4. srpna 2008 9:15 Lidovky.cz > Relax > Zajímavosti

Tady bylo Honeckerovo...

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 3Diskuse
Protiatomový kryt se nachází nedaleko Berlína. V době svého vzniku byl nejmodernějším zařízením tohoto druhu na Východě, nyní jsou ale jeho prostory zchátralé a pokryté plísní.  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Protiatomový kryt se nachází nedaleko Berlína. V době svého vzniku byl nejmodernějším zařízením tohoto druhu na Východě, nyní jsou ale jeho prostory zchátralé a pokryté plísní. | foto: AFP

BERLÍN Bunkr, v němž by se v případě atomového, biologického nebo chemického útoku skrývaly politické špičky bývalé Německé demokratické republiky včetně hlavy státu Ericha Honeckera, otevřel dveře veřejnosti. Milovníci historie jej mohou navštívit od uplynulého pátku až do konce října, potom se navždy uzavře.

Protiatomový kryt vznikal v lese u Prendenu severovýchodně od Berlína v letech 1978 až 1983, v období rostoucího napětí mezi Západem a Východem. Nachází se nedaleko místa, kde žili pohlaváři někdejšího východoněmeckého státu. „Vedení NDR vycházelo z toho, že země je neustále v ohrožení,“ vysvětlil vznik bunkru major Heiner Brückermann.

Na mapách byly zakresleny šipky představující možný směr útoku ze strany Severoatlantické aliance. Komplex bunkru zabírá plochu o něco menší než fotbalové hřiště. Na jeho stavbu bylo spotřebováno téměř 85 000 tun betonu. Bunkr má tři patra a tři stovky místností, které oddělují těžké ocelové dveře. Za metr silnými betonovými zdmi mohlo maximálně dva týdny přežívat na 400 osob.

Drahý jako Palác republiky
Kryt měl vlastní studnu, rozvodnou centrálu vybavenou západoněmeckou technikou, skvěle zařízenou kuchyni i vlastní zasedací sál, v němž by se případně špička NDR mohla scházet k poradám. Ve své době šlo prý o nejmodernější zařízení svého druhu v zemích Varšavské smlouvy. A na jeho stavbu údajně padla ta samá částka jako na Palác republiky, někdejší monstrózní sídlo východoněmeckého parlamentu. Návštěvníci během dvouhodinové prohlídky vidí původní vybavení bunkru. Zapracoval na něm ale již zub času, tapety se odlepují, psací stroje, židle, závěsy ve sprchách i palandy pokryla vrstva plísně.

Po pádu berlínské zdi v roce 1989 kontrolu nad bunkrem převzala německá armáda. V roce 1993 byl uzavřen a prohlášen za historickou stavbu, nicméně se často stával cílem nájezdů nenechavců, kteří v něm hledali „suvenýry“ připomínající éru Německé demokratické republiky. V říjnu bude vchod do bunkru navždy zabetonován.

Jedna 15minutová návštěva
Podle Wolfganga Schuberta, člena někdejší východoněmecké vlády, který pomáhal vytvářet plány bunkru, neměli o jeho existenci v tehdejším západním Německu tušení. Obklopovalo ho „městečko“ východoněmecké tajné bezpečnosti Stasi, do něhož se běžní smrtelníci z vesnice Prenden neměli šanci dostat. Navíc jeho nejtěsnější okolí obíhal plot s vysokým napětím.

Erich Honecker se prý byl v bunkru podívat jen jednou, a to na pouhých 15 minut a údajně z něho byl lehce šokovaný a vystrašený.  Také politická elita západoněmeckého státu by se v případě atomového útoku měla kam skrýt, bunkr pro ni byl postaven nedaleko hlavního města Bonnu. Veřejnost se o něm dozvěděla po skončení studené války.

ČTK
  • 3Diskuse




ZE ŽIVOTA MÁMY: Když nastane noční(ková) můra
ZE ŽIVOTA MÁMY: Když nastane noční(ková) můra

Náš syn oslavil první narozeniny a rozběhla se další velká epizoda v jeho i našem životě. Ta měla mít trvání rok a půl. Abych nastínila situaci. Moje máti, a i ta manželova, jsou staré školy s utkvělou představou, že batole by mělo s první sfouknutou svíčkou odhodit pleny. Proto jsem si téměř každý telefonát vyposlechla (moje máti) nebo v každé druhé textovce dočetla (manželova máti), že bychom se už měli na to „lulání“ zaměřit.