Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Strach z pavouků, či doktorů. Kdy je třeba dětské úzkosti léčit?

Zdraví

  6:26
Úzkost a strach jsou u dětí přirozené. Při setkání s nebezpečím aktivují mechanismy, které zabraňují poškození jejich organismu. Za poruchu jsou považovány, až když dítěti a jeho okolí výrazně komplikují život.

Chlapec se před zlodějem schoval pod peřinu. foto: Shutterstock

Dětští psychiatři dnes nejčastěji řeší fobie ze školy, u kterých se nedá úplně přesně určit, z čeho pramení. Vyloučí šikanu, konfliktní vztah s učitelem i to, že by dítě na školu rozumově nemělo, a ono do školy přesto nejde. „Měli jsme na oddělení dvanáctiletého chlapce, který do školy nechodil dokonce poslední dva roky,“ vypráví příběh z vlastní praxe Pavel Theiner, vedoucí lékař Oddělení dětské a dorostové psychiatrie Fakultní nemocnice Brno. „Přestože byl dobrým žákem, neměl sociální problémy a nebyl šikanován, najednou prostě do školy přestal chodit.“

Chlapce se psychiatrům podařilo vyléčit díky kvalitní spolupráci s maminkou. Lékaři dokázali do terapie zapojit i rozvedeného otce. Bydlel už sice jinde, ale přesto začal syna do školy denně vodit a především s ním mluvil. O tom, že je v pořádku, když cítí strach; že nejde o to, aby ho necítil, ale aby se ho snažil překonávat.

Duševní poruchy dětí a dospívajících

Duševní poruchou trpí v ČR podle odhadu 246-387 tisíc dětí a adolescentů. Z nich 100 až 150 tisíc mladých lidí do 18 let by potřebovalo pomoc zkušeného psychiatra.

Znamená to, že nějakou duševní poruchu může mít až 13% dětí a dospívajících (jeden nemocný často mívá současně dvě až čtyři choroby).

„To nám tehdy velice pomohlo,“ pokračuje v příběhu doktor Theiner. „Ten hoch byl ochoten připustit, že se skutečně něčeho bojí, protože také jeho otec míval různé strachy, ale,táta mu to teď vysvětlil‘. A jakmile svému strachu porozuměl, bylo pro něj daleko snazší strach překonávat.“

A co když je tam pavouk?

Podněty, které vyvolávají úzkost, jsou v každém věku jiné. „Jednou z prvních situací, se kterou se dítě musí vyrovnat, je odloučení od rodičů,“ říká Pavel Theiner. „Často to bývá specificky od maminky, což většina dětí zvládá někdy kolem třetího roku věku, a pokud ne, hovoříme o tzv. separační úzkostné poruše - je to jedna z prvních úzkostných dětských poruch. Projevuje se nadměrnými příznaky úzkosti ve věku, kdy už by dítě mělo pobyt v mateřské škole zvládnout bez problémů.“

Lékař však dodává, že má-li se jednat skutečně o poruchu, musí být tyto příznaky ve srovnání s ostatními dětmi stejné věkové skupiny nadměrné. Musí působit komplikace v životě dítěte i jeho rodiny. Mimo to vznikají podle psychiatra u dětí v mladším školním věku poměrně časté „specifické strachy“ neboli fobie. „Snad všechny děti mají nějakou fobii,“ pokračuje lékař. „Bojí se pavouků, hadů, nebezpečných živočichů a přidávat se zde mohou i fobie z různých situací.“

V určitém věku jsou tyto strachy normální, ale když má dítě třeba takový strach z pavouků, že odmítá opustit domov nebo spát v místnosti, ve které možná někdy byl pavouk, už je řeč o poruše.

6-9 let: strach z lékařů, o zdraví a ze smrti

Při posuzování fobií velmi záleží na psychické vyspělosti dítěte. „Na začátku školní docházky může u dítěte vznikat strach z lékařských zákroků. Je-li extrémní, často vede až k zanedbání lékařské péče. Pokud se totiž dítě brání vyšetřením nebo odběrům krve, jedná se už o věci, které vyžadují odbornou psychiatrickou péči. Tady už fobie nesporně narušuje kvalitu života dítěte,“ uvádí dále k dětským fobiím psychiatr.

Inteligentnější osoby trpí více úzkostmi, zjistili badatelé z Ontaria

S tím, jak si dítě začíná uvědomovat vlastní smrtelnost a skutečnost, že smrtí všechno končí, vytvářejí se u něj kolem 8. až 9. roku strachy o vlastní zdraví a strachy ze smrti. „Do té doby je pro většinu dětí smrt něco, čemu nerozumějí a z čeho mají strach jen ve formě nějaké konkrétní postavičky,“ pokračuje doktor Theiner. „Od tohoto věku se však už u dětí objevují úzkosti, pokud nějaký člen rodiny třeba jen onemocní. Už to má pro dítě úzkostný náboj.“

Nikam nejdu, jsem trapný

V pozdějším školním věku se podle lékaře objevují úzkosti spojené s tím, že člověk cítí potřebu být začleněn do společnosti. „Tehdy vznikají tzv. sociální fobie, jejichž četnost narůstá hlavně v dospívání. Jde o zahlcení dítěte strachem v situaci, kdy se má před ostatními lidmi nějak projevit, někoho cizího se na něco zeptat. Neustále přemýšlí, jak ho ostatní vnímají, co si o něm říkají. Připadá si trapný, nápadný, nevhodně vystupující.“ Lékař dodává, že sociálně úzkostné příznaky do normálního vývoje dospívajících velmi výrazně zasahují, protože jim brání navazovat společenské vztahy, seznamovat se s opačným pohlavím,mít první milostné zkušenosti. „Toto je už jasná úzkostná porucha, která pak přetrvává do dospělosti a sama nikdy nevymizí. Vyžaduje léčbu,“ konstatuje Pavel Theiner.

Existuje ovšem hranice mezi tím, kdy je člověk nadměrně ostýchavý a kdy už psychiatři hovoří o sociální fobii. Ona míra však není nijak objektivní a opět spočívá v intenzitě narušení kvality života: pokud je někdo ostýchavý, ale dokáže s tím dobře žít, je to v pořádku. Pokud se však trápí, chybí mu přátelé, nemůže dokončit vzdělání, protože se stydí mluvit před ostatními, vyžaduje to léčbu.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!