užívají nějaké léky, měli raději předem poradit s lékařem.

Značného průmyslového využití se dočkal i xylitol neboli březový cukr, který neškodí zubům, a proto je běžnou součástí žvýkaček nebo bonbonů, jež mají chránit zdraví dutiny ústní. Ve větším množství však působí projímavě, vyvolává žaludeční křeče a nadýmání. Delší dobu se diskutovalo o tom, zda je vhodný pro děti, těhotné a kojící ženy. Poslední závěry znějí, že je pro ně neškodný. Naopak cukrovinky s xylitolem jsou vysloveně nebezpečné pro psy, u nichž vyvolává prudký pokles inzulinu. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv dokonce vydal varování, že hrozí otravy psů.

Mnoho lidí považuje za ideální náhražku řepného cukru čistou fruktózu neboli ovocný cukr. Tou nejlepší volbou ale určitě není. Podobně jako cukr je kalorická a právě nadbytečný příjem jednoduchých cukrů, ke kterým patří i fruktóza, je problém – je spojen s nárůstem obezity a dalších civilizačních chorob.

Ani oblíbený třtinový cukr není zcela bez vad. Je kaloricky prakticky totožný se „špatným“ bílým cukrem, a tak se nedá považovat za vhodnou náhradu, pokud chcete snížit energetický příjem. I když v nápojích typu mojito je jistě nenahraditelný. Tak trochu luxusní libůstkou je pak kokosový a palmový cukr, ty jsou výrazně dražší než běžný řepný cukr. Jenže jejich hlavní složkou je překvapivě sacharóza – hlavní složka „špatného“ bílého cukru. Problémem může být i jinak blahodárný med. Obsah kalorií není výrazně nižší než u řepného cukru, což zněj opět nedělá právě dietní potravinu. Navíc stále patří k produktům, které se u nás často „padělají“, a tak je nezbytné hlídat si jeho původ a kvalitu. Současně může působit jako alergen. Vcelku bezpečnou volbou jsou různé sladké sirupy, jako javorový, agávový, kukuřičný nebo rýžový. Jsou sladší než řepný cukr, a tak jich při pečení či vaření stačí menší množství. Třeba agávový sirup však má také vysoký podíl fruktózy. Vzhledem k tekutosti a trochu odlišné chuti je také potřeba vyzkoušet si vhodné množství i případnou konzistenci pokrmu. Tekutý je též obilný slad, který vzniká fermentací z obilí. Má méně sladkou chuť a vzhledem k obsahu lepku není vhodný pro celiaky.

Řepný cukr (ne)škodí

Snaha vyhýbat se bílému řepnému cukru neboli sacharóze je společná snad všem módním výživovým směrům. Varuje před ním vitariánství, postavené na konzumaci tepelně neupravené stravy, makrobiotika, zakazující všechny průmyslově zpracované potraviny, nebo třeba paleostrava, postavená na myšlence, že správné je jíst jen to, co měli k dispozici naši předkové v období paleolitu. Všem těmto dietám je společné přesvědčení, že řepný cukr způsobuje celou řadu civilizačních chorob od obezity přes cukrovku a žtřeba po akné, rakovinu, depresi či ADHD. Jenže to celé má zásadní háček: sacharóza sama o sobě není jedovatá a ani není viníkem neduhů, které lidstvo potkávají.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!