„Studentů máme dostatek, chybějí nám však ti kvalitnější,“ říká Petr Konvalinka, rektor nejstarší české technické univerzity – ČVUT v Praze.
Podobně vidí problém v kvalitě jeho kolega, prorektor Technické univerzity v Liberci (TUL) Pavel Němeček, ačkoli ten by rád v akademické obci viděl více vzděláníchtivých uchazečů. „Měli by to být studenti dobře připravení ze střední školy, se zájmem o technické obory, matematiku, fyziku a chemii,“ vysvětluje.
Kniha z roku 2011 ukazuje, že vzdělávat mladou generaci není jednoduché. O to složitější to dnes mají technické školy při motivaci svých studentů. |
Obě univerzity berou osvětu v této oblasti částečně do svých rukou. ČVUT i TUL mají vlastní školky s technickým zaměřením, pražská technika dokonce otvírá základní školu. „Dnešní děti bez problémů zvládají digitální technologie současnosti. Těchto znalostí se musí využít pro rozvoj informací o technice v širších souvislostech,“ říká Němeček. Jeho škola proto již přes deset let pořádá takzvanou Dětskou univerzitu, která má za úkol ukázat svět techniky zábavnou formou.
Stejný koncept se v posledních letech prosazuje i na ČVUT. „Vloni jsme přijali 100 dětí, letos už jich budeme mít 400. A zájem je mnohonásobně větší. Plánujeme, že příště budeme mít dětí 800,“ popisuje zájem o projekt Konvalinka.
Souboj s komerční sférou
K tomu, aby mohly české univerzity lákat technicky nadšené studenty, musejí také disponovat špičkovými pedagogy, kteří dovedou motivovat. Jenže o ně často bojují s komerční sférou.
„Je to těžký úkol, výzvy z aplikační sféry jsou silné a finanční motivace je často klíčová,“ stěžuje si Němeček. S Konvalinkou se shoduje v tom, že pro mnohé je ale více než finanční ohodnocení motivací tvůrčí akademické prostředí, možnost vlastního rozvoje a práce v kreativním a nadaném kolektivu.
„Celkově mám dojem, že se nám daří vynikající pracovníky, kteří odešli do komerční praxe, dostávat zpět na univerzitu,“ říká rektor nejstarší české techniky.
Z byznysu zpátky k vědě
Že se jeho slova zakládají na pravdě, potvrzuje třeba osobnost Michala Pěchoučka. Ten se zkraje roku 2013 spolu s kolegou Martinem Rehákem proslavil v českých startupových kruzích, když prodali svou firmu Cognitive Security mezinárodnímu gigantu Cisco.
Letos v lednu se Pěchouček stal vedoucím katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT av podstatě tím stvrdil svůj příklon k akademickému světu. V tom komerčním nadále působí coby manažer a investor, většinou jej ale zaměstnává právě akademické dění.
„V Kalifornii na Stanfordu, na Berkeley je to běžný postup. Profesor tam nastoupí, dělá vědu, něco zjistí, založí startup, rok ho tlačí a pak se vrátí na školu. Nebo ho tlačí pět let, pak ho prodá a vrátí se na školu,“ říká Pěchouček s tím, že propojení s praxí je pro univerzitní prostředí velmi obohacující.
Jenže jen samotné nadšení a praxe nestačí, v důsledku pociťují školy, že naráží na své finanční limity. „Dlouhodobé sliby zvýšení podílu výdajů do kapitoly školství, třeba na úroveň zemí, se kterými se chceme poměřovat, se posunuly do oblasti nesplněných přání,“ vysvětluje Němeček.
Například ČVUT získává jen 45 procent peněz z takzvaného institucionálního financování, což je u špičkových světových univerzit ojediněle málo. Jenže případná změna je především politickou otázkou, kterou mohou univerzity ovlivnit jen minimálně.
Velké téma o českém (nejen) technickém vzdělávání čtěte v pondělí 11. dubna v magazínu Index LN. Na stáncích s Lidovými novinami.
