I po 27 letech od zahájení programu se totiž k transplantaci krvetvorných buněk přistupuje jen u nejzávažnějších případů, řekl novinářům šéf transplantačního oddělení ÚHKT Antonín Vítek.
"Zákrok může být zatížen celou řadou těžkých i život ohrožujících komplikací, proto musí být dělán uvážlivě a jen ve zkušených centrech," vysvětlil. V ÚHKT se provádí ročně kolem 60 transplantací krvetvorných buněk od příbuzných či nepříbuzných dárců, je to nejvíc v Česku a zákroky tu také mají nejdelší tradici. K dnešku tu provedli celkem 1013 transplantací, z nich 546 díky nepříbuzenským dárcům.
Ústav hematologie a krevní transfúzeÚHKT byl založen 1. ledna 1952, v průběhu let se z něj stalo prestižní pracoviště spojující specializovanou hematologickou péči a diagnostiku s výzkumem. Nyní je největším českým pracovištěm specializovaným na transplantace krevních buněk od dárců. |
Vůbec první transplantace byla v ÚHKT v roce 1986. Od té doby se její podoba velmi změnila - stoupla úspěšnost, transplantace se provádějí u čím dál starších lidí a zcela jiný je i samotný průběh transplantace.
První transplantovaní leželi v ochranných stanech, nyní jsou na jednolůžkových pokojích. Ty se od běžných pokojů liší jen speciální cirkulací vzduchu. Za nemocnými mohou běžně chodit návštěvy.
Podmínky se mění
"Když to vidím, připadá mi to až neuvěřitelné. Já jsem tehdy ležela zavřená 14 dní a úplně jsem zapomněla, jaký je venku vzduch," popsala své tehdejší dojmy Dagmar Dicková, která se v samých počátcích transplantačního programu v ÚHKT stala první úspěšně vyléčenou pacientkou v Česku. Po vyléčení se vrátila do běžného života.
Podmínky, v nichž se léčila tisící transplantovaná pacientka, jsou podle lékařky Marcely Lukášové už úplně jiné. "Před rokem 1989 jsme museli dost improvizovat, těžko jsme sháněli potřebné léky, pacienti museli být v extrémním ochranném režimu, kupovali jsme pro ně třeba speciální mraženou stravu," řekla Lukášová, která stála v ÚHKT u počátků transplantací.
