Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Učí robota vidět. Nasadil mu i brýle

Magazín

  12:50
BRNO - Do svého robota investoval už desítky tisíc korun, roky času nepočítaje. Tomáš Kotula si své robotické vozítko, které "učí" vidět a pohybovat se samostatně v terénu, staví a programuje úplně sám. Sní o tom, že jednou bude pracovat pro NASA, která také podobné technologie zkouší.

Tomáš Kotula svého robota učí vidět "očima" kamery. foto: Tomáš Hájek, Lidové noviny

Na rozdíl od konkurentů a dalších "robotických" tvůrců Kotula postupuje jinak. Nespoléhá na laserové zaměřovače a satelitní navigaci. "Můj robot se v terénu orientuje podle kamery. Program vyhodnocuje obraz, který se mu z ní dostává.," vysvětluje Kotula.

"Takže když robot zjistí, že je před ním něco zeleného a něco šedého, rozhodne se jet po tom šedém, protože to asi bude cesta. Hlavní problém je v tom, že ne vždy je cesta šedá," dodává s úsměvem. Potíže robotovi dělají také různé odrazy slunce a stíny. "Nakonec jsem to vyřešil filtrem proti slunci," říká Kotula. A jako správný nadšenec si poradil vskutku kutilsky: Oním filtrem byly sluneční brýle připevněné izolepou před objektiv kamery.

Soutěž robotů: u nás metry, v USA kilometry 

Robot Tomáše Kotuly je malé vozítko s kamerou a senzory o rozměrech asi 30x30 centimetrů. Zatím s ním bodoval ve všech čtyřech ročnících české soutěže Robotour. Při té naprogramovaní roboti musejí bez zásahu člověka projet trasu, kterou se soutěžící dozvědí až deset minut před startem závodu. Cestu musí roboti zvládnout co nejrychleji, aniž by vybočili z trasy. Zní to jednoduše, ale s podobným problémem bojuje třeba právě NASA u svých vesmírných vozítek.

Soutěže robotů

Nejznámější soutěží robotů (či spíše robotických aut) je americká DARPA Challenge. Úkolem je urazit dvousetmílovou trasu pouští. V roce 2005 se to žádnému týmu nepovedlo. V roce 2006 už dojelo pět vozů, nejrychleji auto stanfordské univerzity – do cíle dorazilo po téměř sedmi hodinách.

V Evropě soutěží spíše menší roboti, ať už v projíždění okruhů, sběru puků, či slalomu. Ryze českou soutěží je Robotour, ve které musí vozítka ujet dopředu neznámý kilometrový okruh. První tři ročníky se uskutečnily v pražské Stromovce, ten zatím poslední v Brně-Lužánkách.

"V Americe, kde se jezdí podobné závody, dokázali nejlepší účastníci ve čtyřicetikilometrové rychlosti ujet i dvě stě mil. Na Robotouru jezdíme několikasetmetrové okruhy krokem, ale i to je prostor pro vývoj nových technologií a postupů," říká Kotula, student brněnské Masarykovy univerzity. Věnuje se samozřejmě oboru se zaměřením na umělou inteligenci. Prvního robota vyrobil ještě na střední škole a v prvním ročníku Robotouru skončil druhý, porazil i týmy univerzitních expertů. "Byla to sázka na jednoduchost, šlo vlastně jen o pár servomotorů a kameru. I když třeba program, který robota řídí, jsem psal s přestávkami asi rok," přiznává.

Noví roboti už si vozí laserové dálkoměry

Soutěžící však od té doby pokročili k poněkud složitějším konstrukcím. "V minulých letech měly šanci i jednoduché varianty s kompasem a měřením vzdálenosti," říká organizátor Robotour Martin Dlouhý, který působí na Ústavu softwarového inženýrství Univerzity Karlovy. "Letos naprostá většina robotů používala kamery, několik laserové dálkoměry," dodává. "Zatím vítězí stroje, které jsou nejlépe otestované a mají pokud možno co nejjednodušší řešení. To věřím bude platit i do budoucna," říká.

Autoři: