Z dnešního pohledu nic zvláštního, jenže když to takhle hezky a samo šlapalo v tehdejším Československu poprvé, psal se 21. leden 1930 a byla to malá událost. Trojbarevná signalizace se sice v několika dalších ulicích hlavního města už tři roky používala, ale střídání jednotlivých barev musel ovládat policista ručně. Křižovatka uprostřed rušného Václaváku, kudy denně projížděly tisíce vozů, byla vybrána jako místo pro první zcela automatický semafor, jak jej známe dodnes. A Praha byla jedním z několika světových měst, kde se tou dobou samočinné světelné signalizace instalovaly.
Jen zalít vodou a louhovat. Jak vznikl čajový sáček? |
Ten úplně první, primitivní semafor spustili v Londýně už ve druhé polovině 19. století – v prosinci 1868 u budovy britského parlamentu. Obsluhující policista na to tenkrát doplatil buď zraněním, nebo životem (dnes už není jasné, jak přesně skončil). Zařízení přes den fungovalo podobně jako i dnes železniční návěstidla a v noci využívalo plynových lamp s červeným a zeleným filtrem. Necelý měsíc po slavnostním spuštění únik plynu z potrubí pod chodníkem způsobil výbuch. Dalších čtyřicet let se museli řidiči bez světelné signalizace obejít.
Až v roce 1912 zprovoznili v americkém Clevelandu první elektrický semafor, který opět využíval systém signalizace za pomoci pouze červené a zelené barvy. Když se povel měnil ze „stůj“ na „jeď“ a naopak, řidiče upozornil bzučák. Třetí, oranžová barva se stala součástí semaforu až o osm let později.
Jaké pokuty při jízdě na červenou se platily za první republiky, s jistotou nevíme. Známé je však to, že lidem se nový způsob řízení dopravy nelíbil. Semafory zdržovaly v jízdě. Když dnes jedete ulicemi českých měst, občas to vypadá, že za pětaosmdesát let od prvních automatických „světel“ se tenhle názor zas tolik nezměnil.
