Teď se módní průmysl chytil další příležitosti. V zájmu ochrany oceánů a jejich obyvatel končí život plastovým brčkům (tedy alespoň v části západního světa). A to je šance, kterou by byl hřích promarnit. Designéři takové hříchy nepáchají. Naopak se vrhli po hlavě na peněženky těch, kteří rádi srkají své koktejly, ale myslí zároveň na přírodu. Třeba šperkař Stephen Webster připravil slámku s názvem Poslední brčko.
Je ze stříbra a jeho cenovka je v online shopu exkluzivních 175 dolarů. Designérský pár Duncan Campbell a Charlotte Reyová zase vyrobili ručně foukaná brčka z muránského skla, které doporučuje i ikonický Vogue. Šest kousků za padesát liber. Smůla je, že už nejsou na skladě. Ale dvojice slibuje, že ještě limitovanou edici dovyrobí. No aby ne, když se tak dobře prodávala.
Fashion revolution
Jak v britském Guardianu poznamenává Orsola de Castrová, spoluzakladatelka největšího aktivistického hnutí v módním světě s názvem Fashion revolution: „Módní průmysl má vždy možnost se vyjádřit k aktuálním problémům a nějak na ně zareagovat, ale nezlobte se, stříbrné brčko není takovým komentářem ani akcí.“
A tak je to ve světě módy s kdečím. Když se nějakého bohulibého záměru chytí, pak se vždy najde nějaký extrém. Zrovna teď frčí ekologie. Takže se neustále mluví o tom, že je třeba prosadit slow fashion. Neboli rozumné nakupování, nezahlcovat obchody několika novými kolekcemi za sezonu.
Řada návrhářů připravila modely z „odstřižků“. Ale ve výsledku stále doufají, že právě u nich módychtiví zákazníci utratí.
Stejně tak je teď trendy zahlížet na kožešiny a kůži. Pokud je zákazník skutečně veden touhou chránit zvířata, pak by se měl zamyslet, kdo z designérů to myslí vážně. Uvěřitelná v tomto směru je určitě dcera slavného „brouka“ Stella McCartneyová. Odmítá pravou kožešinu a dokonce i kůži (včetně bot) už dlouho. Je tou, kdo tento trend začínal prosazovat. Její heslo zní: „Chci dokázat, že jde vyrábět luxusní věci bez zbytečného ubližování planetě.“
Když dnes se této strategie ujímají i další módní domy, včetně těch nejzvučnějších jmen módy, chce se tomu věřit trochu méně. Až (jestli tedy vůbec) touha po ochraně zvířat, do kterých se lidstvo zatím halí, opadne, pak se jistě ti, kteří na té vlně jen jedou a snaží se vyjít vstříc náladám zákazníků, ke kožichům vrátí.
Tak je to ve světe módy s kdečím. Když se nějakého bohulibého záměru chytí, pak se vždy najde nějaký extrém. Teď frčí ekologie. Takže se neustále mluví o tom, že je třeba prosadit slow fashion neboli rozumné nakupování.
