Přesně tohle jsem vždy v Holandsku obdivoval,

vztah normálních lidí k mentálně či tělesně postiženým.Bohužel jsem sám v sobě cítil, že nejsem okamžitě něčeho takového schopen.Souvisí to s výchovou a celkovým ovzduším.Tahle vesnička je jistě pěkná, městečko Weesp má kouzelné okolí, ačkoliv je blízko Amsterodamu, je to čirý venkov, nedaleko pobřeží.Má malebné centrum, příjemné obyvatele.Několikrát jsem tam nakládal rybí olej pro průmyslové použití a vždy jsem tam nocoval, takže jsem měl možnost poznat je blíž.Zdalipak se i my dočkáme něčeho podobného, jako je tahle vesnička? S blížící se sedmdesátkou si říkám, kdoví..... Bylo by to příjemné, v krajním případě takhle dožít a hlavně nebýt na obtíž.