Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Učitelka v šátku. Patří náboženské symboly do školek?

Magazín

  6:00
Začal nový rok a já mám kromě svých jedno předsevzetí, které se týká synka Kryštofa. Chci ho naučit plavat. Voda ho baví stejně jako mě, když jsem byla malá, což mi dělá radost. Navíc jsem pod tlakem maminek z okolí: všechny děti ve 4 letech už začínají se sportem a chodí na kroužky, občas mi přijde, že je dnešní doba doslova "překroužkovaná". Takže my máme plavání.

Ilustrační snímek foto: Shutterstock

V Berlíně ovšem nic jednoduchého. Plavecké školy a kurzy jsou beznadějně plné. Některé děti se tady v Německu prý zapisují už dva roky dopředu a musí čekat na speciálním "wartelistu". To jsem tedy nečekala.

Ale ještě jeden šok jsem si z bazénu odnesla. To když jsme s Kryštofem navštívili ve veřejných hodinách místní plavecký bazén Stadtbad Tiergarten. Zrovna tu probíhal plavecký trénink a za sklem nás se synkem sledovaly celé muslimské rodiny se zahalenými ženami.

Všimla jsem si, že muži na mě zírají a ženy na mne vrhají odsuzující pohledy, že jsem odhalená (měla jsem plavky). Později mi jedna z nich dokonce řekla, že to uráží jejich kulturu a že bych měla nosit něco zahalenějšího – všimla jsem si, že učitelky v plavecké škole mají neopreny!

Možná jen smolný den, ale tahle historka mě přivedla k zamyšlení. Vzpomněla jsem si na nedávné vášnivé diskuse, které se vedly v Česku na téma šátky ve školách. Česká učitelka, která konvertovala k islámu a začala ve školce vyučovat zahalená. Nebo muslimské dívky, které odešly ze zdravotní školy, protože jim ředitelka zakázala nosit šátek.

O obou případech se horlivě diskutovalo. Převažovaly názory, že pokud si muslimka vezme šátek do školy a my jí to zakážeme, chováme se diskriminačně. Lidé, kteří se šátky ve školách nesouhlasili, byli označení za xenofoby netolerantní vůči ostatním kulturám.

Deník matky

Veronika Jonášová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poté přešla do České televize, kde působí doteď jako reportérka a moderátorka. Ve volném čase se věnuje psaní a synovi Kryštofovi.

Mě nikdo nemůže nařknout z netolerance. Žiju v Berlíně, v multikulturním městě a právě barevnost se mi tu líbí. V posilovně cvičím se zcela zahalenými ženami a můj syn navštěvuje školku, kde je míň Němců než cizinců. Má kamarády Afričany, Asiaty, Araby a já mám radost, že se od mala učí, že je svět barevný.

Naše státní německá školka je dokonce vegetariánská právě proto, že děti z různých kultur a náboženství nejí různé druhy masa. Už v tom je vidět velká tolerance, což je mi sympatické. Navíc v Berlíně jsou kvůli muslimkám vyhrazené plavecké hodiny jen pro ženy, což je taky ústupek tomuto náboženství a i to beru.

Přesto bych nechtěla, aby mé děti učila zahalená muslimka. Už tím by vyjadřovala názor a pohled na svět a tak nepřímo mé dítě ovlivňovala. Ani by se mi nelíbilo, kdyby se mé děti musely před jídlem modlit.

Náboženství a jeho symboly do škol a školek podle mě nepatří. Pokud někdo chce, může si dát dítě do úzce zaměřené školky. Stejně uvažují naštěstí i ostatní rodiče u nás ve školce.

Myslím si, že je přirozené respektovat pravidla země, kde jsme cizinci. Já jsem host v Německu a přizpůsobuju se tu. Je to pro mě cizí země a nikdo mne tu nenutí být. Stejný názor mám i na šátky. Když jedu do islámské země, taky respektuju tamní pravidla.

Pokud bych studovala v Saudské Arábii, vezmu si šátek a ani nepípnu. Ale do německého veřejného bazénu budu dál chodit učit svého syna plavat rozhodně v plavkách, nikoliv v neoprenu. A mrzí mě a vlastně i docela uráží, že za to budu čelit odsuzujícím pohledům.

Autor:

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Přípravář staveb/rozpočtář

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Jihočeský kraj
nabízený plat: 40 000 - 50 000 Kč