Když už na bolesti v zádech nepomáhají prášky z domácí lékárničky, nezbývá než navštívit lékaře. Léky, které máme doma, totiž zpravidla pomohou od bolesti, ale nevyléčí její příčinu. Tu by měl najít lékař.
„V optimální poloze drží páteř svaly. Záda vás tedy mohou bolet, protože máte tyto svaly povolené, nebo naopak zkrácené. Pomůže cvičení, ale nápravu nečekejte hned, pár týdnů to bude trvat,“ upozorňuje revmatolog Pavel Horák z III. interní kliniky Fakultní nemocnice v Olomouci.
Problém pro chalupáře
Častým problémem také bývá ischias, tedy vyhřezlá ploténka, která dráždí nervy kolem páteře. Je to cítit ostrou bolestí v rukou nebo v nohou. I zde pomůže uvolnění svalů a bolest tišící léky. Někdy „houser“, jak se nemoci lidově říká, může odeznít sám, jindy je nutná operace.
„Pokud chce mít člověk záda v pořádku, neměl by je jednostranně zatěžovat. Zádům také nedělá dobře, pokud jsou delší dobu v nečinnosti a pak je hodně zatížíte. Typičtí jsou třeba chalupáři. Přes týden se hrbí v kanceláři a v sobotu ryjí na zahrádce. Pak se bolesti zad nevyhnou a to platí i pro ty, kteří mají nadváhu. Tou trpí téměř všechny kosti v těle, nejen páteř,“ říká profesor Horák.
Problémy může přinést i nešikovné sportování. Například zánětem, jemuž se říká tenisový loket, netrpí profesionální tenisté, mají totiž správnou techniku úderu. Bývá způsoben špatně hraným bekhendem u tenistů amatérů.
Nemoc ale nemusí mít se sportem nic společného. Pokud vám do ruky vystřeluje pronikavá bolest, ačkoli jen zvedáte zvonící mobil, trpíte nejspíš také zmíněným tenisovým loktem. Pravděpodobně jste ruku nějakou činností příliš zatížili. Nejprve jste cítili svaly. Když potíže odezněly, začali jste trpět palčivou a nepříjemnou bolestí při každém pohybu ruky. Ráno to ještě šlo, ale večer jste kvůli ní jen ztěžka usínali. „Tenisový loket typicky vzniká, pokud konáme práce, při nichž kroužíme zápěstím, třeba při zatloukání kladivem, sekání dřeva nebo při práci u počítače v nevhodné poloze. V tu chvíli se jednoduše řečeno šlachy v ruce přetíží, vzniknou v nich malé trhlinky a na vazivu, které kryje šlachový kolagen, vzniká zánět. Ten cítíme typicky na vnější straně lokte. Bolest se však může rozlít do celé paže, někdy i do ramenou či krku,“ popisuje Pavel Horák.
Když nás tělo takto varuje, měli bychom mu dopřát klid a dát mu šanci na nápravu nemocné tkáně. Pokud organismus neposloucháme a bolesti trvají kolem šesti týdnů, choroba se rozvine do chronické formy. Pak je mnohdy třeba zasáhnout operativně.
Boj těla proti sobě
Lupus a lupénka jsou dvě rozdílné nemoci. Zdravý imunitní systém „vyrábí“ protilátky – antigeny, které nám pomáhají přemáhat choroby. Při lupusu se produkují ve vyšší míře antigeny, které bojují proti vlastním buňkám. Lupus může postihnout skoro každý orgán v těle a řadu let o něm do jeho propuknutí nemusíme vědět. Nemoc se projevuje bolestmi kloubů, v krku, únavou, zvýšenou teplotou nebo citlivostí na sluneční svit, skvrny na kůži. Choroba je to nevyzpytatelná a v současnosti velmi těžko léčitelná.
Lidé trpící lupénkou, což je závažné kožní onemocnění projevující se červenými skvrnami se suchými šupinkami, někdy mívají i psoriatickou artritidu. To je zánětlivé onemocnění kloubů, které postihuje až sedm procent lidí trpících psoriázou. Kromě kloubů, které bolí, jsou nateklé a na dotyk teplé, pacienty bolí páteř, lámou a štěpí se jim nehty.
„Nemoc semůže rozvinout v jakémkoli věku. Obvykle se však přihlásí po deseti letech od prvních příznaků psoriázy, mezi 30. a 50. rokem. Psoriatickou artritidu zatím neumíme vyléčit, dokážeme ale zmírnit její příznaky. Stejně jako u lupusu vzniká abnormální imunitní odpovědí těla, která zánět kloubů způsobí. Proč se organismus chová právě tímto způsobem, zatím není jasné,“ doplňuje profesor Horák.
Neohebná páteř
Bechtěrevova nemoc sužuje lidstvo už po staletí. Projevuje se bolestí a ztuhlostí v dolní části páteře, odkud může vystřelovat do hýždí nebo zadní strany stehen. Bolest je mírnější při fyzické aktivitě, když je nemocný v klidu, cítí bolest víc. Postupem času se páteř stává méně ohebnou. Nemocný si pak nemůže dosáhnout prsty na kolena a nakonec se nemůže ani předklonit. „Rozvoj choroby je postupný a trvá léta. V posledním stadiu se pak někteří nemocní nemohou ohnout vůbec,“ konstatuje profesor Horák.
Dalším rysem této choroby je stálá přítomnost velké únavy, někteří pacienti mají nemocné oči, klouby nebo plíce. Bylo také zjištěno, že ženy prožívají při stejném stupni onemocnění více bolesti a funkčních omezení než muži. Dopad na kvalitu života je však výraznější u mužů. „Léčba je velmi dlouhá a náročná. Zcela vyléčitelná však choroba dnes není, léky se spíše zmírňují příznaky a zpomaluje zhoršování onemocnění,“ dodává profesor Pavel Horák.
