Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Taje Vycházející hvězdy. Jihoafrická jeskyně odkrývá detaily ze života Homo naledi

Věda

  5:06
Vývoj člověka nebyl vůbec přímočarý. Homo sapiens žil v Africe vedle jiných lidí, kteří měli překvapivě malý mozek a své nebožtíky ukládali do zastrčených koutů jeskyní.

Neandrtálec (ilustrační foto) foto: Shutterstock

Vroce 2015 vzbudila senzaci zpráva o nálezu ostatků pravěkých lidí z jihoafrické jeskyně Vycházející hvězdy. Ze skalní dutiny přístupné jen velmi úzkou štěrbinou vyzvedli vědci kosti patnácti jedinců – od dětí přes dospělé muže a ženy až po starce. Záhy bylo jasné, že patří neznámému druhu člověka velmi zvláštního zevnějšku.

Ve srovnání s námi měl dávný obyvatel jihu Afriky dvaapůlkrát menší mozkovnu a v tomto ohledu se podobal gorile. Jinými anatomickými rysy se nám však pravěký člověk s vědeckým jménem Homo naledi nápadně blížil.

Požadavek na badatele: mrštnost

Výzkum v jeskyni Vycházející hvězdy je náročný. Vedoucí výzkumného týmu Lee Berger pro něj hledal spolupracovníky po celém světě. Kromě nesporných kvalit v oboru paleoantropologie byly nutným předpokladem i jeskyňářské zkušenosti a drobná postava. Průlez do jeskyně není v jednom místě širší než 18 centimetrů a speleologové se jím protahují jako ježek v kleci. Jak se vůbec kosti Homo naledi na tak nepřístupné místo dostaly? Berger spekuloval, že jeskynní komora sloužila jako pohřebiště, kam Homo naledi ukládal své nebožtíky.

Dlouho chyběla odpověď na klíčovou otázku: Kdy Homo naledi žil? Někteří odborníci odhadovali stáří koster na dva až tři miliony roků. To by dělalo z Homo naledi významný vývojový článek v rané evoluci člověka. Pozdější předběžné analýzy srazily odhad stáří kostí na 900 000 roků. Nyní představuje Berger s početným mezinárodním týmem více než padesátky vědců z 35 různých pracovišť výsledky analýz, podle kterých žil Homo naledi před 226 000 až 335 000 let.

Navzdory poměrně velkému rozptylu není tentokrát o překvapivě nízkém stáří koster pochyb. Datovalo je se shodnými výsledky nezávisle na sobě deset různých laboratoří šesti odlišnými metodami. Berger představuje nejnovější výsledky svého týmu hned ve třech studiích publikovaných ve vědeckém časopise eLife.

Protože se naši první přímí předkové Homo sapiens objevili v Africe zhruba před 200 000 let, stává se Homo naledi prakticky jejich současníkem. Ukazuje se, že i v africké kolébce lidstva se evoluce člověka ubírala klikatými cestičkami. Ta v případě lidí z jeskyně Vycházející hvězdy zjevně uvízla ve slepé uličce.

Neo– muž z jeskyně Světla

Zhruba rok po zahájení prací v jeskyni Vycházející hvězdy vydaly podzemní prostory nedaleko Johannesburgu další svědectví z dávných dob. V podzemní dutině vzdálené vzdušnou čarou asi sto metrů od prvního nálezu našli vědci další ostatky Homo naledi.

V těžko přístupné prostoře pojmenované jeskyně Světla, kam vede průlez široký jen pětadvacet centimetrů, našli Bergerovi extrémně štíhlí „archeonauti“ kosti nejméně tří lidí. Vedle dvou dospělých tu leží i dítě, jež zemřelo ve věku zhruba pěti let. Největší nadšení vyvolal nález velmi dobře zachované lebky dospělého jedince, který dostal přezdívku Neo, odvozenou od výrazu pro „dárek“ z jazyka místních Basothů.

„Konečně jsme pohlédli Homo naledi do tváře,“ říká Peter Schmid, který strávil rekonstrukcí Neovy lebky stovky hodin mravenčí práce.

Druhý nález kostí v krajně nedostupné části jeskynního systému nemůže být podle Bergera náhoda. Uložení kostí v odlehlých prostorách za úzkým průlezem podle něj potvrzuje teorii, že Homo naledi takhle pohřbíval své mrtvé. Zdaleka ne všichni jeho názor sdílejí.

„Mnoho odborníků včetně mne považuje takhle vyspělé chování u tvora s mozkem srovnatelným s velikostí mozku gorily za krajně nepravděpodobné. Zvláště když tu chybí důkazy o využívání ohně,“ poukazuje věhlasný paleoantropolog Chris Stringer z londýnského Přírodovědeckého muzea na záhadu, jak by si Homo naledi v temnotě jeskyně svítil.

Berger se nechal zlákat o sedm centimetrů širším průlezem a pokusil se do jeskyně Světla vlézt. Uvízl v nejužším místě a jeho vyproštění zabralo ostatním členům týmu plnou hodinu. Ani subtilnější výzkumníky nečeká v jeskyni Světla snadný úkol. Pracují v krajně stísněných podmínkách.

„Po fyzické stránce je to nesmírně náročné,“ přibližuje dřinu v podzemí vedoucí terénních prací Marina Elliottová. „Strávila jsem spoustu času cvičením jógy, abych se dostala do kondice, která mi umožnila práci zvládnout.“

Spletitá evoluce lidského rodu

Zařazení Homo naledi do vývojového stromu lidstva je i nadále hodně složité. K jeho současníkům patřili neandertálci obývající EvropuaAsii a také záhadní denisované, o jejichž existenci víme jen díky analýzám pravěké DNA izolované z jednoho úlomku kosti prstu a dvou zubů nalezených na Sibiři.

Na různých místech Evropy a Asie zřejmě ještě přežíval i evolučně starší druh člověka Homo erectus, který se poprvé objevil už před 1,8 milionu roků a je považován za našeho přímého předka. Berger však dává přednost názoru, že skutečným předkem prvních afrických Homo sapiens byl právě Homo naledi. Podle něj se evoluční větev vedoucí k Homo sapiens oddělila od Homo naledi před více než milionem roků. Homo naledi se svým gorilím mozkem pak přežíval vedle svých evolučně vyspělejších bratranců jako jakási živá fosilie. Většina odborníků však tuhle interpretaci odmítá.

„Nemusí od něj nutné vést přímá vývojová linka k dnešním lidem,“ netají se skepsí o Homo naledi jako o našem předkovi paleoantropolog William Kimbel zArizonské státní univerzity a dodává: „Neznamená to, že není důležitý. Je fascinující.“

Objev Homo naledi signalizuje, že Afrika nebyla jen dějištěm evoluce Homo sapiens. Vedle Homo naledi a Homo sapiens tu mohly žít i další druhy člověka, o jejichž existenci zatím nemáme nejmenší tušení. Podle Bergera a jeho spolupracovníků panovaly pro vznik těchto našich evolučních „bratranců“ nejpříhodnější podmínky právě na jihu Afriky.

„Mám takové podezření, že nám tyhle jeskyně ještě připraví nejedno velké překvapení,“ říká Lee Berger.

Autor: