V USA se zvyšují osevné plochy kukuřice určené k výrobě bioetanolu, Indonésie zakládá největší palmovou plantáž na světě, aby olej z těchto stromů mohl posloužit ke splnění evropských norem, které žádají zvyšování podílu bionafty v pohonných hmotách.
Tato zelená revoluce má však odpůrce. Tzv. ekologická paliva podle nich nejsou vůbec zadarmo, dokonce prý zhoršují problém, který mají řešit, tedy hlavně velké množství emisí skleníkových plynů. Jejich pěstování je prý energeticky příliš náročné, takže se ve výsledku téměř nevyplatí.
Ale, zdá se, že existuje velmi levná alternativa k jiným zdrojům biopaliv: tráva. Respektive různé druhy trav, čím více, tím lépe.
Tento názor hájí profesor David Tilman z univerzity v Severní Karolíně. Spolu se svými kolegy totiž na konci minulého týdne představil výsledky mnohaleté studie, která zjišťovala výnosnost prérijních travin jako zdroje energie.
Po více jak 10 let sledoval výzkumný tým pokusnou plochu rozdělenou na malé oddíly osázené různým počtem druhů prérijních travin. Monitoroval množství travin, které se z jednotlivých oddílů během období sklidí, a množství energie, které ze sklizně lze získat.
Výsledky dokazují, že z plochy zatravněné větším počtem druhů lze očekávat stejný nebo dokonce větší čistý energetický zisk než z pečlivě udržovaného a hnojeného kukuřičného pole, které vyrábí bioetanol do spalovacích motorů.
David Tilam nezpochybňuje, že z kukuřice můžeme získat větší objem paliva než ze sklizených trav. Ale za vysokou cenu: pole se musí intenzivně hnojit za pomocí zemědělské techniky a také proces proměny na palivo vyžaduje spoustu energie. Po započtení nákladů se skromná tráva, která nevyžaduje péči, ukazuje být výnosnější než bohaté kukuřičné klasy.
Díky své nenáročnosti se travnatý porost může pěstovat i na méně úrodných nebo opuštěných zemědělských plochách. Úrodná půda může zůstat vyhrazena pro obživu obyvatelstva, což je nezanedbatelná výhoda. Pokud by totiž například Evropa chtěla jen 10 procent své spotřeby energie získávat pěstováním biopaliv, pokryly by tyto rostliny 72 procent rozlohy evropské zemědělské půdy.
Ale v pozemkovém fondu každé země se podle Tilmana snadno najdou méně úrodné plochy, na kterých se nedaří zemědělským plodinám, trávám však poskytnou dost výživy. V USA jich je podle jeho odhadu tolik, aby tráva na nich pěstovaná pokryla před 10 procent roční spotřeby energie i pohonných hmot.
Navíc je to vhodný způsob, jak chránit druhovou rozmanitost. Je v zájmu pěstitele, aby plochy skýtaly útočiště většímu počtu druhů: výnosy jsou pak větší, jak dokazuje Tilmanův pokus.
