Přesto má Turecko množství vinohradů a podmínky pro pěstování vína jsou tam víc než dobré, napsala agentura AFP. „Jíme hrozny, ale víno jsme nikdy nepily. Žádná z nás,“ říká s úsměvem šéfka sběraček Aynur. Islám, k němuž se hlásí většina Turků, konzumaci alkoholu nedovoluje.
Klima je v Turecku pro pěstování hrozna více než příznivé. „Jsou tu teplá léta i vlhko, takže rostlinám se zde daří,“ řekl Australan Mark Sims, který řídí vinici Suvla. Jde o hlavního producenta vína na poloostrově Gallipoli, který se rozkládá mezi Egejským mořem a Dardanelskou úžinou. Podnik Suvla byl založen po roce 2000 a začal s pěstováním francouzských odrůd jako Chardonnay, Cabernet a Merlot. Většina odrůd pěstovaných v Turecku je ale místních, jsou to hlavně Kalecik Karasi, Okuzgozu a Narince.
Co do plochy osázené vinicemi je Turecko se 480.000 hektary páté na světě, ale většina hroznů je tam určena ke konzumaci jako ovoce, nikoli jako nápoj. Kalifornský ústav vína uvádí, že jako nápoje se v Turecku vyrobí jenom 0,05 procenta světové produkce a jako konzumenti Turci vypijí jenom 0,06 procenta vína vyrobeného na světě.
Sommelier Murat Yanki to vysvětluje náboženstvím. „Turecko je sice co do pěstitelství vinic na pátém místě a na šestém co do množství vypěstovaných hroznů, ale v produkci nápoje je na 30. místě,“ říká.
Nejvýznamnější pěstitelé působí na poloostrově Gallipoli, zejména na jeho egejském pobřeží, a pak také na jihovýchodě Turecka. Podle Yankiho se v Turecku vyrábí víno červené, bílé i růžové a některé značky jsou velmi kvalitní. Problémem je ale malý zájem o turecká vína v zahraničí. Vyváží se jen dvě procenta turecké produkce, hlavně do Belgie, Německa, Británie a USA. Sims si myslí, že je čas na agresivnější propagaci.
Pěstitelé si stěžují na přísné podmínky a vysoké daně, které zavedl režim prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. V roce 2013 jeho konzervativní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) prosadila zákon, který zakazuje prodej alkoholu mezi desátou hodinou večerní a šestou ranní. Trvalý zákaz prodeje platí v blízkosti škol a mešit a zákon také nedovoluje jakoukoli reklamu na alkohol. Erdogan zákazy zdůvodnil starostí o zdraví veřejnosti, vláda tvrdí, že jde o regulaci, nikoli zákaz konzumace alkoholu. Yanki však říká, že zákazy prodeje i reklamy brání šíření „kultury vína“.
Zvláštní konzumní daň
Zákaz prodeje alkoholu není v Turecku nic nového. Už v 17. století platil pod hrozbou trestu smrti zákaz prodeje kávy, tabáku i alkoholu. Bylo to za vlády osmanského sultána Murada IV., který byl ale sám alkoholik a zemřel na cirhózu jater.
Co však svazuje pěstitele nejvíc, to jsou daně. AKP se na alkohol zaměřuje od svého nástupu k moci v roce 2002 a uvalila na něj zvláštní konzumní daň i daň z přidané hodnoty. Zvýšení cen přispělo ke snížení spotřeby vína, jež se za několik let propadla o více než deset milionů litrů. Ze 62 milionů litrů zkonzumovaných v roce 2014 spotřeba loni skončila na 51 milionech litrů. Mnoho výrobců produkci buď omezilo, nebo ukončilo. Vinař ze Suvly Hikmet Ataman ale nezoufá a doufá, že se situace změní. „Důležitá je půda a klima, a to už máme,“ řekl. Sims upozornil, že se o tureckém vínu už ve světě ví a že některé odrůdy mají nesmírný potenciál pro mezinárodní trh.
