Dětská obezita je pojem, o kterém jsme se ještě nedávno domnívali, že existuje někde jinde, jen ne u nás. Poslední trendy ale varují – naše děti v obezitě svižně dohánějí tlouštíky z okolí. Přestože pojem obezita a její hranice každá statistika vymezuje trochu jinak, to nejmenší číslo, ke kterému dochází, je 18 procent. Tedy téměř pětina našich dětí je obézních a to je alarmující. A že je to jinde ještě horší – například že se za posledních 30 let počet obézních amerických dětí ztrojnásobil na dnešních 31 procent –, nás nesmí uchlácholit.
Ten trend má mnoho důvodů, přesto jeden z nich vede: máme se až příliš dobře. Místo chození pěšky jezdíme autem, tělocvik je považován za sprosté slovo a nad dnešními porcemi by naše babičky jen zalomily rukama.
ČTĚTE TAKÉ: |
Pojmenovat příčiny je snadné, mnohem složitější ovšem je najít řešení. U dětí je nezbytné začít se zdravou výživou. To sice většina z rodičů dobře ví, ale málokdo z nich má odvahu důsledně děti nutit k tomu, aby místo tří chlebů s máslem schroustaly šest mrkví. A mnozí si ani nedovedou představit, jak na to. Přitom jinde už podobné věci řeší – a dokonce úspěšně.
Možná inspirace?
Americké stravovací "násilí" Naše školní jídelny se sice o zdravý jídelníček snaží, ale jednak je svazuje rozpočet, jednak děti ke konzumaci zdravějších jídel nikdo nenutí. Ale hlavně spousta dětí do školních jídelen vůbec nechodí. Mnohé hlad sytí ve fastfoodech – a hlad o to větší, že oběd bývá často prvním jídlem po snídani. Doby, kdy jsme o velké přestávce povinně konzumovali z domova přinesené (a tedy maminkou připravené) svačiny a zapíjeli je nafasovaným mlékem, jsou dávno pryč.
Ve Spojených státech to až donedávna nebylo jiné. Školní jídelny sice nabízely celou řadu zdravých pokrmů, jenževUSA převažující samoobslužný styl stejně dětem umožňoval, aby si nabraly především smažená kuřata. Finančně věčně hladové školní rady pak přecpávaly chodby automaty na limonády, křupavé brambůrky a čokoládové tyčinky – dostávaly totiž podíly z prodeje. Když k tomu přidáme školní autobusy, které děti naberou přede dveřmi a odpoledne je na stejném místě zase vysadí, není divu, že je třetina amerických dětí obézních.
To vše se ale změnilo. Nejdříve zmizely automaty, to dokonce prosadil zákon. Školní obědy se staly povinnými, pro chudé děti samozřejmě s potřebnou dotací. A protože školy mají stále stejně hluboko do kapsy, ne-li hlouběji, zvítězil princip "raději zdravé jídlo, i když ho bude méně, než hodně toho levného a nezdravého". Porce jsou malé, děti pak s radostí snědí i salát. Jediné autobusy zůstaly, jen děti rozvážejí až pozdě odpoledne, takže na úvahy o výměně školního oběda za hamburger už je pozdě. Až do takových detailů zašly v poslední době změny federálních zákonů, původně zacílené k tomu, aby zaručily všem americkým dětem dostatečnou výživu.
Důležitější než geny jsou stravovací zvyklosti v rodině. Takže pokud rodiče sami milují fast foody, těžko budou náklonnost k nim dítěti vymlouvat.
Než nezdravou svačinu z domova, to raději erární Součástí tohoto systému jsou i svačiny. Jenže se zjistilo, že mnozí rodiče nejsou schopni svým potomkům připravit zdravou svačinu. Někde na to školní rady zareagovaly velmi ostře: zkrátka dětem zakázaly nosit svačiny z domova. Azařídily pro ně zdravé a nutričně odpovídající pokrmy z jiných zdrojů. Rodiče takto zkrocených žáků (povětšinou těch obézních) sice občas mluví o zdravotnické policii, ale pomalu to začíná fungovat.
Je pochopitelné, že se obrat k lepšímu projeví až za několik let, trend obezity se nedá vyřešit přes noc. Dohlédnout na to, co děti jedí, je ale snazší než je donutit k výraznějšímu pohybu. Situace u nás pomalu nazrává k podobnému řešení. Ovoce a zelenina v běžných svačinách stále chybí a domácí strava je pořád blíž Babicovi než Jamiemu Oliverovi. Když si ale uvědomíme, že možným důsledkem obezity dnešních dětí je, že do 20 let bude každý třetí dospělý trpět diabetem, pak je jasné, že něco se musí stát. A hodně rychle.
