Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Stravování v restauraci je stejně pochybné jako ve fast foodu, míní výživová poradkyně

Zdraví

  6:37
Fast foody čili jídelny rychlého občerstvení, kde se jídlo rychle připravuje, rychle prodává a obvykle také rychle jí. Jsou tak skrznaskrz špatné, jak se říká, nebo v nich přece jen trochu zdravé stravy najdeme? A jsou obyčejné hospody lepší?

Romantická večeře, ilustrační foto. foto: Shutterstock

V řetězcích rychlého občerstvení se pokrmy připravují rychle. A k tomu patří smažení, fritování, opékání nebo rozpékání. A aby to ještě víc svištělo, využívá se zde spousta polotovarů, které se snadno připravují a nevyžadují složitou manipulaci ani konečnou úpravu. Vybalíte, vložíte do trouby, grilu nebo do fritézy a za pár minut máte hotovo.

„Smažená jídla, kterými fast foody lákají své zákazníky, jsou u nás velmi oblíbená, protože jsou chutná, šťavnatá, na povrchu křupavá. Ale mají i stinné stránky,“ říká vedoucí Oddělené léčebné výživy Fakultní nemocnice Olomouc Marie Kohutová. Pokrmy se totiž připravují nejčastěji na tuku, typické je fritování. Mohou proto obsahovat kancerogenní látky a kvůli vysokému obsahu tuku jsou hůře stravitelné.

Řada polotovarů obsahuje vysoký obsah soli a přídatných látek – aditiv, která zaručí například hezký vzhled, trvanlivost, chuť nebo vůni pokrmu. Přidané cukry a aditiva jsou také v nápojích a dezertech. „Na cestách, při nákupním městském shonu nebo mezi obchodními schůzkami může příležitostná návštěva fast foodu uspokojit naše hladové žaludky. Jídlo z fastfoodů by však v žádném případě nemělo tvořit základ každodenního stravování,“ varuje Marie Kohutová.

Nevyvážená nabídka

Pokud by si Marie Kohutová měla ve fast foodu něco vybrat, pak by po srovnání nutričních hodnot zvolila zeleninový salát s grilovaným kuřecím masem bez krutonů a bez dresinku. Nebo klasický hamburger. Smířila by se s běžným bílým pečivem a raději by nezkoumala složení mletého masa.

„Jestliže bych sáhla i po lákavých křupavých hranolkách, pak bych se musela vyrovnat s tím, že konzumací střední porce tělu věnuju 17 gramů tuků. Většinou však hranolky vylepšujeme tatarskou omáčkou, což je dalších 12 gramů tuků v jedné porci. To už máme 29 gramů tuku a jsme stále jen u přílohy. Když si spočítám, že denní průměrná dávka tuku u jedince bez nadváhy je 70 gramů, vejdu se tam. Ale co další denní jídla, co snídaně, svačina a večeře? Na ty si pak musím dávat o to větší pozor. A to nemluvím o tom, že ony tuky nejsou zrovna vhodné,“ říká Marie Kohutová.

Nabídka fastfoodů podle ní neumožňuje dodržet základní požadavky na stravování. Vyvážená strava by měla obsahovat přiměřené množství energie a současně optimální poměr živin. Vlákniny bychom měli denně sníst 30 gramů. Jejími hlavními zdroji jsou otruby, ovesné vločky, celozrnné obiloviny a výrobky z nich, čerstvá zelenina a ovoce, luštěniny, ořechy, semena. Ty v nabídce žádného běžného fast foodu nenajdete.

„Při stravování ve fast foodech by převažovaly sacharidy s obsahem zejména jednoduchých cukrů a především nevhodné tuky. A vejít se do vhodné energetické dávky na den by byl s největší pravděpodobností opravdu velký oříšek,“ doplňuje Marie Kohutová.

Pod pokličku nevidíte

Zanadávat si na fast food je vcelku moderní, ale pokud chodíme v poledne na menu do restaurací, ve většině případů asi na vyloženě zdraví prospěšné stravování nenarazíme. „V restauračním stravování neovlivníme složení vstupních surovin. Přinesou vám talíř a vlastně nevíte, kolik soli, tuku, přídatných látek a dochucovadel je v jídle použito. Nevíte, z jak čerstvých surovin se vařilo, nakolik kvalitní maso nakupují. Zejména hotová mletá masa nemusí být vždy plně pouze masem, často převládá tuk, kůže, sádlo. Každá receptura lze upravit či nastavit. Nebo se dá použít zmiňovaných polotovarů,“ připomíná Marie Kohutová. Pod pokličku, do skladu a do kuchyně zkrátka nevidíme, musíme hospodskému důvěřovat.

Restaurační strava však podle ní nemusí být vždy špatná. Jsou restaurace velmi kvalitní, kde si dávají záležet na tom, z jakých surovin pokrmy připravují a dbají také na vysokou úroveň gastronomie. Pokud tedy máte svou ověřenou hospůdku, kde vám chutná a umíte si z jídelního lístku současně vybrat to zdravější, nemusíte na hospodskou stravu zcela zanevřít. „Když si však na druhé straně i v těch nejdražších restauracích vyberu pokaždé něco tučného, smaženého, zahuštěného moukou, s šesti knedlíky, nebudu jíst dostatek zeleniny, ovoce a nevykompenzuji to pohybem, pak se dříve nebo později tento styl stravování odrazí nejen na mé postavě, ale zejména na zdraví,“ upozorňuje olomoucká nutriční terapeutka.

Jak vybírat v restauraci

Nepůjdeme do fast foodu, navštívíme restauraci. Co si zde vybrat? „Třeba plátek masa nebo rybu, do kterých už nelze přidat další suroviny. Například klasický steak. U něj víte, že se jedná skutečně o maso,“ hodnotí Marie Kohutová. Ale karbanátek obsahuje mletou směs z masa, odřezků, kůží, sádla, dále se tam přidává mouka, strouhanka, vejce nebo náhražka vajec, cibule, česnek nebo jejich sušené formy, koření a dochucovadla. Poměr všech surovin si každý výrobce nebo kuchař může upravit podle svých potřeb.

„U steaku kuchař ovlivní maximálně kvalitu masa a koření, které na něj použije. Obejděte se bez klasických omáček, které jsou pro českou kuchyni typické. Místo hranolek a knedlíků si řekněte o brambory, rýži či těstoviny,“ radí odbornice.

Určitě na jídelníčku nebudou všechna jídla smažená a přílohu vám dnes téměř všude také rádi vymění za vámi požadovanou. Polévku můžete vynechat, obzvláště, pokud je zahuštěná. „Místo ní si objednejte zeleninový salát nebo navíc přílohovou či dušenou zeleninu. Vyhněte se sladkým a smaženým pokrmům, které jsou příliš kalorické a zdraví moc nepřispívají. Když vám menu nevyhovuje, zkuste se podívat do restaurace o kousek dál,“ doporučuje Marie Kohutová.

Svým pacientům, kteří musí ze zdravotních důvodů upravit stravu, radí, aby si jídlo pečlivě plánovali. I za tu cenu, že si budou doma připravovat stravu do krabiček, ať už do práce, nebo na služební cestu. Tak přestanou být závislí na fast foodech a restaurační stravě, která jejich potřebám neodpovídá. A tohle lidé nemusí dělat jen v době nemoci. Vyžaduje to však vlastní motivaci, vůli, čas na přípravu jídla a neustálé plánování, což ne každý zvládá. Ale pokud si na to zvykne, výsledný efekt na sebe nenechá dlouho čekat. Bude se cítit lépe.

„Fast food nenavštěvuji a ani bych to nedoporučila, pokud tam někdo nechodí na salát nebo pít čaj či kávu. U příležitostné návštěvy bych přivřela oko, ale jen pod podmínkou, že si pak dáte mísu čerstvé zeleniny a půjdete si zaběhat nebo zacvičit,“ uzavírá s mírnou nadsázkou Marie Kohutová.

Autor: