"Na turnaj přijeli hráči z Prahy, Brna, Uherského Hradiště a Opavy, nastoupili i jihlavští," řekl ČTK Pavel Hegner, ředitel společnosti Tyflo Vysočina, která poskytuje služby nevidomým a zrakově postiženým lidem. Soutěže ve speciálním tenisu pro nevidomé - showdownu - se v Jihlavě konají pravidelně.
Nevidomí hrají tenis na stole s pevným lemem po obvodu, aby míček nepadal na zem. Trefují se do soupeřovy branky, kterou tvoří menší půlkulatý otvor se síťkou na kratší straně stolu. Hráči mají tmavé brýle, aby nebyli ve výhodě lidé se zbytky zraku, orientují se jen podle sluchu. Kvůli dobré slyšitelnosti úderů se používají dřevěné pálky. Plastový míček je naplněný diabolkami, aby při letu chrastil. Může prý mít rychlost i kolem 80 kilometrů v hodině, rána podle hráčů dost bolí.
"Není to vůbec jednoduché a chce to velkou soustředěnost. V místnosti musí být absolutní ticho," doplnila další úskalí tohoto sportu závodnice Helena Křiváčková z Uherského Hradiště. O zrak přišla skoro před dvaceti lety kvůli úrazu, to jí bylo 30 let. Showdown hraje od roku 1996. Se svým zrakově postiženým přítelem jezdí na soutěže nejméně jednou měsíčně. Už vyhrála mistrovství republiky a bodovala i v cizině.
V zahraničí je podle Křiváčkové mezi nevidomými docela silná konkurence; hráčky jsou oproti ní i o generaci mladší. "Je smutné to, že tvrdost jde už i mezi handicapované sportovce, hlavně v cizině. Mě se ta tvrdost moc nelíbí, spíš by se mělo něco ukázat technicky," dodala.
