5. listopadu 2017 10:54 Lidovky.cz > Relax > Vztahy

Týden s mámou, týden s tátou. Odvrácená tvář střídavé péče

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Dítě - ilustrační foto | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Dítě - ilustrační foto | foto: Shutterstock

PRAHA Zní to jednoduše, ale žitá praxe je mnohem obtížnější. Není divu, že střídavá péče budí v české kotlině emoce. Naše společnost není v tomto ohledu dost zralá a necitlivá rozhodnutí soudů páchají na dětské psychice velké škody. Často totiž u každého z rodičů dítě musí být někým jiným. Přijmout jiné prostředí, zapřít polovinu citů.

Historicky vzato to bylo jednoduché: právo rozhodovat o dětech měli otcové a otcové také bývali odpovědnými za jejich výchovu. Zato s rozvody to snadné nebylo. S průmyslovou revolucí, jež v 18. a 19. století odvedla otce z rodin do továren, s postupnou emancipací žen i s psychoanalýzou, jež počátkem 20. století zdůraznila význam matky pro vývoj jedince, se toto změnilo. Až tak, že v druhé polovině 20. století, kdy také výrazně vzrostl počet rozvodů, připadla velká většina dětí po rozvodu do výlučné péče matky. Statisticky vzato je tomu tak dodnes, i když se věci znovu mění.

Noví otcové

V 70. letech 20. století se na Západě formuje fenomén zvaný „nový otec“. Tedy otec, který se výrazně angažuje v péči o své dítě/děti, a to dobrovolně a pokud možno od narození. U nás se pak věci začínají měnit v letech 90. Spíše než o fenoménu nového otce hovoříme o emancipaci mužů - otců. Změna je patrná na úrovni celé společnosti, mění se i pohled na muže pečující o malé děti. 

Dnešní muži se celkově ve svém otcovství více angažují. Někteří více, jiní méně, ale celkový posun tímto směrem je zřejmý. Většina mužů doprovází své ženy k porodům. Většina otců se nestydí jezdit s kočárkem, mnozí se se svým nemluvnětem rádi ukazují, hrdě je nosí, v pohodě přebalují, koupají, krmí... Bylo by divné, kdyby se tato změna neprojevila také v nastavení péče o potomky, když se manželství rozpadne. Výsledkem je i střídavá péče. Ta je v České republice možná od roku 1998 a počet dětí do ní svěřovaných vykazuje vzestupný trend (v roce 2005: 432 dětí, 2010: 1184 dětí, 2015: 3003 dětí). Trend ke svěřování dětí po rozvodu oběma rodičům se týká víceméně celého západního světa. Nejvíce dětí (více než čtvrtina) je do střídavé péče svěřována ve Švédsku.

Volba č. 1

Při střídavé péči tráví dítě vždy určitý čas s každým z rodičů. Nejčastěji jde o týden a týden, ale někdy je střídání i po dvou či více týdnech, jindy je naopak tato doba kratší. A nemusí být ani přesně stejná. Často si lidé myslí, že při střídavé péči nejsou vyměřeny alimenty. Není to pravda, rodiče si alimenty vzájemně platí, pouze pokud jsou příjmy obou přibližně stejné, nemusí být stanoveny.

Pro děti i rodiče má střídavá péče řadu výhod, hlavní je, že neztrácejí ani jednoho rodiče, resp. potomka. Z druhého rodiče, většinou otce, se nestává víkendový „strýček“, ale dále se může účinně angažovat ve výchově svého potomka či potomků, být přirozeným vzorem. Přes nesporné klady však vzbuzuje střídavá péče vlnu nevole. Coby psycholožka, jež s rodiči často pracuje, musím říci, že to velmi chápu. A to jakkoli znám řadu rodin, v nichž střídavá péče bez větších potíží funguje. Problém je v tom, že bývá nařizována i v případech, kdy není vhodná. Kdy nejenže není v nejlepším zájmu dítěte, ale vyloženě mu škodí. Mluvím zejména o konstelacích, kdy se rodiče nenávidí a nejsou schopni tuto nenávist korigovat. 

PAVLA KOUCKÁ psycholožka, spolupracovnice LN