7. ledna 2010 11:38 Lidovky.cz > Relax > Vztahy

Superženy versus líné matky. Jak to mohly prababičky zvládat?

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 2Diskuse
Úklid- ilustrační foto | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Úklid- ilustrační foto | foto: Reprofoto

Nesnáším nepořádek a zároveň mně nebaví neustále uklízet. A tím spíš s miminkem. Řešení? Pořídila jsem si paní na úklid. Prostě jsem chtěla mít doma uklizeno a odmítala jsem trávit volný čas s hadrem a kyblíkem nebo se snad dohadovat s partnerem, že měl přeci tentokrát uklidit koupelnu on a ne já ( rozdělený úklid s manželem má jedna má kamarádka a podobné „příjemné“ hovory vedou neustále).

Od narození syna tedy platím jednorázově jistou sumu, která mi ušetří spoustu času a starostí a jsem spokojená. Zhýčkanost, rozmazlenost? Mě se vynaložené finance vrátí několikanásobně a platit si ji budu, i když budu muset šetřit. Jde především o princip. Nechci skončit tak, aby to byla samozřejmost. Že bude doma uklizeno, navařeno a vyžehleno. Že se to prostě nějak samo udělá. Zjistila jsem, že to tak totiž většina mužů v okolí bere. Moc často neslýchám větu: díky, žes mi vyžehlila trička a naskládala je do šuplíků.


Prostě je to samozřejmost. A já ji chtěla porušit. V mé rodině to nejdřív vzbudilo trochu překvapení, zřejmě proto, že si všichni říkali, že když teď budu doma, nepotřebuji přeci, aby za mě někdo uklízel. Pod tlakem jsem se raději se svou paní na úklid nikde nechlubila, až po čase jsem zjistila, že ji má opravdu většina mých kamarádek a především těch, co jsou na mateřské! Oddychla jsem si, že nejsem sama "líná matka".

Nedávno mi právě má paní na úklid řekla toto (zatímco žehlila a já si hrála se synem): "Já teda nevím, co dneska všichni nadělají. Já měla děti dvě a zvládala jsem všechno. A to jsme ještě praly plínky a do noci jsem je žehlila…" Nepřijde mi, že bych se doma se synkem zrovna nudila. Když si představím, že do toho ještě denně peru plíny, do noci žehlím a uklízím, tak bych se asi zhroutila vyčerpáním. A to nejsem žádný lenoch. Moji rodiče to ale zvládali. I s látkovými plenami, s vyráběním dětských pokrmů ( dnes se dají běžně sehnat) a s druhým dítětem na krku. A prarodiče to zvládali dokonce s několika dětmi, bez pračky, bez myčky, se zatápěním v kamnech atd. Navíc vše většinou matky zvládaly bez pomoci manželů, kteří přece vydělávali v práci, takže doma nepomáhali. Jak to jen mohly dokázat? Teď se mi jeví jako superženy a já stojím v jejich stínu. Jsme asi jiná generace, možná v lecčems zpohodlněná a zlenivělá. Asi záleží na standardu, na který jsem zvyklí a který okolí přijímá za normu. Mě totiž se všemi moderními domácími pomocníky a jednotýdenní pomoci v domácnosti stále přijde, že mám doma hodně práce.

Na druhou stranu znám lidi ze zahraničí, kteří jsou na tom mnohem "hůř". Moje kamarádka z Paříže má paní, která za ní chodí i na nákup. Neví, co to je stát fronty a hledat po supermarketu vybrané potraviny. Další z mých kamarádek z Brazílie mi dokonce zakazovala, abych si u stolu oloupala pomeranč – udělá to přece její paní v domácnosti, kterou měla zaměstnanou na plný úvazek.

Tohle je pro nás extrém, ale v něčem je určitě dobré se nechat inspirovat. Už nemusíme být superženy. Já si totiž budu stokrát radši místo žehlení hrát se synem a místo vytírání podlahy si přečtu knížku.


O autorce

Veronika Švihelová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poslední tři roky působí jako reportérka kulturní redakce ČT. Od června 2009 je na mateřské se synem Kryštofem.
Kontakt: veronika.svihelova@seznam.cz


Veronika Švihelová
  • 2Diskuse