Mezinárodní tým kolem ekologa Antoniose Mazarise zkoumal veřejně dostupné záznamy o počtu želv v hnízdištích po celém světě. Nejkratší analyzované období činilo šest let, místy však údaje sahaly až 47 let do minulosti. Z dílčích čísel pak vědci sestavili trendy pro regionální populace a výsledky byly vesměs povzbudivé.
Výrazný vývoj zaznamenal tým doktora Mazarise v 17 oblastech, přičemž ve 12 z nich šlo o vzestupný trend. Také se ukázalo, že při adekvátní ochraně se mohou uchytit i dříve drobné populace. Zářným příkladem jsou ostrůvky French Frigate Shoals u Havaje, kde v roce 1973, tedy v roce podpisu amerického zákona o ohrožených druzích, žilo asi 200 karet obrovských. V roce 2012 jich tam byl desetinásobek.
Thajská želva, která spolykala skoro tisíc mincí, uhynula |
Deník The New York Times připisuje přírůstek želví populace zejména tomu, že mořské želvy lze snáz chránit, protože je ohrožují hmatatelnější faktory. Želvy často končí uvězněné v rybářských sítích, ať již úmyslně, či neúmyslně, na některých místech jsou loveny pro dekorativní či rituální účely. Tomuto lze na rozdíl od problémů mnoha jiných druhů zabránit. Ochranářské snahy za poslední desetiletí omezily lov mořských živočichů a daly vzniknout mnoha ochranným zónám.
Podle doktora Mazarise však zdaleka není vyhráno a výzkum mořských želv stále neodpověděl na mnoho zásadních otázek. Studie také například odhalila strádání jistých druhů, zejména kožatky velké. Svá zjištění považuje Mazaris za důvod k opatrnému optimismu. Oceňuje práci ochranářů v posledních 70 letech, zároveň je podle něj nutné pracovat na dlouhodobých projektech.
