Kdo někdy porovnal Coca-Colu prodávanou u nás a na Slovensku, ví, že jejich chuť je rozdílná. Přitom jediný rozdíl v receptuře je v použitém cukru – slovenská verze obsahuje izoglukózu. Cukrová alternativa, známá také jako HFCS nebo kukuřičný sirup, patřila ještě nedávno k hlavním trikům potravinářských výrobců. Vedle nižší ceny patří k jejím výhodám i fakt, že existuje výhradně v tekutém stavu. Odpadá tedy jedna technologická fáze výroby, rozpouštění cukru.
Výrobci se sice dušují, že HFCS představuje stejnou kombinaci glukózy a fruktózy půl na půl, jako je tomu u obyčejného cukru, mezi spotřebiteli se ale zvedla vlna odporu. Ještě nedávno neporazitelná izoglukóza začala pomalu ustupovat, a důvody nejsou jen chuťové. Desítky studií totiž dokazují, že se nástup izoglukózy v potravinách časově shoduje s vypuknutím epidemie obezity, která zachvacuje svět. Další studie navíc prokázaly, že u zvířat krmených izoglukózou se zvýšil výskyt rakoviny. Není divu, že se tento cukr stal veřejným nepřítelem číslo jedna.
Šamani a Coca-Cola volí stevii
Sladit se ale musí, řada potravin a nápojů by bez cukru chutnala podivně. Alternativ existuje celá řada, ale ani ty většinou nejsou bez problémů. Nejstarším komerčně užívaným umělým sladidlem je sacharin, u starších generací dobře známý pod jménem cukerín. Jako většina z umělých sladidel nemá žádné kalorie a sladí nejméně 300× více nežli obyčejný cukr.
Sacharin je ale ze všech umělých sladidel nejproblematičtější. Když pomineme skutečnost, že se vyrábí z ropy, jeho užívání brání i nepříjemná chuť. Jeho pověsti přitížily i desítky vědeckých studií dokazujících přímý vliv sacharinu v potravě na výskyt nejrůznějších druhů rakoviny. Proto byl v řadě zemí zakázaný.
Bez potíží není ani sorbitol, který má poloviční sladivost než klasický cukr a vzniká uměle při výrobě fruktózy. Při spotřebě nad 50 g má ovšem projímavé účinky.
Další, splenda, sice vzniká přeměnou cukru, ale neobsahuje žádné kalorie a díky tepelné odolnosti je vhodná i pro pečení. Někoho však může odradit skutečnost, že se nejedná o přírodní přípravek.
Zapomenout nemůžeme na aspartam, sladící 200× více než obyčejný cukr. Pro výraznou chuť a nevhodnost k pečení je využíván především v limonádách. Jenže i aspartam je podle některých studií toxický, navíc zvyšuje hladinu fenylalaninu v krvi, čímž může být pro lidi s poruchou metabolismu této aminokyseliny či pro těhotné ženy značně nebezpečný.
Za nadějnou alternativu, nejen proto, že nemá žádné kalorie, ale i pro svůj přírodní původ, je považována stevia, extrakt listů stejnojmenné rostliny. Kvůli možné zdravotní závadnosti ovšem Americký kontrolní úřad FDA desetiletí váhal s její "legalizací" a EU ji jako potravinový doplněk povolila až loni v prosinci. Toto rozhodnutí pak výslovně přivítala i Dominique Reinicheová, prezidentka společnosti Coca-Cola Europe, která se chystá stevii zařadit mezi jí používaná sladidla.
Med – sladký ochránce vaší imunity Jednou z nejzdravějších alternativ je slazení včelím medem. Med totiž obsahuje řadu vitaminů, bílkovin a minerálů a je zároveň považován za jedno z nejsilnějších přírodních antibiotik, protože dokáže ničit mikroorganismy způsobující řadu nemocí hned v jejich zárodku. Jeho pravidelné užívání posiluje imunitu, a někteří med považují dokonce za účinné afrodiziakum. |
Pravda o tmavém cukru
Jaký cukr je tedy nejlepší? Ty bílé se dodávají v různé hrubosti. Velikost krystalů cukru je dána výrobními procesy a určuje jejich použití, neboť menší krystaly se rychleji rozpouštějí. Zapomenout nemůžeme ani na kostkový cukr, český vynález pocházející z dačického cukrovaru, kde si jej nechal v roce 1843 patentovat tehdejší ředitel Kryštof Rad.
Trend zdravé výživy zvýšil zájem o tmavé cukry. Jenže každý, kdo s nimi někdy zkusil vařit, ví, že výsledek se liší podle toho, jaký cukr použil – je jich celá řada. Zdravá pověst, která je provází, je ale mnohdy realitě vzdálená. I tyto cukry se totiž rafinují a součástí tohoto procesu je také čištění pomocí kolon s živočišným uhlím – do nich se ovšem někdy přidává kostní moučka. Záplava chemikálií asistuje i v dalších fázích úpravy tmavého cukru.
Právě proto došlo v poslední době k prudkému nárůstu zájmu o přírodní cukry, do kterých se aditiva nedostanou. Odtud už byl jen krok k dalšímu trendu. Stejně jako u mnoha dalších typů potravin se také mezi cukry začaly objevovat varianty určené fajnšmekrům. Průkopníkem tohoto trendu byly zejména cukrovary na ostrově Mauritius. Jedním z nejznámějších je demerara, krystalický cukr zlaté barvy s jemnou melasovou vůní. Zájem je také o muscovado, tmavohnědý nečištěný cukr, ze kterého byla odstraněna melasa, nicméně její jasná vůně zůstala.
Ať už nám "alternativní" přírodní cukry připadají jakkoli zdravé, jedno je jisté: zdravé zkrátka nejsou. A totéž platí o biocukru. Každý cukr představuje prázdné kalorie, které našemu zdraví a váze neprospívají. Jenže ať děláme, co děláme, jsme ztraceni – zcela nesladit dokáže jen člověk mimořádně odolný. A ve chvíli, kdy chceme přejít na umělá sladidla, dostaneme se jen z bláta do louže.
